Režie: Chris Stokes
Rok výroby: 2010
Délka: 85 min
Země: USA

Hrají:
Marques Houston … (Brendan Young)
Omarion Grandberry … (Darryl)
Sonny King … (Corbin)
Azur-De .. .(Michelle)
Chrissy Stokes … (Tee Tee)
Malika … (Jasmine)
… a další

Darryl a Brendan jen zázrakem přežili řádění vyšinutého psychopata Corbina, který si liboval v rozřezávání a předělávání lidských těl a měl své doupě v blízkosti jejich chaty. Nyní se oba snaží na všechno zapomenout s novými partnerkami, ale jejich minulost je opět dožene. Corbin totiž nezapomíná a přišel dokončit to, co se mu minule nepovedlo…

To jsem takhle zase jednou podnikl společný víkend se svými přáteli, během kterého došlo i na sledování několika filmů (různých žánrů). Během popíjení a žranice jeden z mých známých pustil i tento film a já po pár minutách nabyl dojmu, že jsem to už někde musel vidět. A když jsem zapátral v paměti, došlo mi, že zhruba před osmi roky jsem si koupil zase jeden z kousků nechvalně proslulé DVD edice s názvem Chata smrti, na který jsem následně napsal i recenzi a tohle je jeho pokračování…

To bylo v době, kdy se stále větší počet afroamerických režisérů snažil procpat na trh a plodili jednu sračku za druhou a ani tento paskvil toho nebyl výjimkou. Zatímco první Somebody Help Me nám nabídne alespoň podprůměrnou slasherovou podívanou, okořeněnou o prvky duchařiny a trochy toho béčkového gore, tak dvojka už byla neskutečný odpad bez špetky potřebné atmosféry i alespoň trochu zajímavého děje. Maskovaný vrah/chirurg sice postupně unese všechny do opuštěné továrny, kde si zřídil nový brloh pro své zvrácené choutky, ale jaksi zapomněl své oběti mrzačit a zabíjet. Pořád jen šaškoval s chloroformem, zatímco jeho oběti se jedna po druhé dostaly na svobodu a pak už nastala jen nudná naháněčka.

Hoňka s třepotající se kamerou rozhodně není žádné terno, zvláště když nikdo neumírá, přitom dojde k několika situacím kdy, buď oběti můžou zabít svého věznitele, nebo naopak ON je může naporcovat, místo toho se ale teleportuje někam pryč, nebo po pár úderech zase nastává další honička v opuštěných chodbách. Napětí si vzalo volno, herecké výkony většiny zúčastněných jakbysmet. Z nudy jsem málem začal usínat a nervózně pokukoval po časomíře.