Vampire's Kiss

Hodnocení:

autor

70%

uživatelé

60%

Kdo jak hodnotil ...

přečteno: 1278x

tisknout článek

Český název: Polibek upíra
Režie: Robert Bierman
Rok výroby: 1989
Délka:103 min
Země: USA

Hrají:
Nicolas Cage ... (Peter Loew)
Maria Conchita Alonso ... (Alva)
Jennifer Beals ... (Rachel)
Elizabeth Ashley ... (doktorka Glaserová)
Kasi Lemmons ... (Jackie)
... a další

Literární agent Peter Loew začíná mít vážné problémy v práci, se sebeovládáním, s vlastními představami, které nelze rozeznat od skutečnosti. Jeho byt se mění v temnou kobku plnou špíny. To všechno kvůli ženě, kterou si k sobě přivedl a po níž má na krku dva malé vpichy. Peter cítí, že se s ním něco děje. Tuší, že se mění v upíra, a tak si shání umělé tesáky, protože vlastní mu ještě nenarostly, a vyráží do ulic.

Nejedná se o klasickou upírskou záležitost plnou monstrózního děsu a temna, nýbrž o netradiční a lehce surrealistický pohled na následky, jaké může mít na první pohled neškodné usrkávání z průměrného chlapíka. Ten se mění ve vyšinutého šílence, který se pod tíhou vlastních vnitřních pronásledovatelů zcela odtrhne od společnosti a snaží se svého prokletí zbavit.

I když to zní zajímavě, a zajímavé to ve výsledku nepochybně je, přece jen nelze čekat hrůzu. Naopak. Snímek ji sice částečně využívá k jistému kontrastu, ovšem právě tato druhá protikladná skutečnost je oním primátem, jenž z díla dýchá a jenž je hlavním poselstvím divákovi. Pokud myslíte, že hovořím o humoru, máte pravdu.

Ve filmu je přímá narážka na němý film Nosferatu. I bez ní by ovšem každý druhý pozorovatel poznal, že Cage vychází ve své tragikomické postavě právě z něho. Místy jsou jeho pohybové variace tak věrné, že není zcela jasné, nejedná-li se náhodou o parodii. Nejednoznačnost scén, u kterých divák neví zda se má smát, či naopak Petera litovat, je pro film samotný charakteristická a je dána herectvím hlavní postavy. Být obsazen jen o něco málo seriózně se tvářící herec, řehtal by se člověk od začátku do konce. Cage, na němž mimochodem celý snímek stojí jakožto na svém motoru, se však své úlohy zhostil s takovou vervou a vážností, že nechává diváka na pochybách mezi smíchem a smutkem. Možná ho tak nutí o postavě přemýšlet, i navzdory tomu, že komika nakonec zvítězí. Ovšem pouze do závěru, který není nečekaný, ale rozhodně ani trochu veselý.

Vhodná umírněnost a tvůrčí snaha nepřešlápnout se promítla i do dalších aspektů filmu, jako jsou erotika a krvavost. I když snímek není evidentně zaměřen právě na ně, rozhodně mohl jejich uzdu popustit více. Velkým nedostatkem je viditelná umělost použité rekvizity netopýra.

Film, ač se tváří jakkoli (a ať už od něj očekáváte cokoli), je v první řadě brilantně zahranou lehkou až komorní komedií, která přesahuje v tragédii. Neplést s o několik let mladší a stejnojmennou lechtivou podobiznou.