Trolljegeren - The Troll Hunter
17. 02. 2011 / autor: Zapomenutý / kategorie: Hororové filmy
Režie: André Øvredal
Rok výroby: 2010
Délka: 90 minut
Země: Norsko
Hrají:
Otto Jespersen
Hans Morten Hansen
Johanna Mørck
Glen Erland Tosterud
... a další
Když sem začínal s psaním této recenze, dlouho jsem zvažoval, jak se nejlépe vyhnout prozrazení stěžejního tématu filmu a přitom nevynechat nic, co má být zmíněno. Nakonec jsem se pod vahou vlastních argumentů (název filmu, cover filmu) rozhodl, že vám to povím - film je o Trollech, o bájných stvořeních a o skupině mladých dokumentaristů, jímž náhoda přivede do cesty člověka, lovce jehož celý život je s těmito fantaskními monstry spojený.
Jak může první odstavec napovídat, film je dle poslední módy točený ruční kamerou a hraje si se zcela vážnou a kamennou tváří na dokument, který je hned dle úvodních titulků uváděn jako nesestřihaný záznam z náhodně nalezených kazet a o jeho pravosti nemůže být dle odborníků pochybností. Že to zní jako vtip? Dokument, realita, trollové? On to vtip je i není. Co se týče samotného handycam zpracování, je nad výsost povedené, styl natáčení je uvěřitelně amatérský a znovu se tak potvrzuje, že Norové prostě filmy točit umí. Na druhou stranu samotné téma a to co se před kamerou odehrává, je natolik vzdáleno pomyslné míře uvěřitelnosti, že to divákovi nejednou zvedne koutky úst do (příjemného) úsměvu. A není to úsměv osamělý. I samotní tvůrci museli tušit, jak film na svoje publikum bude působit, a tak ho zcela vědomě okořenili o několik scén, které alespoň u mě vyvolali nezadržitelné vyprsknutí a ten příjemný pocit když vás něco opravdu pobaví.
Co se týče náplně Trolljegerenu, tak ta je asi nejslabší i nejsilnější stránkou tohoto počinu zároveň. Akční místa s trolly jsou, co se týče atmosféry, vyvedená na jedničku a splňují přesně to, co se od nich dá očekávat - nenáročnou (ale velice hutnou a stravitelnou) zábavu. Naproti tomu výplň mezi těmito pasážemi je více méně nemastná, neslaná a lehce se dá označit jako nelepící tmel skoro absentujícího děje. Že to zní katastrofálně? Opravdu to tak zní, ale skutečnost je jiná. Dovolím si říct, že pokud se vám film trefí do noty jako mě, budete sedět bez hnutí na židli celých 90 minut a hltat vše dobré i nedobré, co vám tvůrčí tým připravil. Ono obecně - jaký děj mají filmy jako Rec, Cloverfield či Blair witch? Mizivý. Zde je to ještě o trochu slabší, ale opravdu o trochu.
Herecké obsazení si jistě také pár řádků zaslouží. Obecně se dá říci, že film si vystačí s opravdovým málem a to jak po stránce kvantity, tak i po stránce kvality. Herci většinu času stejně nedělají nic jiného než že pobíhají vyděšeně před kamerou a nebo se ve snaze vykouzlit na svých tvářích vyděšený a ohromený úšklebek tváří jako totální idioti. Trolljegeren naštěstí na jejich výkonech nestojí, a tak si z celkového dojmu pro sebe ukrajují jen velice malou komicky působící část. Asi nejhorší výkon v hlavní roli mladého dokumentaristy podal Glenn Erland Tosterud. Naopak příjemně potěšil Otto Jespersen, jako neohrožený a stoicky klidný lovec trollů. Ostatní jsou šedivý a hrají druhé housle.
Samotní trollové jsou samozřejmě tím hlavním, co každého zajímá. Nutno podotknout že jsou bez výjimky tvořeni digitálně, a to na poměrně vysoké úrovni. Nevím, zda-li to byl záměr, ale kvalita zpracování jednotlivých trollů a i míra povedenosti střetnutí s nimi se zvyšuje od začátku do konce, což je příjemný fakt. Při prvním trollovi jsem tedy byl poněkud rozmrzelý a na vážkách, kdežto u druhého a dalších moje nálada rostla. Co se týče vzhledu trollů, ten asi odpovídá náhledu severské mytologie na tato stvoření. Řekněme, že by se jejich vzezření mnohem více hodilo jako ilustrace do knihy pověstí, než jako klasický hororový fragment. To ovšem nepodotýkám jako zápor, naopak, dává to film jakýsi punc neokoukanosti a něčeho nevšedně originálního.
Zvuková stránka je asi tím, co hraje prim při budování špatně popsatelné atmosféry filmu. Ať už se jedná o stále hlasitější dunění kroků trolla jenž se za praskotu stromů blíží potemnělým lesem, nebo o ohlušující řev monstra, které se hodlá krmit na mladých dokumentaristech, vše je vyvedeno tak, jak je potřeba a podkresluje to, co vidíme na obrazovce tou správnou notou. Hudební doprovod samozřejmě vzhledem k způsobu natočení filmu chybí.
Co říci závěrem? Trolljegeren je zábavný (stěží říci zda-li horor, dle mě spíše ne, dle csfd a některých dalších zdrojů ano) film, ke kterému je potřeba přistupovat s nadhledem a ochotou si ho užít. Stýkají se v něm tři roviny - komická (horší herci), vtipná (některé nadsazené scény) a napínavá s příměsí epičnosti (střetnutí s trolly) - a za ty já dávám krásných 70 procent který si film ode MĚ zaslouží.
