Režie: Robert Hamilton
Rok výroby: 2016
Délka: 105 min
Země: USA
Hrají:
Nick Apostolides … (Henry Dawles)
Elizabeth Deo … (Rebecca Dawles)
Phil Amico … (Mr. Remiel)
Liz Christmas … (Selena)
Lee Hamilton … (Mrs. Gates)
… a další
Henry Dawles se za slušné peníze nechá najmout ke zdokumentování podivného sídla zámožného starce. Jak to však v hororech bývá, jeden prolém následuje druhý. Henrymu brzy po příjezdu naskočí na břiše nepěkná vyrážka, na půdě nalezne oběšence, v jiné části domu řádí duchové a jiné zrůdy a nesmí chybět ani osobní trauma z milostných vztahů. Kdo by z toho nezešílel?!
Režisér Rob Hamilton je začínající filmař, který brázdí béčkové vody jako spousta jiných. The Suffering se svou velkou spoustou roztodivných Henryho příhod béčku podobá, ale rezolutní závěrečný zvrat naopak působí mnohem sofistikovaněji, než by divák očekával. Tohle milé překvapení alespoň některé linky stmelí dohromady, jiné jsou ale podané docela krkolomně, takže nepočítám, že se film stane svým závěrem proslulý jako třeba Šestý smysl.
Atmosféru se celkem vytvořit daří. Henry se nebojí pracovat večer, velké množství hororových motivů nedovolují se příliš nudit (leč klidně bych ze stopáže čtvrt hodinu ubral) a vše podbarvuje decentní hudba. Osamocené sídlo je vděčným prostředím a filosofující dědek hrající na varhany je milou staromódní perličkou. Při té veškeré snaze nakonec zamrzí studené emoce.
Režisér byl pro mě velkou neznámou a i po zhlédnutí tohoto filmu mám o něm hodně smíšené pocity. The Suffering je totiž opravdu velice zvláštním dílem, ve kterém jsem našel celkem dost kladů, ale i negativních věcí – což nám však bylo naservírováno v jakési podivné symbióze, která na mě skutečně udělala ve své finální podobě určitý dojem. Dala by se tu opravdu najít jistá „podobnost“ se Šestým smyslem, přesto si neodpustím rýpnutí, že se z tohoto tématu dalo vytěžit mnohem více. Hamilton je však teprve na začátku své režisérské kariéry a tak se třeba časem zlepší. Docela bych mu to i přál, protože jistý potenciál v sobě tento člověk bezesporu má. Asi nejvíce musím vyzdvihnout ponurost samotného místa. Jeho postupné prohledávání bylo sice dosti zdlouhavé a místy až nechutně nezáživné, ale režisér se nám vše snažil vynahradit několika lekacími scénami a do jisté míry i určitou porcí „bizarnosti“. Ne každý divák však bude ochoten přistoupit na jeho hru. Kameraman, zvukař i maskéři odvedli kus poctivé práce, kterou je potřeba ocenit, ale největší problém vidím právě v oné zdlouhavosti. Když už totiž začala atmosféra konečně gradovat, vždy přišel střih a na řadu přišla další nudná pasáž a tak to šlo pořád dokola. Úplným závěrem a „šokujícím“ rozzuzlením příběhu však zachraňoval, co se dalo. Z čehož mi tedy logicky vyplývá, že jsem právě shlédl průměrnou podívanou, která mě sice nedokázala úplně uspokojit, ale zároveň neodcházím ani nějak znechucený. Po psychologické stránce to byla občas slušná jízda, dramatických chvilek tu bylo taky dost a jako hororový fanda jsem se dočkal i místy solidní atmosféry a několika „nechutností“. Na druhé straně barikády tu byla již několikrát zmíněná zdlouhavost a hodně průměrný výkon hlavního hrdiny. O zbytečnosti některých scén se bavit už raději nebudu vůbec. 50%