Režie: Jaromil Jireš
Rok výroby: 1970
Délka: 77 min
Země: Československo
Hrají:
Jaroslava Schallerová … (Valerie)
Helena Anýžová … (babička)
Petr Kopřiva … (Orlík)
Jiří Prýmek … (Konstábl)
… a další
“Hurá, český horor, který ještě není na horror.cz recenzovaný,” zaradoval jsem se. “To se vytáhnu,” řekl jsem si. “To budou ostatní koukat, jaký jsem znalec,” pochvaloval jsem si. Jenže ouha. Film, na který jsem narazil, je tak silně prostoupen uměleckým aspektem, že mi po jeho zhlédnutí šla hlava doslova kolem a já netušil, jaký k němu zaujmout postoj. Ale vezměme to pěkně od začátku.
Valerie je třináctiletá dívka, která tráví dobu dospívání v tichém domě přísně věřící babičky. Příběh začíná v okamžiku, kdy u Valerie dojde k první menstruaci a spolu s tím se jakoby otevře brána zlým silám v čele s tajemným Konstáblem, který se k mladé dívce stále více přibližuje, ovládá její okolí a snaží se jí zmocnit. Naštěstí je tu ještě Konstáblův sluha Orlík, který se sám pasuje do role Valeriina ochránce a pomáhá jí odolávat útokům zla.
Jak jsem napsal již v úvodu, film nemálo používá řeč symbolů nutících diváka přistoupit na jiný způsob chápání, než je obvykle zvyklý. Bizarnost a snovost některých scén mě svádí k přirovnání k Alence v říši divů. Přesto ji však Valerie a týden divů v žádném případě nekopíruje.
Nebudu lhát a přiznám bez mučení, že jsem ne zcela všechny výjevy pochopil a občas jsem měl problém pořádně si v hlavě uspořádat, co že se to vlastně stalo, proč se na obrazovce děje to, co se právě děje, a smysl posledních pěti až deseti minut pro mě nejspíš zůstane záhadou jednou provždy.
Právě zmatenost a nejasnost vyprávění spolu s určitým deviantním nádechem příběhu byly důvody, proč film v tehdejším Československu neslavil větší úspěch a byl oceněn spíše v zahraničí. Otázkou však zůstává, zda je chyba u režiséra nebo v nás divácích, kteří prostě nedokážeme pochopit umělecovu řeč.
Za co však můžeme “Valerii a týden divů” oslavovat dodnes, je vizuální stránka. Místy až přehnané líčení herců vytváří krásně chladnou gotickou atmosféru, přičemž scény, ve kterých se objevuje Konstábl, dýchaly tak hutnou atmosférou, že jsem občas zůstával jenom nevěřícně civět s otevřenou pusou, co že to v české kinematografii vůbec vzniklo.
Režisér vsadil na neokoukané, ale dobře hrající herce, což je pro mě osobně u českého filmu vždy sympatické plus. Známější je snad jenom hlavní hrdinka Jaroslava Schallerová, pro kterou byl poeticko-fantaskní horor debutem před kamerou.
Pokud jste přelouskali moje tlachy až k závěrečnému odstavci, nejspíš čekáte, kolik procent udělím snímku s tak rozporuplným hodnocením. Jenže jak mám hodnotit film, který mě totálně pohltil svou atmosférou, ale polovinu příběhu jsem nepochopil pravděpodobně z důvodu vlastní omezenosti? Pro tentokrát se zřejmě zdržím hlasování.
Nejlepší bude, když nechám hodnocení na každém z vás. Jen se na ten neprávem zapomenutý kousek podívejte. Ostatně největší síla takových filmů je právě v možnosti rozdílné interpretace.
Však ona vás trocha toho umění pro jednou nezabije.
Hodně zvláštní film, který jsem měl možnost vidět poprvé teprve nedávno,
když ho dávali v TV. Dle mého názoru se tvůrci nechali inspirovat
italskou tvorbou, která se v podobných filmech v průběhu 60-70 let
doslova vyžívala. Jsem rád, že se do podobného experimentu pustili i u
nás a stvořili tuhle bláznivou, fantasy/ poetickou podívanou, do které
přimíchali i kus hororové atmosféry. Každopádně měl tenhle film asi ve
své době jisté problémy s přístupem dospělých diváků, kteří v té době
měli naprosto odlišné morální hodnoty než dnes. Téhdy čtrnáctiletá
Jaroslava Schallerová jistě v mnohých vzbuzovala nejdivočejší erotické
fantasie a celkové pojetí filmu, kdy se každý prostě musí líbat s touhle
dívkou a ani lesbické hrátky nezůstali bez povšimnutí. Docela jsem
čekal, že se konec změní v nějaké nezpoutané orgie, protože celkový
průběh filmu k tomu doslova nabádal. Ve finální fázi je to opravdu
skvost československé kinematografie. Plný počet tomu ovšem nedám,
protože místy se mi zdály některé scény naprosto zbytečné a totálně
chaotické. Kameraman by si však zasloužil nějaké pořádné ocenění,
protože jeho práce byla geniální pastvou pro oči.80%
“To nic, to je jen visící muž.” Trochu pohádky, trochu hororu, více fantasy, hromada surrealistického symbolismu, kouzla, magie, upíři, nadržení chlípní misionáři, vnadné lepé děvy, dost erotiky, náznakový lesbismus a incest. Výborná kamera, masky, dekorace, atmosféra, hudba, teatrální herecké výstupy a po všech stránkách vynikající Jaroslava Schallerová v hlavní roli Valerie. Ač to není čistý horor, právem si tento film zasloužil své místo v knize 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. A přesně jak píší v této knize: “Valerii a týden divů můžete vykládat jako politickou alegorii stejně jako jednoduchou pohádku s poučením.” A já si jen můžu postěžovat jak je možné, že se o tomto filmu dozvídám až čtyřicet let po jeho natočení? Proč se o tomto skvostu české (československé) kinematografie moc nemluví a neví? kdejakou kokotinu dávají třikrát do roka a nebo vydají na dvd, ale tohle, aby člověk hledal s lupou. Ale je faktem, že snowboarďáky, Hřebejkem, Underworldem a bezduchými blockbustery zmlsaný/rozmazlený divák tohle asi nepobere. 100%
No nejak tu chybi tlacitko s hodnocenim. Pro me je tento film uzasny. Jasne, ze je hodne artovy a neni pro kazdeho divaka. 8/10