Režie: Gordon Douglas
Rok výroby: 1954
Délka: 94 min
Země: USA
Hrají:
James Whitmore … (seržant Ben Peterson)
Edmund Gwenn … (Dr. Harold Medford)
Joan Weldon … (Dr. Patricia Medford)
James Arness … (Robert Graham)
Onslow Stevens … (generál Robert O´Brien)
… a další
Jaderné výbuchy v Novém Mexiku zřejmě nezůstaly bez následků. Přesvědčí se o tom Dr. Medford, jenž je zavolán k podivnému případu zmizení za nevysvětlitelných okolností. Potvrdí, že se v oblasti rozmnožili do obřích rozměrů zmutovaní mravenci, kteří jsou schopni ohrozit existenci lidstva. To se právě děje, neboť ani likvidace pouštního hnízda zřejmě nezabrání tomu, aby se smrtonosné královny dostaly do civilizace.
Studio Warner Bros vytáhlo v době, kdy se po plátnech prohánělo jedno monstrum za druhým, do boje s něčím dosud nevídaným. Celou hordou obřích zabijáků, kteří před kamerou padají k zemi doslova v zástupech. Byl to spolu s maximálním utajením materiálu až do okamžiku projekce, takže byli diváci útoku houfu monster vystaveni bez varování, tah, který se v mnoha ohledech vyplatil. Snímek se stal jedním z nejlepších a v dané kategorii nejlépe hodnocených. Byl nominován na zlatého Oscara za speciální efekty.
Právě ty jsou jedním z faktorů, které dělají film tak přitažlivým, a to kupodivu i po letech. Relativně jednoduché triky vytváří věrohodné makety mravenců, jejichž těla na sobě dávají znát detailní stopy po kulkách či plamenech. Pochodování mravenců je doplněno působivým, i když pro diváka pravděpodobně nepříjemným zvukovým průvodním jevem. Pokud jde o zvuk, vybojoval si snímek Goldem Reel Award.
Dějová linie není ani přes bohatý obsah přehnaně složitá. Vše odsýpá rychle a lehce, přesto ne unáhleně, což ve výsledku budí otázky, jak se mohlo podařit ve standardním filmovém čase zpracovat tolik materiálu. Inu, není nad dobrý scénář a zkušeného režiséra. Film se tak velmi příjemně sleduje, a to i přesto, že tvůrci koketují s myšlenkou dobově podmíněného strachu z následků pokusů jaderných zbraní. Danou skutečnost naštěstí drží v mezích únosnosti. I jen nepatrným racionálním zhodnocením předloženého problému však vyvstává spousta nelogických a úsměvných skutečností, jež svým způsobem postihují i film samotný. Divák je samozřejmě nucen své nároky na fakt, jak do sebe vše zapadá, prudce mírnit. Přece jen sleduje film, jehož primárním cílem je pobavit.
Atmosférická stránka závislá na momentálním žánrovém směřování konceptu se v průběhu postupně vyvíjí. Od tajemné hrůzy a starého nefalšovaného hororu přes přírodovědeckou dokumentární vsuvku, tradiční sci-fi, kriminální vyšetřování a jemný otěr o romantiku až po akční vyvrcholení, jakého je schopná pouze armáda. Proto film nemůže nudit, což nedovolují ani řádně odvedené výkony herectva. Nezavdávají jediný důvod si myslet, že mravenci jsou umělí a nikoli nebezpeční.
Nejlepší monster film o mravencích, jaký jsem měl
zatím tu čest vidět. Líbí se mi postupné poodhalování příběhu, kdy přestože
víte již od začátku, kdo stojí za zmizením několika lidí – tak to tvůrci
dokázali přesně načasovat a atmosféra se v tu chvíli začala ještě více
stupňovat. V určitých chvílích jsem si sice říkal, že to je zbytečně
natahováno, ale byl jsem odměněn finálním rozuzlením v kanálech pod Los
Angeles. K trikům nemám nejmenší výhrady, protože na svou dobu jsou hodně
dobré, což se nejspíš velkou měrou podepsalo i na tom, že z tohoto filmu
měli někteří lidé v té době noční můry. Dneska se už sice většině záběrů
jen zasmějeme, ale i tak to pro mě zůstává nadprůměrným filmem.
Vypadá to docela zajímavě. Mravenčí horory mě celkem baví. Ten chlupatý mravenec je sice směšný, ale hraje tam můj oblíbenec James Whitmore. Tohoto chlapíka můžu v každém filmu, ve kterém se objeví.