Shelter (2010)


Režie: Mans Marlind a Björn Stein
Rok výroby: 2010
Délka: 112 min
Země: USA

Hrají:
Julianne Moore … (Dr. Cara Hardingová)
Jonathan Rhys Meyers … (David /Adam/Wesley)
Jeffrey DeMunn … (Dr. Harding)
Frances Conroy … (Paní Berburgová)
Nathan Corddry … (Stephen)
…a další

 

 Psychiatři to nemají v hororech jednoduché. Leckdy narazí na nějakého pošahance, blázna nebo podivína, kterému stačí zavolat a on si posléze po několika krkolomných pohybech změní identitu. Doktorka Cara na takový případ právě narazila. Jako správná detektivka se ponořuje do hlubin spisů, záznamů a informací, aby mohla k tomuto případu dodat racionální vysvětlení. Ale co až se dostane tam, kde žádná rozumná odpověď není?

 Na Shelter jsem se těšil minimálně kvůli Julianne Moore. Tato herečka (zanedlouho padesátnice) je pro mne už dlouho velkým profesionálem, který si dokáže vybrat zajímavé tituly a samozřejmě je to skvělá herečka. Shelter navíc v sobě kombinuje mysteriózní thriller a klasický horor, kde dějem proplouváme společně s hlavní hrdinkou. Pokud tedy jde o tyta dva prvky, nemám nejmenších výhrad. Julianne Moore je výborná a atmosféra celého filmu vydrží až do titulků.

 Jak už to však bohužel bývá, kámen úrazu má jméno originalita. Většina hororů už dávno toto slovo nezná, Shelter se ale přece jenom snaží mít původní myšlenku. Co je to ovšem platné, když je pak finální zápletka více k smíchu než k zamyšlení. Tvůrcům se však naštěstí podařilo tuto bolístku zakrýt pod obal té všeobjímající tajemné aury, takže to alespoň tak nevnímáte. Stejně tak jako několik kyksů a náhod.

 Pravdou ovšem je, že jakmile se z hutného hororového thrilleru v první půli přejde do nadpřirozenosti půle druhé, může na diváka – očekávajícího pouze to první – přijít mírné zklamání. Já jsem ho zaznamenal, byť to nebylo nic, s čím bych se nedokázal vypořádat. Jen mě už trochu začíná otravovat, že je – dle mého názoru – do hororů až příliš často „znásilňováno” křesťanství. Vážně se bez něj neobejdete?

Hodnocení6
Shelter nabízí bezmála dvě hodiny slušné atmosféry, která je korunována Julianne Mooreovou. Má své světlé chvilky i své neduhy, ale jednoduše nenudí. Společně s hlavní postavou proplouváte zajímavým příběhem, který se sice na konci ukáže být spíše laciným, ale času rozhodně litovat nebudete. Mírně nadprůměrná spokojenost.
60%

Sdílejte článek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

  1. Solo 5 února 2015 v 16:30

    Mám rád mysteriózní thrillery/kriminálky s pořádnou dávkou napětí a hororovou atmosférou. Hlavním lákadlem zde bylo opravdu herecké obsazení a i já se přidávám k těm, kteří mají Julianne Moore rádi. Nesouhlasím však s tvrzením, že se film (potažmo scénář) opírá o originální myšlenku. Spíše bych to nazval neokoukanou. Ti co znají starší asijské horory natočené před (Kruhem, Nenávistí, atd.) ví, že než začala z každého druhého filmu odevšad vylézat černovlasá dívka, byly mimo jiné naplní jejich filmů i hříšné duše, pojídači hříchů (duší). Stejně tak americký film The Order (2003) se zabýval podobnou tématikou. Scénárista Michael Cooney však velice rád používá ve svých pracích schizofreniky trpící rozdvojenou (někdy i více) osobností o čemž nás už přesvědčil dříve. Tady se mu však podařilo ve spolupráci s dvojicí režisérů vytvořit lehce nadprůměrnou psychologickou jízdu, při které se rozhodně nudit nebudeme. Já patřím k těm, kterým se líbila hlavně první polovina filmu. Prvotní oťukávání doktorky a jejího pacienta v sobě skrývalo ono kouzlo nevědomosti, kdy divák ještě nemá ani tušení, kterýmže směrem se bude zápletka ubírat. Postupné poodhalování děsivého případu bylo doprovázeno slušnou dávkou napětí a atmosféra v tu chvíli jela na plné obrátky. Jenže zhruba za polovinou stopáže tomu začala docházet šťáva. Začali se tu až nehezky rozmáhat pánbíčkářské kecy a ani atmosféra už neměla ty správné grády. Navíc mi přišlo, že se v tom začali tvůrci nehezky plácat. Dostavily se nelogické kopance a mysteriózní kouzlo bylo jako mávnutím kouzelného proutku fuč. Závěr se mi nelíbil vůbec.60%

  2. ondrej 18 prosince 2010 v 12:18

     Ruda Neruda: Díky bohu, že se tady nezabíjejí debilní puberťáci! Takové horory považuji často za ty nejhorší, protože nemají pořádný děj a navíc je jich tolik, že nic nového do žánru nepřináší. Často ani dobré herecké výkony.

    Shelter je dle mého po dlouhé době správný psychologický horor, který dokáže nahnat strach a napětí aniž by tu protekla kapka krve. Jonathan Rhys Meyers zde svou rozpolcenou osobu ztvárňuje na výbornou. A ostatní herci nejsou nijak pozadu. Prostě jedna ze zlatých perel hororů roku 2010 s inteligentním scénářem. 80%

  3. Ruda Neruda 17 prosince 2010 v 14:31

     Horor? Mně to spíš přišlo jako mysteriózní thriller řízlej s krimi. Prostě žádný zrůdy, žádná krev, žádnej boj zla s dobrem, žádný hororový prostředí ani efekty,”žádnej masakr debilních puberťáků”. Jen boj vědy proti něčemu, co ještě nepoznala. Ale i tak to stojí určitě za to.

Nový komentář