Mnozí tento kousek označují za jeden z nejlepších ne-li nejlepší film minulého roku. Dokonce i verbal (na csfd) tvrdí, že se u něj může někdo pomočit. No tak já můžu v klidu říct, že tohle nadšení rozhodně nesdílím a mám na to úplně jiný pohled. Zápletka se o originalitu neopírá ani omylem, již mnohokrát provařené téma nepřišlo s ničím novým a lekací scénu, aby tu člověk pohledal. Pokud tedy tím „mrazením“ nebylo myšleno ono překvapení v krabici. Jediné zpestření a zahnání jinak nudné atmosféry vidím v oněch starých páskách, jejichž obsah mne alespoň ohřál mé jinak dost chladné srdce. Možná je to tím, že jsem už viděl přes dva tisíce hororů a už mne jen tak něco nepřekvapí/nevyděsí, ale tady nebylo ani čím. Většina filmu se odehrává v přítmí, takže toho moc k vidění není a kroky na půdě či podivná Youngova hudba, moc napětí nevyrobí. Když přivřu obě oči, dám téhle „internetové pecce“ stěží padesát procent.

Film byl fajn, bohužel podle traileru jsem očekávala ale mnohem víc. Jak už tu mnozí napsaly konečná zápletka to celé kazí. Kdyby byl vrah ten muž s maskou bylo by to podle mě mnohem zajímavější než že vraždí malé děti. To je trošku trapné. Ale samotný nápad s natáčením na "starožitnou" kameru je moc zajímavý proto bych dala 50% 🙂

Pro mě velké zklamání, nejspíš proto, že mé očekávání bylo velké (kladné ohlasy ze všech stran). Bohužel jsem tomuto hororu prostě, ať jsem se snažil sebevíc, nepřišel na chuť. No snad s odstupem času…

Mě osobně to taky zklamalo. Čekal jsem víc. Ten konec byl dost slabý a zápletka to tak nějak celé dorazila. A to prohánění duchů po domě s tím, že divák je vidí, hlavní hrdina ale ne… lítali tam jak divoženky v lese… nevím, nemám z toho jako z celku dobrý dojem, asi hlavně ten závěr jsem si představoval trochu jiný. Lze jen souhlasit s recenzí – autor vystřílel patrony příliš brzy.

Film se mi líbil a musím uznat, že nenásilná nekrvavá cesta je taky velice efektní….Nemusí se prolévat litry krve jen aby to bylo děsivé…
Soundtrack tomu všemu také velice napomáhal… Já se přiznám, že po dlouhé době jsem se u hororu i bál… A byl jsem rád i za povedený konec…

Sinister děsí hlavně atmosférou stavěnou působivým soundtrackem. Hrůzu působí hlavně scénky natočené na starou videokameru a bočasná lekačka. Jinak ale film nepřináší nic převratného, jenže v dnešní konkurenci hloupých splácanin platí pravidlo o jednookem králi mezi slepými. A jelikož v Sinisterovi skoro všechno funguje tak, jak u hororu má, díky jeho autorům za něj. Určitě stojí za vidění.

Frenk: Mě šlo spíš o to jestli se to ve druhé půlce změní takovou šílenou komediální hloupost jako právě Insidious. To že to je o duchách vim.

Decarabas: Ty filmy vznikly za podobných podmínek a oba uspěli, v obou jsou duchové, dějově se ale samozřejmě liší…

Po překvapivě zábavném Cabin in the woods tu máme hororový kousek, který je ještě žánrově hororovější, atmosférou ponuřejší a se skvělými hereckými výkony. Prostě něco, co se nevidí u tohoto typu filmů často. Navíc, během promítání jsem nenašel snad žádné místo, kde by postavy jednaly v rozporu se zdravým rozumem a naprosto nelogicky. Ano, můžete mi namítat, kupříkladu, že osmičkové filmy měl ihned předat policii, ale to nebylo nelogické, neboť toto rozhodnutí rozkrývalo důležitou psychologickou část hlavní postavy, kdy mi byla dána odpověď, jestli je na prvním místě rodina nebo kniha. Celý film si s touto otázkou pohrává, a jak to dopadne, to se dozvíte až v samotném závěru. Oproti moderním hororům tento se ani nesnaží diváky děsit skrze šokující, dramatické záběry. Jde pomalu svou temnou cestou a to, co mu dává na děsivosti, je ona tíživá atmosféra nejistoty, kdy nevíte, co je za dalším rohem či zavřenými dveřmi. Hudba to celé nádherně podtrhuje a ač je snímek levný, na kvalitě to rozhodně znát není. Hlavní bubák připomíná japonské áčkové horory, a ač krve zde není moci, Sinister dokazuje, že ta pro něj není důležitá. Děsí i tak více, než řada jemu podobných. Ne náhodou bych to celé přirovnal ke Kruhu, který též jde podobnou cestou. Závěr pak je lahůdkou každého, kdo si nepotrpí na přehnané konce. Nesnaží se totiž o nějaké epické zakončení. Dospěje se k němu zcela „přirozeně“, bez většího závěrečného dramatu nebo nedej bože, patosu.