Strait-Jacket (1964)


Režie: William Castle
Rok výroby: 1964
Délka: 93 min
Země: USA

Hrají:
Joan Crawford … (Lucy Harbin)
Diane Baker … (Carol Harbin)
Leif Erickson … (Bill Cutler)
Howard St. John … (Raymond Fields)
John Anthony Hayes … (Michael Fields)
…a další

 

Tříletá Carol se jednoho večera stane svědkem vraždy svého otce a jeho milenky. Vrahem je její matka Lucy, která se nečekaně vrátila dřív domů, popadla sekyru a oběma uťala hlavu. Následujících dvacet let strávila v psychiatrické léčebně a nyní se vrací zpět na farmu, aby zde po boku své dcery, bratra a jeho choti začala nový život. Lucy se však straní cizích lidí a trpí zlými sny, ve kterých si prožívá ono peklo znovu. Ztráta sebevědomí a podivné matčino chování dělá Carol starosti, protože se má brzy vdávat a potřebuje matčinu oporu. Přecitlivělá Lucy je však naprosto nevyzpytatelná a ve vypjatých situacích se přestává ovládat. Navíc začnou umírat další lidé, ale kdo je skutečně vrahem?

William Castle byl opravdu divný patron, který si však získal celou škálu příznivců a diváci některé jeho filmy opěvují dodnes. Ve spolupráci se scénáristou Robertem Blochem (Psycho) se jim podařilo vytvořit celkem zajímavý kousek, který určitě stojí za pozornost. Strait-Jacket se může především opírat o herecké obsazení, protože jak Joan Crawford, tak i Diane Barker předvedly velice solidní výkony a díky svému „půvabu“ si mne obě získaly.  Venkovské prostředí a pošramocená pověst hlavní hrdinky (nebo lépe řečeno její nevyrovnané chování) dokázali navodit potřebnou potemnělou atmosféru, ve které samozřejmě nechyběla ani pořádná dávka napětí.

Vraždy i postupné poodhalování skutečné pointy jsou provedeny decentním způsobem, který nenechá diváka chladným a zároveň ho přivede „do varu“, navíc ten závěr se jim skutečně povedl. Mám rád psychologické filmy, které jsou tu a tam okořeněné vraždou. Především se mi líbily- psycho výlevy a proměny hlavní hrdinky, která mě těmi svými kukadly doslova uhranula. Joan Crawford jako by byla pro podobné role stvořená. Labilní ženu nehrála poprvé a přestože nepodala zrovna svůj životní výkon, bylo se na co dívat. Snad jedinou větší výtku mám k tomu, že se tvůrci místy nechali až moc unést a nabídli nám několik okatých indicií, kvůli kterým není finále (pro pozorného diváka) zas až tolik překvapivé. Tím samozřejmě nechci říct, že by bylo špatné.

Černobílost snímku navíc skvěle dopomohla i při budovaní napětí při mord scénách. Těch je tu sice jako máku, ale byly natočeny s grácií. Divák viděl přesně tolik, aby si z toho odnesl potřebný zážitek k dokoukání filmu a nebylo ani za potřebí zbytečného násilí, hektolitrů krve a zakrývání očí.

Hodnocení7
Samozřejmě samotné setnutí je již tak dost brutální záležitostí, ale k nějakým krvavým orgiím by se Castle ani neuchýlil. Jeho osobitý styl již tak dostával diváky do potřebného varu.
70%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář