Režie: Mark Polonia
Rok výroby: 2016
Délka: 73 min
Země: USA

Hrají:
Greta Volkova … (Madge)
James Carolus … (Skip)
Titus Himmelberger … (Coop)
Jeff Kirkendall … (Klaus)
Ken Van Sant … (Duke Lawson)
… a další

Během druhé světové války pracoval jistý vědec na tajném experimentu, jehož úkolem bylo přetvořit žraloky v ještě nebezpečnější stroje na zabíjení. Třetí říše se však o něm dozvěděla, zmocnila se všech plánů a rozhodla se jich využít ve svůj prospěch. O mnoho let později se poblíž amerického pobřeží, začne hromadit počet nevyjasněných úmrtí. Pobřežní stráž je bezmocná, a co víc, lidé začnou mizet i u nedalekého jezera. Řádí zde snad nějaký sériový vrah, nebo se pod hladinou skrývá něco mnohem děsivějšího?

Když jsem uviděl název filmu, měl jsem za to, že půjde o další kousek z dílny Asylum nebo Syfy. To jsem ovšem ještě netušil, že se na scéně již nějakou dobu pohybuje i jistý Mark Polonia, který má na svém kontě celou řádku céčkových filmů (většinou hororů, scifi), a to buď jako režisér, scénárista nebo dokonce střihač. No, nevědomost neomlouvá, ale zase jsem si alespoň trochu rozšířil své znalosti. Že by ovšem bylo o co stát? To ani náhodou. Ke svému zděšení jsem navíc zjistil, že některé jeho kousky mám už docela dlouho ve své filmotéce.

Mark Polonia se v jednom z rozhovorů svěřil, že je velkým fandou nízkorozpočtových filmů, a proto se jim ve svých filmech snaží složit jakousi formu pocty. Svá díla označuje za humorné hororové komedie/parodie, ale po shlédnutí tohoto filmu vážně nevím, co si o tom mám myslet. Už jsem toho viděl opravdu dost a brakovou podívanou mám do jisté míry taky rád, ale tohle už bylo na hranici obyčejného zoufalství. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit tu katastrofu, kterou dokázal natočit. Skutečně se pokoušel o to, aby většina situací vyzněla co možná nejhumorněji (nejujetěji), ale na mě to tedy moc nezapůsobilo.

O nějaké větší hloubce příběhu se asi nemá cenu ani bavit. Obrázek si uděláme hned v prvních minutách poté, co se na obrazovce objeví napůl digitální a napůl kreslený obrys ponorky. To však nebylo ještě vůbec nic oproti tomu, kdy se na scéně objeví sešitý Sharkenstein. V tu chvíli jsem zůstal nevěřícně hledět před sebe, protože větší animovaný hnus jsem už dlouho neviděl. Do žraloka to mělo hodně daleko, hlava mi připomínala želvu a k tomu ještě ten řev divoké šelmy. A to nepočítám jeho útoky a rádoby gumové gore. Ale jinak tahle ryba byla vážně gurmán. Sežrala všechno, co jí přišlo do cesty – dokonce i krávu na louce, a když to na ni přišlo, tak si i zasouložila (uměla totiž chodit i po souši). Herecké výkony většiny zúčastněných odpovídali celkovému zmaru tohoto veledíla. Klasická přehlídka (ne)herců, kteří si většinou nikde jinde než ve filmech od stejného režiséra ani neškrtnou.