Režie: Michael J. Basset
Rok výroby: 2012
Délka: 94 minut
Země: USA
Hrají:
Adelaide Clemens … Heather/Alessa
Kit Harrington ….. Vincent
Carrie-Ann Moss … Claudia Wolf
Sean Bean … Harry
Radha Mitchell … Rose
…a další
Už první díl Silent Hillu byl tak trochu oříšek, který je lépe vidět víckrát, než ho člověk úplně zatratí. Nakonec z něj ale to dobré, co v něm bylo, přeci jen vylezlo. Obávám se ale, že v případě Návratu už nic moc dobrého nevyleze.
I když i tento snímek je velmi těžké posuzovat, už jenom proto, že ukrývá spoustu narážek na původní herní sérii, a stejně jako jednička se stále drží toho, že je to jedno z nejvěrněji provedených herních zpracování, jaké jsme měli možnost ve filmu vidět. Film je ale určen přeci jen širšímu publiku než pouze těm, kteří někdy hráli původní herní sérii, takže na tohle se nelze moc ohlížet, stejně jako v případě knižních adaptací. Zadruhé je tu vizuální stránka, kterou má společnou se svým starším sourozencem, a která je přímo skvělá, i ta sem tam vykukující zdrženlivost jí sluší, byla by škoda nechat Silent Hill sklouznout do kalných vod co nejnechutnějšího krváku.
Vedle toho ale stojí příběh, který dostává obrovský nářez a čím déle film plyne, tím více vyvstává otázka, jestli se vůbec scénárista namáhal si to po sobě přečíst. Nejen, že postupně bourá konstrukci prvního dílu, ale stejně úspěšně zadupává do země i konstrukci novou. Neustále dokola postavy divákům něco vysvětlují, což je nejen úmorné, ale navíc se jednotlivé vysvětlivky do sebe chaoticky zamotávají, až z nich vzniká maglajz, který nejen že se divákovi nechce luštit, ale on se ani smysluplně luštit nedá. Naivní chování postav (tisíckrát omleté téma, co asi hlavní hrdinka udělá, když jí někdo řekne, aby někam nelezla, stejně jako výprava do neznáma s cizincem, který, světe zboř se, má nějaké tajemství), malé, leč do očí bijící nelogičnosti (například scéna se sestřičkami)… Naprosto nedotáhnutá a naivně působící milenecká linka je jenom třešničkou na dortu, o finále, které vlastně neexistuje, ani nemluvě. Těžko odhadovat, jestli by příběhu neprospěla delší stopáž jako v případě jedničky, ale něco mi říká, že klasická hodina a půl je tak akorát a ani se třemi hodinami času by to lepší nebylo.
Co se týče další bolesti, která po chvíli bije do očí i uší, je opakování poznávacích značek z prvního dílu. Ty by rozhodně nebyly na škodu, kdyby byly pouze v omezeném „tak akorát” množství, bohužel se střídmostí si tvůrci v tomto filmu obecně hlavy moc nelámaly, takže v konečném výsledku místy Návrat působí jako vykrádačka prvního dílu. Některé motivy navíc v tomto filmu svým akcentem s prvním dílem vyloženě ruší, konkrétně mám na mysli melodii Promise (The Reprise), která hraje v úplně jiných situacích s úplně jiným podtextem než v prvním díle. Hudba obecně v Návratu rovněž moc nefunguje, místo aby dotvářela atmosféru, mění se na onu klasickou vatu, kterou po pěti vteřinách zapomenete. Pokud se nejednalo o převzatou melodii z prvního dílu.
Když vznikl druhý Silent Hill, řekl jsem, že se na tento film snad ani nikdy nepodívám. Nejsem žádným zarytým fandou herní série ani prvního dílu. Přestože mám několik dílů (her) doma, hrál jsem kdysi dávno jen jedničku a nějak závratně mě to neokouzlilo. Což mělo samozřejmě i za následek, že jsem se poté docela ztrácel v samotném filmu a dost dlouho mi trvalo, než jsem některé věci pochopil. Nakonec však zvítězila má zvědavost (když už mi vyskočila dvojka v mém náhodném pořadníku) a přece jenom jsem se rozhodl, že se na ní podívám. Dost mě však odrazovalo i samotné nízké hodnocení a nepříliš lichotivé recenze či komentáře. Přesto musím po zhlédnutí tohoto pokračování konstatovat, že jsem tedy rozhodně čekal mnohem horší podívanou, než se mi nakonec dostalo. Zas až taková hrůza či snad katastrofa to nebyla a dokonce jsem v určitých pasážích nalezl i jistý druh zalíbení. Je sice očividné, že se tvůrci snažili co možná nejvíc přiblížit jedničce a mnohé scény jsou si dost podobné, ale našlo by se tu i několik velice zajímavých scén a především bizarních monster – které mě doslova okouzlili. Navíc Michael J. Bassett není vůbec špatný režisér, což mi už několikrát dokázal a ani tady mě vyloženě nezklamal. Přestože si vzal docela velké sousto a oproti jeho minulým filmům se musel poprat z dosti zapeklitou „látkou / příběhem“, tak z toho nakonec dokázal celkem šikovně vybruslit. Ponurá atmosféra by se tu místy našla, několik nechutností jakbysmet a co víc ani jsem se u toho zas až tolik nenudil. Je ovšem pravdou, že i zde jsem narazil na několik nelogických špeků a nudných míst, bez kterých bych se klidně obešel. Kupříkladu digitální „pavouk“ byl hodně směšný, ale zas na druhou stranu tu dostal slušný prostor samotný Pyramidhead a jeho finální souboj s proměněnou Carrie-Anne Moss byl hodně vydařený. Co mě však zklamalo asi nejvíc, byl žalostně malý prostor, který dostala má oblíbenkyně (a nejen z prvního dílu) Radha Mitchell. 50%
režisér je břídil s velkým B!
SH je o nádherně deprimujícím mlhavém šedém měste, kde s hlavním hrdinou a se spoustou děsivých kreatur před sebou postupně odhalujete jeho tajemství….ve hře to děsilo neskutečně…v prvním filmovým spracování to taky fungovalo….a tady??…tady jsem to jaksi nenašel… :,-( podle mě 3D zrovna do tohohle atmosferického snímku vůbec nepatří… 🙁 strašny sklamání T-DOWN
Nevím co tohle bylo, ale Silent Hill rozhodně ne! :-!
mno, aspon jsem to zkusili. 😀
Jen se moc neradujte, pokud se nedokopu (což je nepravděpodobné) k dopsání recenzí aspoň čtvrté a páté řady Supernatural, které tu podle mého skromného názoru docela chybí, tak zase dlouho žádná recenze nebude. 😀
Tento film přinesl jedno obrovské pozitivum, kvůli kterému zvednu jeho hodnocení o 10%. NancyBitch se vrátila ke psaní recenzí. 😀
A já jsem za to rád. Alespoň jsem si po 4 a půl letech od tvého posledního článku mohl zase něco přečíst od tebe. :-[ Snad se ten interval zkrátí. 😉
Frenk: Vidíš, a to mi ještě někdo zdvojil recenzi na Hory Mají Oči. 😀 Akorát tehdy sem tu recenzi hodil dost dlouho po té mé, takže jsem byla dost vzteklá. V tomhle případě se jenom směju, jaké na sebe máme štěstí. 🙂
V první řadě bych vám chtěl oběma poděkovat (Nancy, Frenk) – do obou recenzí píšu to samé (nejde o spam), ale o upřímné poděkování, že alespoň vy, ještě přispíváte na tento již skoro (poslední dobou) odumřelý web. Tentokrát ani nebudu kritizovat mnou neoblíbenou „dvojitou recku“, protože vím, že to nebyl úmysl ani jednoho z vás. Film jsem neviděl, protože ani jednička mne nějak závratně neokouzlila (dal jsem 60%), hra mne bavila mnohem více. Obě recenze jsou opravdu zdařilé (čtivé), takže za sebe ještě jednou díky, přestože se na to asi nepodívám.
To je ale náhoda Nancy – podobně jako když jsme souběžně vkládali recenze na Kruh 😀 . Hodnotil jsem stejně, takže souhlas se 40.