Český název: Tichá noc, krvavá noc
Režie: Theodore Gershuny
Rok výroby: 1974
Délka: 88 min
Země: USA
Hrají:
Patrick O’Neal … ( John Carter)
James Patterson … ( Jeffrey Butler)
Mary Woronov … ( Diane Adams)
Philip Bruns … ( Wilfred Butler)
John Carradine … ( Charlie Towman)
…a další
Na celém světě jsou vánoce časem klidu a míru, ale v městečku ve kterém se odehrává tento příběh se změní tento svátek v krvavou lázeň. Za vším stojí jeden starý, ale pěkně zachovalý dům Wilfreda Butlera. Ten v něm před mnoha lety spáchal údajně sebevraždu a dům odkázal svému vnukovi Jeffreyemu. Vnuk se rozhodl dům prodat a do městečka poslal realitního agenta Cartera, aby dojednal prodej s městským zastupitelstvem a přivezl peníze v hotovosti.
Jenže jak Carter, tak i obyvatelé města na dnešní večer nezapomenou. Do domu zavítá záhadný vrah, který rozpoutá krvavou noc se všemi aktéry, kteří se začali zajímat o dům. Všechno se točí okolo událostí, které se zde staly na Štědrý večer roku 1935. Dům totiž skrývá děsivé tajemství, které teď vypluje na povrh a dotkne se všech i samotného Jeffreyeho, který se rozhodl zavítat do domu svého dědy a matky ještě před tím, než se prodá.
Další film, který přinesla společnost Řitka a tentokrát se trefila přesně do toho, co už jsem delší dobu hledal. Režisér Gershuny představil své zatím nejlepší dílo, které natočil a protlačil do podvědomí diváka. Spojil tajemný strašidelný dům s ponurou a smutnou historií a psychopatického vraha, který utekl z léčebny a jeho vraždícím nástrojem je sekyra. Podobných filmů jsme už měli možnost pár vidět, ale tento bude zřejmě jedním z otců tohoto tématu.
Vánoční hudba, která se postupem času prostřídá s tajuplnou hrůzu nahánějící melodií hlavně při scénách s vrahem, dokázala navodit tu správnou atmosféru, o kterou se tento film hlavně opírá. Dalším velkým plusem je střídání černobílých a barevných scén, ve kterých se střídá minulost a historie domu se současností a úmrtím postav. Scény, kde se odehrávají mordy, jsou sice plné napětí, ale vadilo mi mimo záběrové zabíjení a my jsme byli odkázáni jen na křik postav a po chvíli zkrvaveným tělem. To nám ovšem nahradili při postelové scéně a hlavně při sekání ruky.
Jediným větším ale důležitým mínusem je celkem dost zhoršená kvalita obrazu. V určitých pasážích to bylo už celkem nesnesitelné, protože obličeje i kulisy byly dost rozmazané a nebylo vlastně poznat o koho jde. Nejvíc to bylo vidět při jedné z posledních scén, kdy chovanci vešli do domu a zúčtovali s doktory. Musím sice brát zřetel na stáří filmu, ale nedá se na to neupozornit, protože i starší filmy jsem už viděl v lepším obraze.
Herecké obsazení není rozhodně neznámé a jejich výkon bych zařadil do skupiny průměrných. Mary Woronov si zahrála i ve filmu Roba Zombieho The Devil’s Reject. Nejznámějším hercem je asi bezesporu John Carradine, kterého bude znát nejspíše z filmu Buried Alive, The Howling nebo Monster in the Closet a mnoho dalších. Za svůj přínos filmové kinematografii má svojí hvězdu na Chodníku slávy (Hollywood Walk of Fame).
Prijemný prumerný filmík. Koukat se na to dá ale snad jen jednou. Jinak Gershunyho nejlepsí film povazuji Sugar cookies. (Ale nevidel jsem Kemek)