Český název: Had a duha
Režie: Wes Craven
Rok výroby: 1988
Délka: 98 min
Země: USA
Hrají:
Bill Pullman … (Dennis Alan)
Cathy Tyson … (Marielle Duchamp)
Zakes Mokae … (Dargent Peytraud)
Paul Winfield … (Lucien Celine)
Brent Jennings … (Louis Mozart)
Conrad Roberts … (Christophe)
… a další
Vědec Alan odjíždí na Haiti, aby zde prověřil fenomén zvaný „zombifikace”. Má za úkol zjistit, jak je možné, že se člověk jeví jako mrtvola a přitom se o několik dní či let později někde objeví, přestože byl prokazatelně pohřben. Zjištěné poznatky by možná pomohly vytvořit velmi účinné a pro všechny pacienty relativně bezpečné anestetikum. Alan se s pomocí místní spojky Duchampové setkává s několika takovými oživlými mrtvolami a dozvídá se, že za vším zřejmě stojí jakýsi podivný lék. Chce ho. I když to vypadá, že může uspět, je tu jeden zásadní problém. Zemí zmítají politické nepokoje a Alan, působící svou činností některým ne zrovna přátelským jedincům nepříjemnoti, není mezi černochy neviditelný.
Craven si tedy uměl vybrat námět. Stala se jím kniha Wada Davise. I když se na začátku filmu píše, že zobrazené události jsou založeny na skutečnosti, je jasné, že si k nim tvůrci spoustu věci přidali sami.
Děj staví na magii voodoo, která se při bližším seznámení zase takovou magií nejeví. Tedy pokud se jedná o základní způsob tvorby zombie pomocí jedu. Po většinu délky snímku diváka ani nic jiného o nadpřirozenosti nepřesvědčí a vše je možné vysvětlit racionálně, jak se o to hlavní postava snaží. Zhruba v poslední třetině však na scénu nastupují rituály a objevuje se otázka: jak je to vlastně s těm dušemi, jež tu kolem poletují? Je tak konečným prolnutím těchto rovin zaručena nejen spokojenost fantasmat chtivých diváků, ale i jistý punc skutečnosti.
Oživlé mrtvoly zde působí velmi realisticky, až to děsí. Nejedná se samozřejmě o masožravé tlející pytle plné červů, nabízející nejdrsnější gore, nýbrž o lidi, kteří se probudili z poněkud hlubšího spánku. Jde tu celkově spíše o morální otázku zbavování se nepohodlných lidí a jejich pohřbívání zaživa.
Atmosféricky se snímek nijak nevymyká standardu Cravenových lepších filmů. Spokojeni budou zvláště milovníci již zmíněných kouzelnických praktik, šamanství, lehkého dobrodružství, černošské kultury a všem těmto skutečnostem přizpůsobené hudby. Zkrátka nepřijde ani obdivovatel poctivých sexuálních scén. Ostatně ani efekty nejsou vůbec pokažené. Spousta věcí se děje mimo kameru, ale Craven pamatoval i na nějakou tu oddělenou hlavu pěkně zblízka a neodpustil si ani povinné, leckdy nečekané lekačky.
Toto sa podarilo. Na to sa dá pozerať aj dnes.
Taky divny film no nemozem povedat ze zly dalo sa na nho popozerat tak zapasil z hranicou nudnosti ale v celku ujde tak na 60%
Filmy s hlavním tématem voodoo mě nikdy moc nebavily. Ale protentokrát jsem se nechal zlákat jménem režiséra. A Craven se s tím popasoval nadprůměrně dobře (zvolené téma je i dnes ještě tajuplné a neprobádané). Zpracování, kdy se snímek snaží mapovat jakoby skutečné události je chvílemi hodně zajimavé, bohužel se však tyto momenty několikrát vystřídají s na můj vkus až moc nudnými pasážemi. Jinak bych neváhal a dal plný počet. Takto to bude “jen” 70% za naprůměrné zpracování, přírodu, hudbu a sympaťáka Pullmana.
dávám tomu filmu 90 procent.
tohle byl můj první horror co jsem viděla.bylo my 19 let když jsem na tom byla v kině se svým přítelem.už je to dávno, v roce 1993. v pubertě jsem se totiž dívala jen na komedie.
souhlasím se Zbynkem i Prasoidem,že jde o velice podařený snímek
Jo tohle je moje srdcovka jako malej jsem na to koukal s tátou máma byla proti tomu:-(. Ty efekty jak zminoval Prasoid byly dobré stejne jako hudba kde me celkem chytla záverecná skladba. Takze u me 70 a mozná i 80%.