Skull, The (1965)


Režie: Freddie Francis
Rok výroby: 1965
Délka: 90 min
Země: Velká Británie

Hrají:
Peter Cushing … (Dr. Christopher Maitland)
Patrick Wymark … (Anthony Marco)
Jill Bennett … (Jane Maitland)
Nigel Green … (inspektor Wilson)
Christopher Lee … (Sir Matthew Phillips)
… a další

 

Christopher Maitland je sběratelem esoterických propriet. Jednoho pozdního večera mu jeho zdroj přinese ke koupi lidskou lebku, jež patřila Markýzi de Sade. Stejnou, jakou měl ve své sbírce kdysi i Maitlandův sběratelský kolega Phillips. Proč je rád, že se jí zbavil, zjistí její nový majitel záhy. Toho, kdo ji vlastní, ovládá a nutí k vykonávání odporných věcí.

Osvědčené herecké duo Peter Cushing a Christopher Lee i zde ukázalo, že je schopno téměř z každého námětu vytřískat maximum pouze vlastní pílí. Hlavní roli obsadil tentokráte první jmenovaný. Podává profesionální výkon hodný svého jména a pověsti. Je doslova tahounem celého filmu. Jeho sběratelský zápal, pochybnosti pramenící z přirozené nevole vydat enormní částku za něco, co je sice zajímavé, ale přeci jen poněkud předražené, nadšení ze zisku ojedinělosti, šílenství a vnitřní boj s příkazy z pekla. Vše podáno s jemu vlastní bravurou. Christopher Lee se v Cushingově koncertu objevuje pouze sporadicky, o to větším zpestřením jsou jeho uhrančivá intermezza.

Tak vzniká i díky nim jedinečná téměř gotická atmosféra s náležitou hutností mlžného oparu s možností (ne bohužel nutností) děsu, jenž je závislý na divákově odolnosti vůči hudební složce. Snímek tak zaujme a nedovolí opustit příjemnou společnost až do závěru, v němž dochází k působivému vyvrcholení všech pozitiv.

Tempo je pomalé, jak jinak. Přece jen se nejedná o nic jiného než postupné zjišťování, že ta lebka asi něco způsobuje, pokud možno z četných dialogů. Nástup nudy je tím pádem vysoce pravděpodobný, je-li divák z akčního těsta. Vyznavačům silného dobového díla šnečí rychlosti nic takového nehrozí. Hluchá místa jako taková se nevyskytují. Problém je spíše v druhé části filmu, kdy se projevují halucinace a Maitland plní příkazy „ducha” zvráceného markýze. Scény nejsou vyloženě nepřehledné, pochyby o tom, co je realita a co ne však mohou nějakou dobu přetrvávat. Je to nedostatek? Nebo splynutí s postavou zmateného Maitlanda?

Pozoruhodná je kamera. Respektive její práce s pohledem lebky. Filmu dané pojetí jen přidává, pokud je divák lapen do děje. Pakliže ne, jistojistě se rozesměje nad jednoduchostí zobrazení.

 

Hodnocení7
Skull je působivé dobové dílo s vtahující atmosférou, kterou kočírují delikátní herecké výkony. Dnes již poněkud zastaralé, možná právě proto ne zcela známé (spíše zapomenuté), přesto hodné pozornosti.
70%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Solo 17 února 2018 v 19:47

    Sice ještě nemám tak bohaté zkušenosti se studiem Amicus, ale několik filmů jsem od nich už přece jenom viděl. No a většina z nich ušla, takže jsem neočekával zklamání ani tentokrát. Zvláště spojení (spolupráce) dvou excelentních herců Petera Cushinga a Christophera Lee byla prozatím vždy zárukou dobré (mnohdy výborné) podívané. Navíc mi okultní tématika nikdy nebyla proti srsti a zde byla navíc propojená i s osobou Markýze de Sade. Co víc jsem si tedy mohl přát. No a zezačátku to skutečně vypadalo na spanilou jízdu. Potemnělý hřbitov, vykradači hrobů a následná epizodka v koupelně…no začaly se mi sbíhat sliny. Počáteční atmosféra byla navíc okořeněna nejen aukcí plnou zajímavých předmětů, ale zvláště pak pracovny obou hlavních postav byly po „dekorační“ sběratelské stránce naprosto okouzlující. Pomalu jsem byl vtahován mysteriózní zápletkou přímo do samotného děje a vše bylo ještě umocněno můrami Cushinga a následnými úmrtími. Jediné co mi rušilo mou blaženost, byla ta poletující lebka. Záběry skrze ní byli v naprostém pořádku, ale ty světelné efekty které měli vyzařovat její nadpřirozenost, mě zrovna moc neokouzlili. Nevím, možná to bylo dáno i tím, že ke konci filmu tomu začal dle mého názoru pomalu docházet dech. Navíc mi i trochu vadilo, že Lee zde nedostal zas až tolik prostoru. Závěrečný chaotický sled událostí nahlodal mou důvěryhodnost k filmu jako celku a tento pocit ve mně přetrval až do samotného konce. Tím však nemyslím postupnou šílenost hlavního hrdiny – zde se Cushing opravdu předvedl se vší parádou. Jen mi to finále prostě moc nesedlo v kontrastu s předchozím dějem. To je však jen můj problém. Tento film si určitě nezaslouží býti opomíjen. Přestože nejde o žádný skvost. 60%

Nový komentář