Český název: Vřískot
Režie: Wes Craven
Rok výroby: 1996
Délka: 111 min
Země: USA

Hrají:
David Arquette … Deputy Dwight ‘Dewey’ Riley
Neve Campbell … Sidney Prescott
Courteney Cox … Gale Weathers
Skeet Ulrich … Billy Loomis
Rose McGowan … Tatum Riley
Matthew Lillard … Stuart Macher
Jamie Kennedy … Randy Meeks
W. Earl Brown … Kenneth Jones
Drew Barrymore … Casey Becker
…a další

Casey (Drew Barrymore) plánuje klidný večer – pop corn, nějaký ten strašidelný film a možná se přitulit ke svému příteli, který snad také přijde. Když tu zazvoní telefon. To, co začíná jako obyčejný omyl, přerůstá ve velmi podivnou hru, jakýsi filmový kvíz, v němž se hraje o život.

Casey netuší, že v tomto kvízu nelze zvítězit. Neví, že se bude za chvilku houpat na stromě s proříznutým břichem.

To bychom měli úvodní dějství. To, co začíná jako typický slasher, tak i nadále pokračuje, aniž by nějak výrazně prekračovalo hranice předem stanovené subžánrem. Jsme tedy v malém (jak jinak než poklidném) americkém městečku jménem Woodsboro, kde propuká panika. Aby ne. Takové věci se tu normálně nestávají. Hlavní hrdinové tvoří partu teenagerů navštěvující místní střední školu. Do teď se zajímali jen o drobné radosti spojené s dospíváním – první zkušenosti se sexem, alkoholem a konzumaci především strašidelných filmů. Zřejmě asi už snad ani nemusím zmiňovat, že právě oni se stanou objektem zájmu neznámého zabijáka…. Ale kdo je ten tajemný člověk, který se skrývá za strašidelnou bílou maskou? Co ho vlastně vede k tak chladnokrevnému jednání?

Hororovým konzumentům snad netřeba dlouze představovat tvůrce této pocty všem slasherům. Za vším stojí režisér a producent Wesley Craven – člověk, který mimo jiné vdechl život legendární hororové postavě a odstartoval jednu z nejslavnějších hororových serií. Řeč je pochopitelně o Nightmare on Elm Street a popáleném pánovi s ostře nabroušenou rukavicí jménem Freddy Krueger.

Na první pohled se může zdát zvláštní, že tvůrce originálních děl se pouští do tak ohrané věci, jakou je slasher. V širých hororových vodách totiž jen těžko nalezneme subžánr, který by měl tak pevně vytyčená pravidla, čímž se poněkud omezuje prostor pro seberealizaci jeho tvůrce. Tady je třeba si jasně říct, že Craven se nerozhodl natočit jen další slasher, ale pustil se do práce s určitým cílem. Cílem tuto hororovou odnož oživit, snad i lehce obohatit a v neposlední řadě si z ní i malinko vystřelit.

Zdá se, že jsou to právě pro subžánr tak typická klišé, pro které si vybral Craven takové téma. S jejich notorickou proslulostí si totiž vychytrale pohrává. Nechává hlavní postavy, aby nás samy upozorňovali na jejich existenci, čímž uvádí diváka v lehkou nejistotu. Zaskočí nás ta či ona postava tím, že se po vzoru onoho klišé nakonec nezachová a nebo nás zaskočí ještě víc tím, že se tak zachová, byť na něj před tím paradoxně sama upozorní? To vše záleží jen na tom, jak moc se rozhodnote přistoupit na Cravenovu hru.

Pro hororové znalce je tu také spousta odkazů na klasické filmy. Opomenuta není ani zmíněná Noční můra, na kterou se ve snímku vzpomíná hned dvakrát. Poprvé na samém začátku při telefonickém rozhovoru Casey a vraha. Casey mu sděluje, že jejím favoritem je jednička. Ostatní prý nestojí za nic. Ehm, opomeneme-li Novou noční můru, jejíž návaznost na serii je sporná, je první díl jediný režirovaný Wesem Cravenem.

O něco líbivější a méně egoistická je scéna, kdy ředitel střední školy prochází školní budovu a zatímco si zanadává na spratky studenty, zvedne hlavu člověk (zřejmě školník) vytírající podlahu, oblečený do pruhovaného svetru a klobouku. „Volal jste mě, pane?“ „Ne, to nebylo na vás, Frede.“

Odkazováno je samozřejmě také na hromadu slasherových předchůdců a jejich slavnou představitelku Jamie Lee Curtis. Nemohu ale přeci prozrazovat úplně všechno. Právě hledání zakamuflovaných narážek na ostatní hororové filmy je jedna z nejzábavnějších věcí na celém Vřískotu. Proto přeji hodně štěstí a dovoluji si jen malou nápovědu – sledujte Randyho.

Autor ovšem nezapomíná ani na neinformované publikum. Vřískot by určitě nevydělal více než desitinásobek svého rozpočtu, pokud by sázel jen na přízeň znalců strašidelných filmů. Na ty ostatní jsou políčeny celkem umně rozmístěné lekavé scény, které někdy zaskočí více, někdy méně a především detektivní zápletka. Craven mistrně rozvádí atmosféru nejistoty, kdy už nelze věřit ničemu a nikomu, kterou posléze dovádí k velmi překvapivému závěru.

Další pojistkou přízně diváků jsou mu rovněž poměrně známá jména ve výčtu herců. Vedlejší role zuřivé reportérky se zhostila hvězda seriálu Přátelé Courteney Cox. Sekunduje je ji neméně známý David Arquette coby chlapecky vyhlížející zástupce šerifa Dewey. V hlavní roli Sidney se objeví rovněž populární Neve Campbell, jejíž výkon ve Vřískotu bývá však na můj vkus někdy až příliš přeceňován. Oproti tomu opomíjen zůstává střeštěný Stuart Macher v podání Matthew Lillarda, který opravdu bavil. Nezapomenutelné je, jak s napřaženýma rukama jako zombie pronáší další klišovitou hlášku – „I’ll be right back. – Hned jsem zpátky.“ Jako posledního ještě musím jmenovat Jamie Kennedyho, který se objeví jako filmový znalec Randy. Jde sice o postavu vedlejší, pro děj je nicméně zásadní. Jamie ji zvládl na výbornou. Kdopak by nevzpomněl dnes už legendární scénu, kdy Randy přednáší opilým puberťákům o pravidlech hororu???

Vyčerpávající soudní proces lid versus Wes Craven se nám chýlí ke konci. Vyslechli jsme všechny důližeté argumenty. Nezbývá, než vynést zpravedlivý rozsudek. Pečlivě jsem zvažoval všechna stanoviska a došel k názoru, že Wesley Craven je vinen. Vinen z natočení dobrého filmu, který ovšem nemusí být zrovna pochuti všem náročným hororovým fajnšmekrům. I tak ale takový film nemá v historii hororu (ba ani slasheru) precedent. Wes Craven stvořil milník v hororové historii a postavil na nohy skomírající subžánr. Vznikla tak nová generace slasherů často zvaná „teenage horror“, jenž ovlivnila vývoj takových serií, jakou je např. Halloween.