Suspiria (1977)


Režie: Dario Argento
Scénář: Dario Argento, Daria Nicolodi
Rok výroby: 1977
Délka: 98 min
Země: Itálie
Alternativní název: Dario Argento’s Suspiria

Hrají:
Jessica Harper … (Suzy Bannion)
Stefania Casini … (Sara)
Flavio Bucci … (Daniel)
Miguel Bosé … (Mark)
Barbara Magnolfi … (Olga)
Susanna Javicoli … (Sonia)
Eva Axén … (Patty ‘Pat’ Hingle)
Rudolf Schündler … (profesor Milius)

 

Jestliže má být něco označeno jako veledílo. Něco co vás upoutá na první pohled a nenechá vydechnout. Něco co se vám zaryje pod kůži a zanechá tam Mystérius Argentus. Tak je to právem Suspiria. Klenot mezi klenoty na filmovém plátně!! Natočen v roce 1977 pod režijní taktovkou mistra Dária Argenta.

Vypravme se tedy do německého Freiburgu, kde do baletní školy přijíždí za deštivého počasí studovat mladá američanka Suzzy Bannionová. Není to tak obyčejná škola, jak se na první pohled zdá.
Panuje zde zlo, ukryté v chodbách labyrintu. Zlo v podobě čarodějnického kultu. Jako první přichází o svůj život nevinná studentka ve svém pokoji, kde umírá rukou neznamého vraha. Suzzy se snaží zjistit, co že se to děje v jejím novém působišti a proč se vedení školy v čele s ředitelkou chová velmi negativně. Rozhodne se vypátrat vše na vlastní pěst, aniž by měla tušení, kam ji zavedou její otázky.

Argento zde vykouzlil neskutečnou atmosféru s tak ostrou hudbou, která vaše uši nenechá na pokoji. Suspiria obsahuje nádherné mísení pestrých a kontrastních barev (a ty zde hrajou velkou roli).
Tvůrce nám zde ukazuje dokonalé graffiti 70.let. Samotná architektura budovy, ve které se odehrává příběh, budí velmi strašidelný dojem, zvláště tajemné dlouhé chodby.

Za připomenutí stojí démonicky ovládaný pes, který uprostřed nočního náměstí prokousne svému slepému majiteli hrdlo a poté si v klidu holduje na jeho ostatcích. Podobný útok jsme mohli vidět i v dalším veledíle – The Beyond (Lucio Fulci), kde muže vystřídala slepá žena. A pak že je pes nejlepší přítel člověka.

Suspiria si zaslouží opravdovou pozornost, a to nejen u hororového fajnšmekra.

Sdílejte článek

11 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Solo 7 března 2018 v 09:50

    Už je to docela dlouho, co jsem si pouštěl něco od mého oblíbence Daria Argenta a tak jsem to samozřejmě hodlal co nejdřív napravit. Přestože mám doma snad celou kompletní sbírku jeho filmů, ještě je jich dost, které jsem neviděl. Suspiria byla snad vůbec první, kterou jsem si od něj pustil, ale od té doby jsem se k ní už nedostal (tuším, že tomu bylo roku 2008, když jsem psal recenzi na závěrečný díl čarodějnické trilogie Terza madre, La (2007) a teprve nedávno jsem si konečně pořídil i Inferno). No a tak jsem se rozhodl si příběhy o jednotlivých „matkách“ pustit pěkně popořadě. Suspiria se soustředí na Mater Suspiriorum (Matku vzdechů), přestože o ní ve filmu snad není ani zmínka. S čarodějnictvím je zde totiž spojováno jméno Helena Markos (jde však skutečně o jednu a tou samou postavu) a my jí v celé své „kráse“ uvidíme až na samotném konci tohoto příběhu. Dario Argento totiž celý tento film pojal dosti prazvláštním způsobem, což se v konečném důsledku ukázalo býti tím nejlepším řešením. Dokonale skloubil atmosférické hrátky s obdivuhodnou konstelací barev a vynikajícím hudebním doprovodem, při čemž samozřejmě nezapomněl ani na filmové násilí. Takže si zde jistě každý přijde na to své. K uspokojení diváka nepotřeboval přehnané brutální scény ani hektolitry krve a přesto dokázal do této až „hypnotické stylizace“ vsunout několik mord scén, při kterých jistě nejedno lehce zamrazí na zátylku. 85%

  2. Allegor 23 října 2010 v 02:21

     Bojim bojim! Chaos, popření vší kompozice, nelogický “děj”, který vlastně ani dějem není, vraždy, u kterých vůbec nejde o to, kdo je vrah, na první pohled úplně absurdní sled hororových scének bez příčinných vazeb. Určitě noční můra pro kritiky i estéty, naopak modla každého úchyláka:)

  3. see-sawandrew 20 října 2010 v 14:22

     Má nejoblíbenější argentovka. Spolu s filmemInferno (1980) je
    Suspiria výletem do surrealistického světa, z něhož nelze uniknout, a 
    tím pádem nelze utéct ani vyčkávajícímu vrahovi. Suspiria sbírá mnoho
    záporných hodnocení právě kvůli absenci příběhu. Ten se však ve výrazné
    podobě neobjevuje v žádném Argentově filmu, protože obsah je něco, co
    Argenta ve skutečnosti nikdy moc nezajímalo. Jsem si jist, že příběh by tomuto filmu uškodil více než pomohl
    právě omezená narace a narušená kauzalita, tedy řetězec příčiny a 
    následku, podporují onen snový, šílený a děsivý charakter Suspirie, pro
    kterou by cokoliv racionálního znamenalo nutnost soustředit se na jiné
    věci než samotnou mizanscénu. Barevně stylizované prostředí, do něhož
    jsou postavy uvrženy, a dráždivá hudba od Goblinů – to jsou jediné
    prvky, na které se Argento soustředil, aby jejich pomocí dokázal diváka
    co nejsilněji hypnotizovat. Díky úžasné práci se zvukem dokáže Suspiria
    “druhotně” děsit minutu za minutou, leckdy bez jakékoliv návaznosti na
    skutečnou příběhovou hrozbu, z níž má vycházet strach. Tento film
    pracuje se strachem soustavně a intenzivně pomocí všech filmových
    prostředků, které má k dispozici. Zároveň se zvukem mnohdy vyvolává
    nepříjemné pocity také samotná vizualita, které dominuje propracovaná
    kompozice a silné barevné kontrasty, společně se zvukem poukazující na
    všudypřítomné zlo. S tím souvisí samozřejmě precizní kamera, která
    táhlými záběry pluje chodbami, za oknem, či po stropě, a pomáhá tak
    zasadit postavu (respektive oběť) do hloubky prostoru. Hypnotické
    sekvence tak trvají celé minuty, a film nechává diváka v surrealistickém
    prostředí doslova vyhnít, než přijde vyvrcholení. Žádný současný horor
    nedokáže udržet diváka v tak dlouhém intenzivním nervovém vypětí jako
    Suspiria. Samotná akce, která takovou sekvenci ukončuje, je tak mnohem
    méně důležitá než to, co jí předchází. Suspiria je výjimečné estetické
    dílo na hranici gialla a art-hororu, a stojí za pozornost nejen kvůli
    nepopsatelné scéně se slepcem a jeho psem.

  4. Eraserhead 1 ledna 2010 v 14:45

     Vizuálně a interiérově naprosto geniálně ztvárněný horůrek, jehož děsivost vytváří z velké části právě Argentiho záliba v honosně vyhlížejících stavbách a křiklavé hře barev. Dějově (ve své době možná jo, dneska vlivem času už opravdu asi moc ne) nijak převratné, nic to však neubírá na jeho dojmu, tady jde především o ztvárnění pro mnohé zřejmě plytké zápletky (která je ale mnohem zajímavější než u mnoha slasherů he, he) a to ztvárnění je opravdu zručná práce. Hustá atmosféra hned od prvních vteřin houstnoucí a napínající nervy až k první vraždě. První z trojice snímků, který se svým způsobem dost podobá svému následovníku INFERNU (dalo by se možná i říci, že je to svým způsobem jinak natočené to samé), i zde se mimo jiné řeže a bodá nožem, hlavou rozbíjejí okna….. To všechno za skvělého hudebního doprovodu a s mladičkým Udo Kierem jako bonusem navrch.

  5. Pepé 9 února 2007 v 18:51

     Jen bych připomněl odkaz z filmu Inferno o třech demonech matkách které sídlí ve třech domech po světě. A jeden pokud mě pamět nezrazuje má být právě ve Freiburgu.  Trilogii se ale Argentovi dokončit nepodařilo Suspiria,Inferno a třetí? To napětí a propojenost se mi líbí nejvíc.

    Co se filmu týče finální setkání s matkou č. 1 je opravdu velice rychlé. Inferno je v tomhle podobně ale bez Suspirie by nebylo Inferno, takže..

    PS: tohle dílko u nás na DVD vyšlo a za mrzký peníz.

Nový komentář