Režie: Wes Craven
Rok výroby: 1989
Délka: 109 min
Země: USA
Hrají:
Michael Murphy … (Lt. Don Parker)
Peter Berg … (Jonathan Parker)
Mitch Pileggi … (Horace Pinker)
Sam Scarber … (Cooper)
Camille Cooper … (Alison )
Ted Raimi … (Pac Man)
Keith Anthony-Lubow-Bellamy … (Football Player)
Heather Langenkamp … (Victim)
…a další
Hlavním hrdinou je teenager Jonathan. Vyrůstá v náhradní rodině. Jeho adoptivním otcem je policista, který právě honí masového vraha, jež ve městě vyvražďuje rodiny. Když jednou přijde Jonathan domů, jeho sourozenci a matka jsou mrtví. Kdo to udělal je jasné. Horace Pinker, opravář televizí, bavící se po nocích snižováním počtu místních obyvatel. Díky Jonathanovým vizionářským snům se jej podaří dopadnout, ale do té doby si stihne udělat zálusk na mladíkovu přítelkyni Alison. Když je odsouzen k smrti, všem se uleví. Pouze však do chvíle, kdy se po vykonání trestu na elektrickém křesle všem zjeví v podobě ducha a zmizí v rozvodech zásuvky. Začíná se vtělovat do různých těl, vraždí dál a je ještě nepolapitelnější než kdy dřív. K tomu se mu podaří dostat do televizní sítě a cestovat takřka neomezeně po Státech. Kdo ho zastaví?
Film začíná jako klasická vyvražďovačka. Všude spousta krve, ob záběr šílenec s neobyčejně velkou kudlou. Následuje úsilí policistů jej dopadnout. Potud má film poměrně slušnou hororovou atmosféru. Se stěhováním Pinkerovi duše už napětí pomalu opadá, ale pořád to ještě ujde. Protože mrtvol stále přibývá. Sotva však nastane honička v TV s nejrůznějšími televizními programy v pozadí, je zle. Scény v poslední třetině filmu působí křečovitě až úsměvně. Jestli to měl divák brát vážně, pak se záměr nepodařil. Hádám ale, nebo spíš doufám, že to Craven točil s jistou dávkou nadhledu. Lze k tomu tedy přihlížet. Je to však velmi obtížné. Stejně tak je nesnadné rozeznat, jestli scéna, které jste se právě zasmáli (pár jich tam je), byla skutečně natočena k tomuto účelu. Zasmějete se nejspíš i některým trikům. Před jinými naopak smeknete.
Od herců čekejte standardní průměr, od některých lehké směřování směrem nahoru. Craven si výkony ohlídal, dokonce se před kamerou sám objevil. Nezapomněl obsadit svoji dceru. Mnohé jistě potěší Ted Raimi. A Pileggi coby maniak vypadá jako skutečný vrahoun.
Shocker měl být údajně druhou noční můrou. Měl se stát stejnou ikonou žánru jako Freddy, minimálně novým typem šílence. Neslyšeli jste nikdy o Pinkerovi? Nebo jen zběžně? To je důkaz, že původní plán zůstal nenaplněn. Myšlenka sama o sobě není tak špatná. Vrah, který se stěhuje z těla do těla, aby unikl dopadení. Horší je představa šílence v elektrické síti. Horší, ale pořád ne špatná. Špatné bylo to zpracování, po kterém už by byl druhý pokus o plánované vytvoření milníku v podobě druhého dílu zbytečný. Asi proto se také v současnosti hovoří o remaku. S Elm Street má Shocker společné několikeré nezřetelné hranice mezi snem a skutečností.
Za zmínku stojí hudba. Pro fanoušky chytlavého rocku konce 8. dekády je výběr písní a interpretů šitý na míru. Hlavně pro příznivce kapely Kiss, jejíž druhá hlavní půlka (Paul Stanley) zde dává znát svůj rukopis hned několikrát.
Wes Craven vždy patřil k mým oblíbeným režisérům, ale především svými staršími filmy. Přestože se tento film zprvu skutečně tváří jako slasher a mrtvol je tu celá hromada, postupem času začal film stále více sklouzávat ke scifi a tato kombinace se ukázala býti dost špatným krokem. Zvláště když se konec proměnil v hrůznou fantasmagorii, která mi pokazila do té doby docela povedený prožitek z filmu. Už alespoň vím, kde se inspirovali tvůrci filmu Lawnmower Man 2 (Trávníkář 2). Přitom prvotní kriminální zápletka sebou přinesla i slušnou dávku ponuré atmosféry. Což mělo něco do sebe a já si sledování filmu opravdu užíval. Mitch Pileggi totiž ztvárnil šíleného vraha docela přesvědčivě a chvílemi naháněl i hrůzu. Troufám si říci, že do chvíle než proběhla scéna s elektrickým křeslem, byl Shocker téměř bezchybnou záležitostí. Jenomže potom začalo ono přeskakování z těla do těla a skutečně se dostavila jistá forma křečovitosti. Jakoby scénáristovi došel dech a nedokázal vypotit již pořádnou myšlenku. Některé situace ve kterých se musel Jonathan utkat s lidmi, do kterých se dostal vrahův duch, vypadaly dost trapně. Navíc začala trpět i samotná atmosféra, která chvílemi kvičela jako prase jdoucí na porážku. A to nemluvím o tom humusu v podobě cestování napříč televizními kanály. V těchto chvílích jsem měl neskutečnou touhu, to prostě vypnout. 50%
nejlepší na tomhle filmu je kapela Megadeth
Já už jsem ze záměrného zhoršování gramatické kvality mých recenzí Michala taky jednou obviňovala. A on že né.
Vidíš, Míšo? 
Našel jsem v článku několik pravopisných chyb, ale za ty nemůžu, protože v mém původním textu nebyly.
Bylo to příjemný po tom co jsem viděl noční můry z Elm Street. Wes Craven snad neumí natočit špatný film.