Český název: Zlomek sekundy
Režie: Tony Maylam, Ian Sharp
Rok výroby: 1992
Délka: 90 min
Země: Velká Británie
Hrají:
Rutger Hauer … (Harley Stone)
Kim Cattrall … (Michelle)
Neil Duncan … (Dick Durkin)
Michael J. Pollard … (chytač krys)
Ian Dury … (Jay Jay)
Roberta Eaton … (Robin)
Pete Postlethwaite … (Paulsen)
… a další
Londýn 2008. Globální oteplování způsobilo, že jeho ulice jsou plné vody. Mlha spojená se skleníkovými plyny uzavírá město do věčného šera. Atmosféra jako stvořená pro strach před zločinem. Naštěstí je tu drsný policista Harley Stone. Dávno už nenosí uniformu. Jak si tak potírá zločin svou velkou puškou, objevuje se záhadný vrah. Bytost, jež svým obětem vytrhává srdce a z místa činu mizí tak rychle, že tomu není možné uvěřit. S tímto maniakem má Harley nevyřízené účty. Kdysi dávno mu zabil parťáka a jeho ošklivě zranil. Nyní, když se vrátil, má Harley předtuchy, kde se zabiják asi objeví. Skoro to vypadá, že si s ním záhadný tvor, jenž evidentně není člověkem, hraje. Stone však nemá na jeho dopadení ten správný klid. Přijíždí za ním totiž Michelle, vdova po jeho dávném partneru. K tomu dostává nového parťáka Dicka, kterému se moc nezákonné praktiky svého zkušenějšího kolegy nezamlouvají.
Polda honí ve městě lovce z jiného světa. Námět jak vystřižený z Predátora 2. Možná jde opravdu o evropskou odpověď na tento snímek. Nicméně má jisté kvality, jež z něj dělají celkem slušnou podívanou.
Především je to atmosféra. Londýn pod vodou a v neustálé tmě je skutečně depresivní. Divák s řádnou dávkou fantazie se zde cítí jako ve vězení. Když se k tomu přidá několik záhadných vražd, chmury jsou nevyhnutelné. Po čase ovšem začne trochu nudit věčné schovávání monstra a člověk si přeje, aby se objevilo. Když k tomu pak dojde, jsou na místě určité rozpaky. Stejně jako ze zbytečně otevřeného konce. Vrah totiž vypadá jako Spider-man v černém kostýmu, jen s trochu delšími prsty. Větší strach z něj jde tehdy, není-li vidět. No nic. Pořádná dávka akce a napětí to s přehledem vyváží.
Stone je typickým představitelem drsného poldy. Prudí nadřízené, pořád má v koutku cigáro, jež si připaluje led-lampou, rozdává hlášky, pečuje o ženu svého mrtvého kolegy, na jehož smrt neustále vzpomíná. V podstatě na něm nejde nic zkazit, jde jen o to, nelézt pro něj vhodnou tvář, což Rutger Hauer bezpochyby je. Výběr krásky, která by k němu sedla, rovněž nezaznamenal neúspěch.
Pokud máte rádi tuto zmíněnou šablonu, je Split Second určen právě vám. Jste-li ochotni překousnout jich daleko víc, k tomu tolerovat méně zdařilý scénář, občasnou nelogičnost a klasický šťastný konec, k tomu za doprovodu víceméně průměrné hudby, pak neváhejte.
Hauer opět nezklamal a jeho postava drsného poldy
byla jasně tím nejlepším co nám film nabídl. Děj je sice nepříliš originální
záležitostí, ale místy (především na začátku) byla atmosféra opravdu hodně
dobrá. Možná bych jen trošku ubral zbytečně roztahanou a trošku nudnější
prostřední pasáž, protože napětí se jaksi začalo vytrácet. Konec filmu se
vrátil do starých kolejí, jen mě trošku mrzí, že monstrum nebylo mockrát vidět.
Jinak jde ovšem o docela zajímavé béčko, na které se brzo určitě rád podívám
znovu.
Split second má velký nedostatek ve schopnostech tvůrčího týmu. Námět a odvyprávěný příběh alá Predátor 2 jsem docela skousnul. Kdybych měl však u tohoto filmu přemýšlet, asi bych zaplakal. Je to totiž čistokrevné béčko s nedomyšleným scénářem, které v sobě skrývá několik již tradičně používaných postav – drsný polda, věčně namíchnutý nadřízený, parťák vystudované ucho, do toho všeho z čistého nebe spadne hrdinova přítelkyně. Ať je filmu přičteno k dobru to, že je poměrně dost akční, odehrává se v ponurých, často vodou zatopených lokalitách a má docela pěkně vypadající monstrum. Jen bych chtěl teda vědět jak provádí ty svoje krkolomné a neviditelné útěky z místa činu přitom, když dojde na bližší seznámení s ním, nadělá bordelu, že by měla úklidová četa práci na týden. 55% za celkovou zábavnost a drsňáka Hauera.