Režie: Kevin Greutert
Rok výroby: 2010
Délka: 90 min
Země: Kanada / USA

Hrají:
Tobin Bell … (Jigsaw / John)
Costas Mandylor … (Hoffman)
Betsy Russell … (Jill)
Cary Elwes … (Dr. Gordon)
Sean Patrick Flanery … (Bobby)
Chad Donella … (Gibson)
…a další

Skládačkový vrah je již nějakou dobu mrtvý, ale jeho následovníci s obrovskou vášnivostí pokračují v jeho šlépějích. Detektiv Hoffman splnil do puntíku Johnovu poslední závěť, ale byl to právě on, kdo okusil jeho poslední zkoušku. On však přežil a nyní se hodlá pomstít jeho manželce Jill, která se předním schovala u policie. Hoffman má však v záloze ďábelský plán a svou pozornost zaměří na skupinu přeživších, jenž dokázali obstát ve svých zkouškách. Především pak na jistého Bobbyho, jehož pochmurná minulost a lži roztočí další koloběh událostí a nářků. Tento poslední díl nám má odpovědět na všechny dosud nevysvětlené otázky, které se během všech dílů zrodily v hlavě nejednoho diváka.

Já osobně jsem nikdy nebyl velkým příznivcem této série, ale přece jenom jsem se odhodlal vyrazit na tento poslední díl do kina. Přiznám se, že jsem od toho moc nečekal, ale nechal jsem se ukecat, nasadil si brýle a s pivem v ruce se začal věnovat filmu. Během následujících minut jsem se však ujistil, že tahle brutální  ‘‘telenovela‘‘ mě už asi ničím nedokáže překvapit a budu velice rád, když už se žádný další díl točit nebude. Kvality jednotlivých dílů jsou různé a přijde mi, že je to jak u porno filmů. Diváci hledí především na krásu nahých těl (zde na slušně zpracované triky a brutální smrtící scény), ale kvalitě scénáře a potažmo celého děje moc velkou pozornost nedávají. Přesně tak jsem se cítil od druhého dílu u všech dalších pokračování.

Přesto všechno nemůžu říct, že bych se vůbec nebavil, ba spíše naopak. Přestože úvodní scéna mi přišla z kategorie těch slabších, tak v momentě kdy se na scéně objeví doktor Gordon jsem byl více než napjatý, jak a co s ním po celou tu dobu bylo. Nebudu tady spoileroval (to za mě jistě uděláte ve svých komentářích), ale finální vysvětlení, které nám tvůrci nabídli o této postavě, mě spíše znechutila – než aby mě pobavila. Ovšem ve chvíli kdy se objevil na scéně zpěvák skupiny Linkin Park  Chester Bennington se film dostal do mnohem lepší sféry a konečně jsem se dočkal nějaké pořádné akce.

Na SAW 3D bylo dobré především to, že v několika pastech bylo namočených víc lidí a počet mrtvých se docela solidně rozrůstal. Jenže zřejmě i proto, se mi líbí od tohoto režiséra pouze pestré a především kruté pasti, které nemá většina lidí šanci přežít. Bohužel to je také fakt, proč se vlastně na to dívá tolik lidí. Od prvních dvou dílů se totiž kvalita scénáře moc neřeší a tak se nám pomalu kupí jedna nelogičnost za druhou. Většina lidí nad tím však mávne rukou a to je si myslím docela špatně. Dalším velkým mínusem i fakt, že Tobin Bell zde nedostal prakticky žádný prostor a objevuje se většinou pouze za pomoci videonahrávek, což je dle mého názoru docela škoda. Podobně tomu bylo i u většiny lidí z ostatních dílů, na které se snažil distributor nalákat co možná nejvíc lidí, ale raději se moc netěšte, protože pak budete docela zklamáni.

Obrovský prostor a potažmo i hlavní roli totiž tentokrát obsadil známý herec Sean Patrick Flanery, který se coby lhář a podvodník Bobby stává jedním z posledních aktérů téhle pekelné hry. Musí obstát v řadě úkolů, ve kterých bude rozhodovat o životě svých známých a jak už to tak bývá, moc dobře si zrovna nepovede. To by ovšem nebyl SAW, kdyby to měl každý přežít a diváci se pouze zasmáli suchému humoru. Ten zde totiž moc nehledejte, protože k smíchu tu toho moc není.

Jak jsem již několikrát poznamenal, tak za povšimnutí zde stojí především samotné vizuální efekty, které jsou opravdu na velice solidní úrovni a ve formátu 3D určitě slouží jako příjemné zpestření a poté samotné pasti. Je sice pravda, že některé z nich jsou ze slabšího soudku, ale dá se zde nalézt i několik rafinovaně brutálních (které kdekomu můžou lehce pohnout žlučí). I mě samotnému se při jejich sledování občas naježili chloupky na těle a krvavou podívanou jsem si docela užíval. Co se nechutných záběrů a brutality týká, tak Kevin Greutert slušně převálcoval většinu svých kolegů, ale narozdíl od nich pro něj čas ve filmu nehrál žádnou roli a spoléhal na naivitu diváků. Hoffman musí být superman, aby stačil oblétat všechny ty místa v tak krátkém časovém intervalu (především pak ke konci dílu předešlého), ale to nic.