Český název: Rekviem
Režie: Hans-Christian Schmid
Rok výroby: 2006
Délka: 93 min
Země: Německo
Hrají:
Sandra Hüller … (Michaela Klingler)
Burghart Klaußner … (Karl Klingler)
Imogen Kogge … (Marianne Klingler)
Anna Blomeier … (Hanna Imhof)
… a další
Označit Rekviem jako horor by ode mě byla poměrně velká troufalost. Rekviem je na skutečných událostech stavějícím psychodramatem jak z učebnice a nic jiného. I tak své místo mezi děsuplnými filmy jistě má. Zpracovává totiž jednu z vůbec nejprofláklejších hororových zápletek.
Michaela si během dospívání moc neužila. Zatímco se její vrstevníci bezstarostně poflakovali ulicemi německého městečka, ona trávila dny ve zdech domu s přísnou katolickou rodinou. Když dostane možnost odjet studovat na univerzitu, nenechá si i díky přímluvě jinak zakřiknutého otce svou jedinečnou šanci opustit citově chladné hnízdo uniknout. Z počátku příjemný studentský život se však postupně stává pro její katolickými konvencemi spoutanou mysl příliš velkou zátěží. Problémy vyústí v záchvaty, které lékař diagnostikuje jako epilepsii. Michaelina matka s poněkud příliš horlivým rodinným knězem mají ale jinou teorii a dívčino zhroucení připisují temným silám, se kterými je potřeba co nejrázněji zatočit. Nutí dívku, aby odmítla odbornou péči a místo toho se vydala do rukou kněze k exorcismu. Nastává boj dvou názorů – je dívka skutečně ohrožená temnými silami nebo je tím opravdovým nebezpečím křesťanský fanatismus matky a nenávist dcery ke všemu, co je s tím spojeno?
Režisér Schmid využil reálný základ příběhu nejlépe, jak mohl a namísto záplavy šokujících nadpřirozených scén se snaží divákovi nabídnout co možná nejrealističtější znázornění „jak to asi mohlo být”. O to víc silně zapůsobí těch pár scén (hlavně ta v závěru), kdy režisér nechá Michalinu „posedlost” plně projevit. Viditelné zlo ve filmu ani není potřeba. Bohatě ho nahrazuje fanaticky věřící matka odmítající připustit, že by se něco v jejím světě mohlo dít bez zásahů nadpřirozených sil.
Rekviem je filmem spadajícím do škatulky “artových” a tomu odpovídá i jeho syrovější zpracování. Herci nejsou žádné známé tváře z plakátů teenagerovských pokojíků, ale zato umí hrát a vypadají uvěřitelně, což do celé myšlenky filmu perfektně zapadá.
No vidíš, něco takového jsem chtěl v recce taky podotknout a na konec jsem to úplně vypustil. Film je výbornou ukázkou toho, že doslovné vykládání a bezmezná víra ve vše, co nařizuje církev je nehorázný nesmysl odporující zrdavému rozumu.
Jestli se na něj podíváš, tak mi dáš určitě za pravdu, že je to drama. Film se o horor opravdu jen nepatrně otře.
No konečně. Takhle bych si představoval recenzi na film, který je na pomezí hororu. I když na tenhle by se zřejmě (ještě jsem ho neviděl) hodila škatulka psychologický horor.