Český název: Lovci lidí
Režie: Patrik Syversen
Rok výroby: 2008
Délka: 78 min
Země: Norsko
Alternativní název: Backwoods / Manhunt
Hrají:
Henriette Bruusgaard … (Camilla)
Lasse Valdal … (Roger)
Nini Bull Robsahm … (Mia)
Jørn Bjørn Fuller Gee … (Jørgen)
Janne Beate Bønes … (Renate)
… a další
Camilla se svými přáteli jede na výlet do norských lesů. Po cestě se zastaví u benzínové pumpy, kde mají menší konflikt s místními obyvateli. Při odjezdu sebou přiberou vystrašenou dívku Renate, která je varuje aby nikde po cestě nezastavovali. Bohužel ji neposlechnou a uprostřed lesní cesty se mezi nimi strhne hádka, ze které je vyruší nečekaná návštěva. Jsou přepadeni, neznámá dívka zastřelena a oni samotní omráčeni. Probudí se svázaní hluboko v lesích a do uší jím zazní zvuk lovecké trubky. Lov právě začíná. Chtěli prožít víkend plný zábavy a dobrodružství, ale teď je čeká boj o holý život.
Zhruba posledních pět let se na evropské výsluní v hororovém žánru velmi rychle dere skandinávská produkce. Především pak norské filmy, které ač disponují menším množstvím kapitálu a nepříliš známými herci, tak dokáží divákovi nabídnout stejnou kvalitu či dokonce lepší než jejich zámořští kolegové. Nejdůležitějším prvkem na jejich dobrém výsledku je skvělé prostředí severských lesů, jezer, fjordů a zasněžených hor. Krajina, jež skrývá mnohá překvapení, která na první pohled vypadají jako ráj na zemi. Jakmile ovšem tyto místa navštíví filmový štáb, tak se zde začne odehrávat krvavá lázeň a hromady mrtvých pošpiní čistotu okolní krajiny. To je však myšleno v dobrém- tedy pro hororové fans.
Do režisérského křesla usedl zcela neznámý režisér Patrik Syversen, který do té doby natočil pouze dva krátkometrážní horory Limbo (2005) a Utkant (2007). Mnoho se od něj tedy nečekalo, ale on dokázal všem divákům, že i úplný začátečník, který se nechá inspirovat známějšími filmy, dokáže vytvořit s menší výpomocí docela kvalitní snímek, který rozhodně survivor filmům ostudu neudělal. Hudební doprovod se jim hodně povedl a byl příjemný na poslech. Autorem je Simon Boswell, kterého bude většina z vás jistě znát. Tedy především filmy, ve kterých se jeho hudba objevila. Patří mezi ně například Bathory (2008), Deliria (1987), Demoni 2 (1986), nebo Incubus (2005).
Filmů s podobnou tématikou, kdy bandička mladých chlapců a dívek jede někam do hor či lesů, existuje již několik desítek, přesto Rovdyr své kvality určitě má a v mnohém se i dost liší. Tentokrát zde nemáme žádné zmutované horníky nebo deformované bratříčky, ale obyčejné buranské vidláky, kteří si prostě rádi zaloví. Akorát místo nudného nahánění divoké zvěře si raději pohrají s lidmi, kteří se přece jenom můžou bránit. Nečekejte ovšem, že by na přilepšenou dostali nějakou tu zbraň. Tu si musí vybojovat, jinak by to pře byla nuda. Brutální scény sice nejsou moc originální, ale Norové rozhodně překvapili svou syrovou náturou a natočili nadprůměrné laskominy, které musejí nejednoho diváka zahřát u srdce. Brokovnicí rozstřelené břicho, vykuchané vnitřnosti, bodání nožem, prostřelená achilovka či důmyslná past ala kanibalské překvapení v džungli jsou jen zlomkem krvavé podívané, která se zde vyskytuje.
Charakteristika jednotlivých postav není bůhvíjak zajímavá, ale díky neokoukaným hercům, kteří předvedli solidní výkony, budete s nimi prožívat jejich osudy. Tato bandička norských hipíků rozhodně nešetří sprostou mluvou a na některé “perly”, které zazní z jejich úst, určitě jen tak nezapomenete. Jak už to tak většinou v těchto podobných filmech bývá, tak se tu vyskytuje velký bouchač, který má plnou hubu keců a nakonec nic světoborného nepředvede, páreček lehkých kořistí, kteří jsou jen do počtu a potom pěknou holku, jež se stane hlavní tahounkou. Celý film ovšem není jen o krvavém masakru, kdy jedna vraždící scéna střídá druhou, ale i o psychickém nátlaku a bezmocnosti lovených obětí. Po psychické stránce se tento útok na divákovu mysl myslím docela povedl a rozhodně nebudete odcházet znechuceni.
Herci, jak už jsem řekl, předvedli mnohdy nadprůměrné výkony a hlavně díky jejich neokoukanosti dopomohli zvýšit celkovou kvalitu filmu. Pro většinu z nich to byla jejich filmová premiéra a já pevně věřím, že jsem je neviděl naposledy. Jediným známějším hercem je Lasse Valdal, který se objevil ještě v dalších dvou filmech: komedii Cold Feet (2006) a novém hororu Dead Snow (2009).
Pěkný:)
Take to bolo celkom aj dobre ale ku koncu sa to zlepšilo len tam bola ta sranda že jedna baba ich tam všetkych vybila
ani tam ranba nepotrebovali
Tak na půl cesty. Klasický námět, brutalita, všechno jsme to už viděli, ale člověk se stejně celkem baví. Snese to srovnání s amerikou (ta podobné filmy vyrábí jak na běžícím pásu), ale oproti takovému Eden Lake nic moc. Nemá to atmosféru, některé scény jsou až příliš samoúčelné a od začátku je jasné, že SPOILER! přežije dívka, která neumí ani pípnout na svého přítele. Partě lovců dělá problémy vypořádat se s jednou dívčinou. Jeden si tak dlouho hraje s nožem, až ho blondýnka zabije jiným. Druhého “myslivce” zastřelí lukem, mno zkrátka nic moc… KONEC SPOILERU! A ten začátek (zhruba prvních 15 minut) mě taky nudil. Jinak fajn. 50 %
nudná vybíjená v norskzm lese
Celkem milé překvapení.Jednoučelový slasher,který se sice opírá o řadu starších a proslulejších fláků,ale i tak je zábavný.
A plně s tebou souhlasím o DVD Edici, Solo. Mám asi 6 filmů od nich (včetně tohoto) a všechny jsou to sračky, až na tento. Tenhle se jim povedl. Kéž by začly vydávat nějaké skandinávské filmy, to bych byl fakt rád.
Málo jsem jich viděl. Pouze Fritt Vilt, Fritt Vilt 2 a Dead Snow. Tedy to je vše, na co si pamatuji.
díky za pochvalu, nicméně to jsi asi moc Norských hororů neviděl, když říkáš že tohle je jejich nejhorší horor
Velmi dobrá recenze … Film jsem si koupil, ani jsem neváhal. Ale dost mě to zklamalo, takových 60%. Celkově asi nejhorší norský horor, jaký jsem kdy viděl.