Český název: Sanatorium
Režie: Pascal Laugier
Rok výroby: 2004
Délka: 99 min
Země: Francie
Alternativní název: House of Voices

Hrají:
Virginie Ledoyen … (Anna Jurin)
Lou Doillon … (Judith)
Dorina Lazar … (Ilinca)
Virginie Darmon … (Mathilde)
Catriona MacColl … (paní Francardová)
…a další

Do starého sirotčince uprostřed francouzských Alp přijíždí mladá Anna, která zde má nastoupit jako uklízečka. K jejímu překvapení se tohle sanatorium ruší a všechny děti jsou poslány jinam. Zůstane s ní zde jen stará kuchařka Ilinca a jedna ze starších schovanek, lehce pominutá Judith. Anna se pouští do práce, ale zároveň se přede všemi snaží skrývat fakt, že je těhotná. Netrvá to dlouho a dívka začíná mít podivné noční můry a vidiny. Proto se rozhodne pátrat v minulosti tohoto místa, ale její čmuchání se nikomu nelíbí ba co víc, začnou mít obavy o její duševní zdraví. Jenže Anna pomalu ale jistě, začíná poodhalovat hrozivé tajemství, které se nikdy nemělo dostat na povrh.

Poslední dobou začínám být na podobné kousky odehrávající se ve starých sanatoriích či sirotčincích alergický. Většina z nich je na to samé brdo a nepřináší nám nic nového. Není nad filmy z osmdesátých let, kdy nás atmosféra drtila už pěkně od začátku. Zde sledujeme prvních čtyřicet minut pomalu se rozjíždějící příběh, který se opírá pouze o úvodní scénu z umývárny. Jinak jsem si připadal jako při sledování nějaké televizní drama, kdy hlavní hrdinka ač velice pohledná jen chodí od ničeho k ničemu, seznamuje se s ostatním personálem a tají své těhotenství. Atmosféra byla v tu chvíli na bodě mrazu, především pak ta hororová. Teprve postupem času se konečně začíná odkrývat tajemství tohoto místa a v tu chvíli jsem se konečně probudil k životu. Do žil se mi jakou kouzlem vlila nová krev a já si začal další průběh alespoň trochu užívat.

Pořád jsem však očekával, kdy se konečně objeví nějací ti duchové či přízraky, ale to jsem si musel počkat až na posledních pětadvacet minut. V tu chvíli totiž tvůrci konečně začali odkrývat všechny své karty, jenže bohužel žádný velký zázrak se nekonal. Ti jenž očekávají velkolepé finále budou nejspíš zklamáni, příznivci lehké erotiky již nikoliv. I tak je však potřeba říci, že tenhle film není ničím víc než průměrnou podívanou, která promarnila svou šanci dostat se na vrchol. Jenže ono vlastně ani nebylo moc čím.

Zřejmě největším hnacím motorem celého snímku se stal hudební a zvukový doprovod. Ten jediný se mi opravdu líbil a místy mě dokonce lehce zamrazilo. Byla obrovská škoda, že když už se konečně tvůrcům začalo dařit v divácích vzbuzovat zájem, tak vše ‘‘odflákli‘‘ jednou zajímavou scénou a následovala zase jen další nudná pasáž. Kupříkladu při scéně s koťaty jsem se těšil na pikantnější záběry, ale vlastně zase nic nebylo. Právě tohle je ten největší důvod proč mi podobné kousky začínají vadit, protože některé z nich nikdy nedotáhnou dokonce zajímavou myšlenku. Nevím jestli je to tím, že si na to prostě režisér či scénárista netroufnou, nebo nemají prostředky, ale je to velká škoda.

No a v neposlední řadě mě moc nezaujali ani samotné herecké výkony. Kromě sympatické hlavní hrdinky to byla taky docela bída. Už jsem viděl spoustu filmů, ve kterých hrálo jen pár herců (někdy dokonce jen 2-3) a byla to mnohem větší zábava než zde. Během celého snímku jsem čekal, kdy se konečně začnou projevovat duchové dětí a ono opět nic. Když tedy nepočítám kroky, smích a sem tam nějaký ten záblesk v němž se objevil přízrak. Samozřejmě až na úplný závěr, ale z toho nechci moc prozrazovat, protože to je asi tak to jediné co stojí za větší pozornost.