Scénář a režie: C. A. Cooper
Rok výroby: 2017
Délka: 90 min
Země: Velká Británie
Hrají:
Eaoifa Forward … (Alice)
Dan Paton … (Carl)
Rachel Warren … (Lizzy)
… a další
Když si dáte do vyhledávače “The Snare”, zjistíte, že se jedná o nástrahu, léčku, past či lapení do oka. Na toto téma se vrhl začínající režisér C. A. Cooper a výsledkem je další z řady minimalistických filmů s několika postavami.
Dvě kamarádky, přítel jedné z nich a prapodivná náhoda, která z nich udělá vězně. Alice, Lizzy a Carl mají ve své moci klíče od opuštěného výškového bytu, v němž si mohou užít radovánek (především alkohol a drogy), ale v době návratu zjistí, že výtah (jediná přístupová cesta) nefunguje. Co se s nimi stane až na uzavřeném místě dojdou zásoby potravin?
Bohužel The Snare není jen survival, kde by uzamčení hrdinové hledali únik z bytu, nýbrž i horor, v němž má hlavní hrdinka vize, noční můry a tušení, že nešťastný byt má děsivou minulost. Žádná z obou linek však není dotažená do uspokojivého konce a ačkoliv se několikrát podaří navodit dojem depresivní ztráty základních lidských potřeb, nuda a haluziodnost podivného scénáře kazí všechny tvůrčí snahy.
Největší zábavou tak pro mě byla úvaha, jak bych se v dané situaci zachoval já sám. Hrdinové filmu však nejsou ochotni příliš riskovat a raději se věnují rozborům svých myslí, psaním deníků a znásilňováním své vlastní partnerky. Jó, ten byt je prostě prokletej.
Od filmu s tak nízkým hodnocením napříč celým internetem jsem si opravdu nic nesliboval, no a jak se ukázalo, udělal jsem jen a jen dobře. C.A. Cooper bude muset na sobě ještě hodně zamakat, než odhodí svůj zelenáčský grindák a přestane se tahat při psaní scénáře „za šulínka“. Sice se během tohoto filmu snažil v nejednom divákovi vzbudit dojem, že tomu tak není, ale debily ať si dělá z někoho jiného. Přišlo mi, jakoby snad ani sám nevěděl, co chtěl vlastně točit. Zřejmě si všichni hned ze startu pořádně zahulili (on, herci, štáb, no prostě všichni na place) a tento stav přikrmovali po celou dobu natáčení. Viditelně se Cooper nechal inspirovat, kde se dalo, ale jaksi mu nedošlo, že by to celé do sebe mělo alespoň na konci „trochu“ zapadnout, když už navařil tak těžko stravitelný guláš. Ona kombinace halucinací, lehce perverzních prvků, magoření a tuposti by se snad i dala z vypětím všech sil lépe přežvýkat, jen kdyby tu netajtrlíkovaly tak debilní postavy a hlavně ty jednotlivé dialogy nebyli tak dementní, až jsem se u toho málem unudil k smrti. Jako ono bylo pěkné, že hned ze začátku tu máme trochu té nahoty, opuštěný činžák, dům pod střechou, výtah co přestane fungovat a nedostatek žrádla a vody – jenže co z toho, když to tvůrce vyplnil zoufalými kecy o hovnech, menstruaci a kuřbě vlastního fotra. Navíc naše trojice byla tak tupá, že jsem jim přál, aby pochcípali hned po příjezdu. Tohle měl být survival film? O něco lepší už to bylo s těmi halucinacemi – můrami, kterými trpěla Alice, jenže tady jsem zas postrádal propracovanější atmosféru. Náznaky zlepšení jsem sice pocítil a to je také jeden z důvodů proč tento film nezařadím mezi totální odpad, ale pro mé uspokojení toho bylo zoufale málo. Jedno gradující znásilnění a podpatek v hlavě to už z podprůměru nevytrhne. Jinak to totiž byla nuda a nikdy více už to vidět znovu nepotřebuju. 30%