Skull, The

Hodnocení:

autor

70%

uživatelé

---

Kdo jak hodnotil ...

přečteno: 1014x

tisknout článek

Režie: Freddie Francis
Rok výroby: 1965
Délka: 90 min
Země: Velká Británie

Hrají:
Peter Cushing ... (Dr. Christopher Maitland)
Patrick Wymark ... (Anthony Marco)
Jill Bennett ... (Jane Maitland)
Nigel Green ... (inspektor Wilson)
Christopher Lee ... (Sir Matthew Phillips)
... a další

Christopher Maitland je sběratelem esoterických propriet. Jednoho pozdního večera mu jeho zdroj přinese ke koupi lidskou lebku, jež patřila Markýzi de Sade. Stejnou, jakou měl ve své sbírce kdysi i Maitlandův sběratelský kolega Phillips. Proč je rád, že se jí zbavil, zjistí její nový majitel záhy. Toho, kdo ji vlastní, ovládá a nutí k vykonávání odporných věcí.

Osvědčené herecké duo Peter Cushing a Christopher Lee i zde ukázalo, že je schopno téměř z každého námětu vytřískat maximum pouze vlastní pílí. Hlavní roli obsadil tentokráte první jmenovaný. Podává profesionální výkon hodný svého jména a pověsti. Je doslova tahounem celého filmu. Jeho sběratelský zápal, pochybnosti pramenící z přirozené nevole vydat enormní částku za něco, co je sice zajímavé, ale přeci jen poněkud předražené, nadšení ze zisku ojedinělosti, šílenství a vnitřní boj s příkazy z pekla. Vše podáno s jemu vlastní bravurou. Christopher Lee se v Cushingově koncertu objevuje pouze sporadicky, o to větším zpestřením jsou jeho uhrančivá intermezza.

Tak vzniká i díky nim jedinečná téměř gotická atmosféra s náležitou hutností mlžného oparu s možností (ne bohužel nutností) děsu, jenž je závislý na divákově odolnosti vůči hudební složce. Snímek tak zaujme a nedovolí opustit příjemnou společnost až do závěru, v němž dochází k působivému vyvrcholení všech pozitiv.

Tempo je pomalé, jak jinak. Přece jen se nejedná o nic jiného než postupné zjišťování, že ta lebka asi něco způsobuje, pokud možno z četných dialogů. Nástup nudy je tím pádem vysoce pravděpodobný, je-li divák z akčního těsta. Vyznavačům silného dobového díla šnečí rychlosti nic takového nehrozí. Hluchá místa jako taková se nevyskytují. Problém je spíše v druhé části filmu, kdy se projevují halucinace a Maitland plní příkazy „ducha" zvráceného markýze. Scény nejsou vyloženě nepřehledné, pochyby o tom, co je realita a co ne však mohou nějakou dobu přetrvávat. Je to nedostatek? Nebo splynutí s postavou zmateného Maitlanda?

Pozoruhodná je kamera. Respektive její práce s pohledem lebky. Filmu dané pojetí jen přidává, pokud je divák lapen do děje. Pakliže ne, jistojistě se rozesměje nad jednoduchostí zobrazení.

Skull je působivé dobové dílo s vtahující atmosférou, kterou kočírují delikátní herecké výkony. Dnes již poněkud zastaralé, možná právě proto ne zcela známé (spíše zapomenuté), přesto hodné pozornosti.