See prang (2008)


Alternativní názvy: Phobia, 4bia
Režie: Parkpoom Wongpoom, Banjong Pisanthanakun, Youngyooth Thongkonthun, Paween Purikitpanya
Rok výroby: 2008
Délka: 111 min
Země: Thajsko

Hrají:
Maneerat Kham-uan … (Pin) – “Loneliness”
Apinya Sakuljaroensuk … (Pink) – “Deadly Charm”
Witawat Singlampong … (Diaw) – “Deadly Charm”
Nattapong Chartpong … (Ter) – “The Man In The Middle”
Kantapat Permpoonpatcharasuk … (Aey) – “The Man In TheMiddle”
Laila Boonyasak … (Pim) – “The Last Fright”
… a další

 

Thajská distribuce se poslední dobou snaží vymanit ze stínu svých Japonských a Jihokorejských kolegyň, které natáčí jeden „děsivější” film za druhým (no jak pro koho). Proto se rozhodla čtveřice režisérů po vzoru Američanů vytvořit takovou „menší” hororovou kolekci. Každý z nich natočil jeden krátký film, jehož náplní má být lidský strach. Každý z nich má své přednosti, ale i slabiny, jenž mnohé ovlivní v celkovém hodnocení stejně jako mně. Naštěstí žádný z příběhů netrvá moc dlouho na to, abychom začali pociťovat nudu – přestože v určitých pasážích to jde jen hodně těžko. Pojďme se na ně podívat pěkně postupně:

1) Loneliness (Youngyooth Thongkonthun)

V prvním příběhu máme šanci sledovat mladou dívku Pin, která tráví svůj čas doma se zlomenou nohou. Jelikož je nezaměstnaná, tak se jí kupí nezaplacené účty, domácí marně buší na dveře kvůli nájmu a jediné co jí občas zabaví je posílání sms. Jednoho večera dostane jednu takovou sms od neznámého čísla, ve které se s ní někdo snaží seznámit. Pochvíli váhání odpoví, čím si vykope vlastní hrob…

Režisér Youngyooth Thongkonthun doteď natáčel převážně komedie a tak tohle pro něj byl první těžký křest ohněm, co se hororového žánru týče. No a nedopadlo to vůbec špatně. Úplně si vystačil s jednou herečkou, malým bytem a mobilním telefonem. Atmosféra sice zezačátku postrádá potřebné napětí, ale postupem času šlo ve vzduchu vycítit zlepšení. Sice nešlo o nic převratného, u čeho bychom lapali po dechu, ale určitě to byla příjemná změna oproti těm všech černovláskám lezoucích odevšad. Jen ten konec byl takový hodně zmatený, ale na efekt dobré. Rozhodně mě to příjemně navnadilo na další příběhy.

2) Deadly Charm (Paween Purikitpanya)

Skupina studentů ráda šikanuje slaboduchého Ngida, který je nedávno napráskal, že kouří trávu. Neustále jej ponižují, mlátí ho, až to jednoho dne zajde za únosnou mez. Všechno skončí obrovskou tragédií a chlapec umírá. Nikdo z nich však netušil, že se tento „blbeček” věnoval černé magii a ani po smrti jim nedá pokoj. Nadešel čas na krvavou odplatu, která bude všechny pekelně bolet…

Tentokrát nás dostanou do varu již pěkně od začátku. Surové chování zdejší mládeže určitě v nikom nevykouzlí úsměvy ve tváři, ale spíše opovržení. Jaké však bylo mé překvapení v tom, kam se začal tento snímek ubírat dále. Režisér má rád zřejmě pořádné extrémy (Asiati jsou občas pěkní úchyláci) a tak se diváci dočkají několika velice podařených záběrů, při nichž se slabším povahám možná zvedne kufr. Bohužel na druhou stranu je zřejmá i oduševnělá masturbace nad digitálními efekty, které se tedy nepovedli vůbec a kvalitu příběhu srazili v některých momentech dolů. I tak mi však druhý příběh nadlouho utkví v paměti, protože něco takového se hned tak nevidí. Pochválil bych především práci kameramana, který odvedl pořádný kus práce.

3) The Man In The Middle (Banjong Pisanthanakun)

Čtyři přátelé vyráží sjet na raftu řeku, ale nikdo z nich netuší, že to pro ně bude poslední společná akce. Nebezpečné peřeje zapříčiní, že jeden z nich zmizí pod vodou nadobro. Nebo ne?

Tak tento příběh mnozí označují za nejslabší článek a i v mých očích byl asi nejhorší. To však neznamená, že by mě tato průměrná podívaná nezaujala. Ba spíše naopak. Alespoň už teď vím, že nebudu ve stanu spát nikdy uprostřed. Navíc je vše pojato spíše jako taková hororová komedie i když s tímto označením budu opatrný. Některé dialogy byly trefné, jiné trapné, ale to už tak většinou bývá. I zde se podařilo režisérovi „místy” vystihnout opravdu skvěle ponurou atmosféru a i samotný závěr bude pro leckoho nečekaný.

4) The Last Flight (Parkpoom Wongpoon)

Od vody se přeneseme obloukem do letadla, kde máme šanci sledovat velice podivný let. Mladá letuška je přinucena „pečovat” o tělo nedávno zemřelé princezny, se kterou jí toho pojí mnohem více, než si je sama ochotna přiznat. Již tak děsivý let se promění v její nejhorší noční můru…

Říká se to nejlepší nakonec a já s tím souhlasím. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já si zde vytvořenou atmosféru užíval asi nejvíce. Když pominu fakt, že tu hrála asi nejpěknější herečka, tak napětí by se dalo v určitých pasážích doslova krájet. Již samotná představa, že musíte letět několik hodin s mrtvolou vedle sebe je zneklidňující a co teprve, když se začne odehrávat něco mnohem horšího. Jde jen o iluzi? Může naše svědomí vytvořit něco tak hrůzostrašného, zvláště když ho nemáme zrovna dvakrát čisté?

Hodnocení7
Finální vygradování bylo důstojným rozloučením s touto minisérií.
70%

Sdílejte článek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

  1. luckach3 5 května 2012 v 17:10

    Pěkná recenze, více méně s ní i souhlasím. 🙂
    První filmík mi přišel místy až zbytečně moc protahovaný, zato ten druhý až moc rychlý a ty efekty… Třetí se mi líbil asi nejvíc a jisté podobnosti s filmem, který byl na konci zmíněný, tam jsou (i když toto ppodání mě bavilo víc 🙂 ). U posledního mě dost nebavil začátek a zdálo se mi to předvídatelné, ale celkově bych to ohodnotila 80%. 🙂

Nový komentář