Český název: Resident Evil: Afterlife
Režie: Paul W. S. Anderson
Rok výroby: 2010
Délka: 97 min
Země: Velká Británie / Německo / USA

Hrají:
Milla Jovovich … (Alice)
Ali Larter … (Claire)
Wentworth Miller … (Chris)
Kim Coates … (Bennett)
Shawn Roberts … (Albert Wesker)
Sergio Peris-Mencheta … (Angel)
…a další

Značka Resident Evil je v mnoha ohledech jedinečná. Jakákoliv hra honosící se tímto titulem je hit, který si nenechá ujít statisíce pařanů po celém světě. V Hollywoodu se zase jedná o ojedinělý případ, kdy film podle herní předlohy vydělává takové peníze, aby se mohli v poklidu točit další a další pokračování. A o to větší zázrak to je, když víte, že celá „resident” série je jako horská dráha. Slušná jednička – bídná dvojka – slušná trojka a … jak to asi pokračuje?

„Jmenuji se Alice”, připomene nám Milla Jovovich hned v prvních minutách a zároveň ve zkratce přiblíží současný stav naší planety. Téměř všude zombíci, opuštěná města a Umbrella – prokletá společnost, se kterou má Alice nevyřízené účty. A protože má dost slušné schopnosti (a pár kamarádek, které jakoby jí z oka vypadli), vydává se přímo do jejího centra. V plánu je však i návštěva údajného zařízení pro nenakažené přeživší.

Prostě klasika, řekne si jistě každý divák jdoucí na tuto odlehčenou zábavu. Jenže ouha, Anderson si ve své kariéře opět vybral tu horší chvilku a nabízí akční (hororu zde není mnoho) výplach, který by jakštakš fungoval, kdyby se režisér nedopustil tolika chyb. A chyby to jsou skutečně směšné a podřizující se 3D technologii, která je sice na té nejlepší úrovni, která ale také paradoxně tento díl nemilosrdně zabíjí.

Vše je chyba našeho milého Andersona. Ten se chvástal tou nejlepší technologií přímo od Jamese Camerona, ale Afterlife není zrovna filmem, kde bych 3D nutně musel mít – navíc na úkor kvality! Všechny akční scény – tedy koření této prostoduché série – jsou totiž natočeny zpomaleně. Jenže to, co v Matrixu byla bravurní choreografie doplněná o příležitostný bullet-time, tam se ve čtvrtém Resident Evilu naopak bezpohlavně zpomaluje tak často a tak bezdůvodně, že to akorát nudí. O celkové ztrátě tempa, rychlosti a napětí při soubojích ani nemluvě.

Dalším problémem jsou Andersonovi stále se opakující blbosti. Protivníci třikrát bezvládně spadnou, ale vždy se ještě zázračně proberou, hororová atmosféra je tvořena lekačkami typu „najednou se v místnosti objeví zombík”, nic se nedozvíme o novém čtyřmetrovém zmetkovi s kladivem na krávy – hlavně že tam prostě je a háže svou zbraň „do diváků”. I jednoduchá zábava má svoje meze, jenže v Afterlife to působí tu více, tu méně směšně. Jedna z hrdinek běží přes celou koupelnu, aby mohla udělat efektní salto a já můžu tak maximálně koukat zpomaleně na její poprsí. Vzhledem k nepříliš bujnému popředí oné hrdinky to není ani moc zábavné – na to tu přece máme Pobřežní hlídku.

Triky mají kolísavou kvalitu – přesto nepůsobí příliš rušivě a na středně velký (nebo spíš středně malý) rozpočet si Anderson vedl celkem dobře. Nový Resident sice občas vypadá lacině jako Ultraviolet, nebojí se však i „epičtějších” scén. Někdo měl však Andersonovi zatrhnout to neustálé vykrádání Matrixu. Alice běhá po zdech, záporák se zase vyhýbá kulkám a někdy jsou zkopírovány celé scény. Holky vůbec předvádějí gymnastické prvky dosud nevídané – i se zbraněmi. 3D efekty se občas taky představí. Víte, jen tak mimochodem, jak se pozná ten největší borec – to je machr, kterej po vás hodí brýle!

Klady se nehledají lehce. Vizuálně je snímek vydařený, třetí rozměr na té nejlepší úrovni (oproti odporné konverzi třeba nového Souboje titánů). Hudebně se nejedná o žádnou slávu, rockovej nátěr však pokazí máloco. A určitě by se daly pochválit i některé nápady, které trochu osvěžují jinak matné bojové scény.

Resident Evil: Afterlife je přesto zklamáním a pro mne i nejslabší díl série. Jakkoliv kvalitní 3D systém mi svou přítomností zábránil užít si ho alespoň na průměrné úrovni. Ale i kdyby tam nebyl, je ve filmu tolik WTF? momentů, blbostí a přehrávání, že to jednoduše musí obtěžovat i toho největšího fanouška hry, který jásá, že se na plátně objevil onen kladivoun.