Valerie a týden divů
04. 07. 2009 / autor: Skypper / kategorie: Hororové filmy
Režie: Jaromil Jireš
Rok výroby: 1970
Délka: 77 min
Země: Československo
Hrají:
Jaroslava Schallerová ... (Valerie)
Helena Anýžová ... (babička)
Petr Kopřiva ... (Orlík)
Jiří Prýmek ... (Konstábl)
... a další
"Hurá, český horor, který ještě není na horror.cz recenzovaný," zaradoval jsem se. "To se vytáhnu," řekl jsem si. "To budou ostatní koukat, jaký jsem znalec," pochvaloval jsem si. Jenže ouha. Film, na který jsem narazil, je tak silně prostoupen uměleckým aspektem, že mi po jeho zhlédnutí šla hlava doslova kolem a já netušil, jaký k němu zaujmout postoj. Ale vezměme to pěkně od začátku.
Valerie je třináctiletá dívka, která tráví dobu dospívání v tichém domě přísně věřící babičky. Příběh začíná v okamžiku, kdy u Valerie dojde k první menstruaci a spolu s tím se jakoby otevře brána zlým silám v čele s tajemným Konstáblem, který se k mladé dívce stále více přibližuje, ovládá její okolí a snaží se jí zmocnit. Naštěstí je tu ještě Konstáblův sluha Orlík, který se sám pasuje do role Valeriina ochránce a pomáhá jí odolávat útokům zla.
Jak jsem napsal již v úvodu, film nemálo používá řeč symbolů nutících diváka přistoupit na jiný způsob chápání, než je obvykle zvyklý. Bizarnost a snovost některých scén mě svádí k přirovnání k Alence v říši divů. Přesto ji však Valerie a týden divů v žádném případě nekopíruje.
Nebudu lhát a přiznám bez mučení, že jsem ne zcela všechny výjevy pochopil a občas jsem měl problém pořádně si v hlavě uspořádat, co že se to vlastně stalo, proč se na obrazovce děje to, co se právě děje, a smysl posledních pěti až deseti minut pro mě nejspíš zůstane záhadou jednou provždy.
Právě zmatenost a nejasnost vyprávění spolu s určitým deviantním nádechem příběhu byly důvody, proč film v tehdejším Československu neslavil větší úspěch a byl oceněn spíše v zahraničí. Otázkou však zůstává, zda je chyba u režiséra nebo v nás divácích, kteří prostě nedokážeme pochopit umělecovu řeč.
Za co však můžeme "Valerii a týden divů" oslavovat dodnes, je vizuální stránka. Místy až přehnané líčení herců vytváří krásně chladnou gotickou atmosféru, přičemž scény, ve kterých se objevuje Konstábl, dýchaly tak hutnou atmosférou, že jsem občas zůstával jenom nevěřícně civět s otevřenou pusou, co že to v české kinematografii vůbec vzniklo.
Režisér vsadil na neokoukané, ale dobře hrající herce, což je pro mě osobně u českého filmu vždy sympatické plus. Známější je snad jenom hlavní hrdinka Jaroslava Schallerová, pro kterou byl poeticko-fantaskní horor debutem před kamerou.
Pokud jste přelouskali moje tlachy až k závěrečnému odstavci, nejspíš čekáte, kolik procent udělím snímku s tak rozporuplným hodnocením. Jenže jak mám hodnotit film, který mě totálně pohltil svou atmosférou, ale polovinu příběhu jsem nepochopil pravděpodobně z důvodu vlastní omezenosti? Pro tentokrát se zřejmě zdržím hlasování.
Nejlepší bude, když nechám hodnocení na každém z vás. Jen se na ten neprávem zapomenutý kousek podívejte. Ostatně největší síla takových filmů je právě v možnosti rozdílné interpretace.
Však ona vás trocha toho umění pro jednou nezabije 
.
