Suspiria
19. 09. 2006 / autor: Lukas80 / kategorie: Hororové filmy
Vypravme se do německého Freiburgu, kde do baletní školy přijíždí za deštivého počasí studovat mladá američanka Suzzy Bannionová.
Režie: Dario Argento
Scénář: Dario Argento, Daria Nicolodi
Rok výroby: 1977
Délka: 98 min
Země: Itálie
Alternativní název: Dario Argento's Suspiria
Hrají:
Jessica Harper ... (Suzy Bannion)
Stefania Casini ... (Sara)
Flavio Bucci ... (Daniel)
Miguel Bosé ... (Mark)
Barbara Magnolfi ... (Olga)
Susanna Javicoli ... (Sonia)
Eva Axén ... (Patty 'Pat' Hingle)
Rudolf Schündler ... (profesor Milius)
Jestliže má být něco označeno jako veledílo.
Něco co vás upoutá na první pohled a nenechá vydechnout.
Něco co se vám zaryje pod kůži a zanechá tam Mystérius Argentus.
Tak je to právem Suspiria.
Klenot mezi klenoty na filmovém plátně!!
Natočen v roce 1977 pod režijní taktovkou mistra Dária Argenta.
Vypravme se tedy do německého Freiburgu, kde do baletní školy přijíždí za deštivého počasí studovat mladá američanka Suzzy Bannionová.
Není to tak obyčejná škola, jak se na první pohled zdá.
Panuje zde zlo, ukryté v chodbách labyrintu. Zlo v podobě čarodějnického kultu.
Jako první přichází o svůj život nevinná studentka ve svém pokoji, kde umírá rukou neznamého vraha.
Suzzy se snaží zjistit, co že se to děje v jejím novém působišti a proč se vedení školy v čele s ředitelkou chová velmi negativně.
Rozhodne se vypátrat vše na vlastní pěst, aniž by měla tušení, kam ji zavedou její otázky.
Argento zde vykouzlil neskutečnou atmosféru s tak ostrou hudbou, která vaše uši nenechá na pokoji.
Suspiria obsahuje nádherné mísení pestrých a kontrastních barev (a ty zde hrajou velkou roli).
Tvůrce nám zde ukazuje dokonalé graffiti 70.let.
Samotná architektura budovy, ve které se odehrává příběh, budí velmi strašidelný dojem, zvláště tajemné dlouhé chodby.
Za připomenutí stojí démonicky ovládaný pes, který uprostřed nočního náměstí prokousne svému slepému majiteli hrdlo a poté si v klidu holduje na jeho ostatcích.
Podobný útok jsme mohli vidět i v dalším veledíle - The Beyond (Lucio Fulci), kde muže vystřídala slepá žena.
A pak že je pes nejlepší přítel člověka.
Suspiria si zaslouží opravdovou pozornost, a to nejen u hororového fajnšmekra.
(Obrázky: Cult-cinema.ru)
Má nejoblíbenější argentovka. Spolu s filmemInferno (1980) je
Suspiria výletem do surrealistického světa, z něhož nelze uniknout, a
tím pádem nelze utéct ani vyčkávajícímu vrahovi. Suspiria sbírá mnoho
záporných hodnocení právě kvůli absenci příběhu. Ten se však ve výrazné
podobě neobjevuje v žádném Argentově filmu, protože obsah je něco, co
Argenta ve skutečnosti nikdy moc nezajímalo. Jsem si jist, že příběh by tomuto filmu uškodil více než pomohl -
právě omezená narace a narušená kauzalita, tedy řetězec příčiny a
následku, podporují onen snový, šílený a děsivý charakter Suspirie, pro
kterou by cokoliv racionálního znamenalo nutnost soustředit se na jiné
věci než samotnou mizanscénu. Barevně stylizované prostředí, do něhož
jsou postavy uvrženy, a dráždivá hudba od Goblinů - to jsou jediné
prvky, na které se Argento soustředil, aby jejich pomocí dokázal diváka
co nejsilněji hypnotizovat. Díky úžasné práci se zvukem dokáže Suspiria
"druhotně" děsit minutu za minutou, leckdy bez jakékoliv návaznosti na
skutečnou příběhovou hrozbu, z níž má vycházet strach. Tento film
pracuje se strachem soustavně a intenzivně pomocí všech filmových
prostředků, které má k dispozici. Zároveň se zvukem mnohdy vyvolává
nepříjemné pocity také samotná vizualita, které dominuje propracovaná
kompozice a silné barevné kontrasty, společně se zvukem poukazující na
všudypřítomné zlo. S tím souvisí samozřejmě precizní kamera, která
táhlými záběry pluje chodbami, za oknem, či po stropě, a pomáhá tak
zasadit postavu (respektive oběť) do hloubky prostoru. Hypnotické
sekvence tak trvají celé minuty, a film nechává diváka v surrealistickém
prostředí doslova vyhnít, než přijde vyvrcholení. Žádný současný horor
nedokáže udržet diváka v tak dlouhém intenzivním nervovém vypětí jako
Suspiria. Samotná akce, která takovou sekvenci ukončuje, je tak mnohem
méně důležitá než to, co jí předchází. Suspiria je výjimečné estetické
dílo na hranici gialla a art-hororu, a stojí za pozornost nejen kvůli
nepopsatelné scéně se slepcem a jeho psem.
Vizuálně a interiérově naprosto geniálně ztvárněný horůrek, jehož děsivost vytváří z velké části právě Argentiho záliba v honosně vyhlížejících stavbách a křiklavé hře barev. Dějově (ve své době možná jo, dneska vlivem času už opravdu asi moc ne) nijak převratné, nic to však neubírá na jeho dojmu, tady jde především o ztvárnění pro mnohé zřejmě plytké zápletky (která je ale mnohem zajímavější než u mnoha slasherů he, he) a to ztvárnění je opravdu zručná práce. Hustá atmosféra hned od prvních vteřin houstnoucí a napínající nervy až k první vraždě. První z trojice snímků, který se svým způsobem dost podobá svému následovníku INFERNU (dalo by se možná i říci, že je to svým způsobem jinak natočené to samé), i zde se mimo jiné řeže a bodá nožem, hlavou rozbíjejí okna..... To všechno za skvělého hudebního doprovodu a s mladičkým Udo Kierem jako bonusem navrch.
Tento
