Režie: Juraj Herz
Rok výroby: 2009
Délka: 93 min
Země: Česká republika

Hrají:
Ivan Franěk
Lenka Krobotová
Michal Dlouhý
Andrej Hryc
… a další

V jednom starším rozhovoru s Jurajem Herzem jsem četl, že jediným důvodem, proč nenatočil tolik hororových filmů kolik by chtěl, byla nevole tehdejšího komunistického režimu ke snímkům s nadpřirozenou tématikou. Pokud měly všechny vypadat jako T.M.A., má jim česká kinematografie za co vděčit.
Obvykle mám rád, když toho o filmu dopředu moc nevím. Rád si rozkrývám děj sám spolu s hrdiny a navíc mě často překvapí zvrat, který už ostatní znají ze spoilerovitých komentářů. T.M.A. je v tomhle ohledu opravdu unikátní. Pokud bych si děj nepřečetl dopředu, asi bych se v tom, co se děje na plátně, trochu topil.

Marek opouští slibnou kariéru hudebníka a odjíždí do rodného kraje, aby se zde věnoval svému oblíbenému malířství. Místní ho ale nevítají zrovna nadšeně, a když se po domě začnou potulovat duše mrtvých dětí, objevuje najednou Marek dávnou minulost zlého místa i zapomenutou část svého temného dětství.

Nerad hned od začátku plivu špínu, takže budu nejdřív chválit. Nebude to ale chvála příliš dlouhá, protože na filmu toho moc ke chválení věru není. Jediné, za co můžu štábu zatleskat, je výběr lokalit, které se opravdu povedly. Samotný dům vypadá snad lépe než známá barabizna z Hitchcockova Psycha a vůbec celé okolí včetně blízké vesnice dýchá krásně neutěšenou atmosférou. Když se budu hodně snažit a přivřu obě oči, můžu ještě Herze poplácat po zádech za udržení příjemně temného nádechu snímku. Toť bohužel vše, co se dobrých stránek filmu týče.

Jak jste mohli vytušit již z úvodu, největším kamenem úrazu je děj. Kam jste proboha dali rozum při psaní scénáře, chlapi? Vždyť to celé působí, jak když Pejsek s Kočičkou pekli dort. Pánové prostě vzali své oblíbené hororové ingredience, naházeli je do formy a bez promíchání upekli. Na parapet pak dali chladit naprosto nepoživatelný mix, ze kterého nejednoho konzumenta rozbolí břicho. Po domě se tak potulují zjevení mrtvých dětí, ve vesnici jsou podivní zdegenerovaní starousedlíci, rádio se samo od sebe zapíná, řeže se tam noha, pak se po scéně chvilku prohání nahé ženštiny, následuje krátké odlehčení s karikaturními postavičkami policistů, nakonec se tam ještě hodí flashback do nacistické minulosti a ve výsledku se z toho vyklube jakýsi rádoby psychotrihller s dost chabou (ačkoliv nečekanou) pointou. No řekněte sami, může tohle fungovat?

Při tom všem nadšení, jak to bude skvěle vypadat, až to bude natočené, se pak ve scénáři ještě zapomnělo na poměrně důležitou maličkost, které se říká “propojenost”. Tak například Markův odjezd z města na venkov je odbytý asi minutovou scénou, kdy si dá panáka se svými známými, rozloučí se a konec. Nějakého důvodu, co ho to najednou popadlo, se nedočkáme. Po příjezdu už se na sebe jen kupí jedna “jakože hororová” scénka za druhou, z nichž se nakonec dá jakýsi propojený příběh pospojovat, ale výsledek je tak neuvěřitelně křečovitý, až je možná lepší nad ním vůbec nepřemýšlet.

Hanět herecké výkony by bylo dost nefér, protože oni tak nějak chudáci herci neměli, co by hráli. Jejich postavy vrhají zvrhlí scénáristé do jedné nefungující scény za druhou a vytvořit si nějakou představu, jaký je charakter nebo vnitřní motivace v chování postav, které mají ztělesňovat, je naprostá utopie. Postavy tak chvilku zádumčivě mudrovaly nad ponurostí místa, chvilku zase bez zjevného důvodu hysterčily, co se to děje, aby mohly provést nějakou nelogickou pitomost, která posune příběh kupředu. Výsledek je takový, že nejvěrohodnější výkon z celého hereckého ansáblu podal a jedinou sympatickou postavu vytvořil postižený Lojzík.