Český název: Čínský duchařský příběh, Čínský strašidelný příběh
Režie: Siu-Tung Ching
Rok výroby: 1990
Délka: 104 min
Země: Hong Kong
Hrají:
Leslie Cheung … (Ling Choi Sin)
Joey Wang … (Ching / Windy)
Michelle Reis … (Yuet Chi / Moon)
Ma Wu … (Yin Chek Hsia)
První duchařský příběh mě uchvátil až naprosto nepochopitelnou fúzí hned několika žánrů – hororu, akční podívané, fantasy, komedie a love story jako vystřižené z červené knihovny. Každá tato složka pracovala v dokonalé souhře s tou druhou, vzájemně se doplňovaly a celý film pak působil naprosto harmonicky a životně. Druhý díl se nese v podobném duchu, jen tentokrát vsadil většinu svých úspor na komediální výstupy okořeněné notnou a absurdní dávkou černého humoru.
Celé tři roky trvalo, než Sinnui yauman 2 spatřil světlo světa. Na vinně nebyla ani tak skutečnost, že by se tvůrcům nedostávalo nových nápadů, jako spíše pracovní vytíženost hlavních hereckých hvězd (Leslie Cheung platil v té době za slavnou popovou hvězdu, Joey Wang si toho prostě naložila až příliš). Nicméně nakonec se pokračování objevilo a je ve všech směrech snad ještě velkolepější než jeho předchůdce.
Na scénu přichází více jednajících postav, jedna akční scéna střídá druhou, vše v záplavě dobově zdařilých speciálních efektů. Celkově vizuál a skvělý hudební doprovod jsou velkou předností tohoto snímku. Jenže tomu všemu schází ta lyričnost prvního dílu a děj se místy rozpadá na sled akčních a komických čísel, z nich mnohé představují jen hluchou výplň. Navíc s některými postavami budete v celé té záplavě pozvolna ztrácet kontakt. A tak s poměrně štědrou stopáží narůstá i pocit, že by se klidně dalo nějakých patnáct dvacet minut oželet.
Příběh nás zavede přesně do místa, kde ten původní skončil. Po krátké rekapitulaci v úvodu se znovu setkáváme s úředníčkem Lingem, který je opět vtažen do víru nadpřirozených událostí, ale i politických intrik. Je nespravedlivě uvězněn a po svém útěku narazí na skupinku banditů, v jejichž čele stojí Ching Fung. Ling, kterého bandité považují za velkého mudrce, uvěří, že Ching je reinkarnací jeho lásky.
Celý děj působí mírně překombinovaně a v zásadě je rozdělen mezi dvě hrozby – obrovité monstrum žijící ve strašidelném domě a falešného Buddhu, který se objeví zhruba až v poslední půlhodině a je tím, kdo po celou dobu tahal za neviditelné nitky. Příběh s jeho příchodem nabere silný politický podtón a do značné míry také přitvrdí. Samotné finále se pak nese v bombastickém duchu s notnou dávkou tragédie, avšak to z jedničky mi přišlo přeci jenom o chloupek zdařilejší.
