Režie: Natalie Erika James
Rok výroby: 2020
Délka: 89 min
Země: Austrálie / USA
Hrají:
Robyn Nevin … (Edna)
Emily Mortimer … (Kay)
Bella Heathcote … (Sam)
Chris Bunton … (Jamie)
… a další
Na úvod perlička. Když se řekne Relic, jako první se mi vybaví stejnojmenný monster horor z roku 1997. A přestože tento Relic má úplně jiný příběh, jeho podivný závěr oba filmy tak trochu spojuje.
Hlavními postavami jsou zde tři ženy: babička, dcera a vnučka. Poté, co sousedé delší dobu nevidí osaměle žijící babičku Ednu, vyhlásí policie pátrání, do kterého se zapojí i její dcera a vnučka. Po několika dnech bez výsledku se babička zničehonic objeví u dveří. Je ovšem nesdílná a příliš nestojí ani o nabídnutou pomoc. Dcera s vnučkou přesto zůstávají v domě. Situace se však nelepší, stávají se svědky podivného chování babičky a skrytých nástrah, které povedou k tíživému konci.
Babička Edna je tedy středobodem celého filmu a je tou hlavní složkou, která táhne film alespoň do průměru. Tahle babča v podání mě neznámé paní Robyn Nevin je přesně tou osobou, o kterou bych se nechtěl starat ani za zlaté prase. Některé její výstupy jsou neškodné, ale když svým nepřítomným pohledem kouká po ostatních, atmosféra houstne. A co teprve když se přepne do šíleného módu.
Relic ale není jen o pološílené stařeně. Tvůrci klamou tělem a výsledkem jsou mnohé další jevy v domě. Znáte to – za dveřmi se občas objeví stín, babička tvrdí něco o strašidle pod její postelí a chybět nesmí ani tolik populární tajné chodby. Bohužel já jsem příliš nepochopil smysl toho všeho, protože všechno spěje ke konci, který pravděpodobně neodhadnete.
Ano, závěr je zvláštní, zvedá tím ovšem celkové kvality? O tom pochybuji. Naopak, Relic se tím ještě více vyjeví jako drama o stárnutí a smrti než promyšlený horor. Moc bych si přál, aby jím byl, ale kdyby se vyhodil všechen ten balast a koncovka přišla po půlhodině, o nic bych nepřišel.
Celkem často se mě dost lidí (nejen mých blízkých ale i lidí na internetu) ptá, proč nevěnuji více pozornosti úplným novinkám, nebo prostě novějším filmům všeobecně. No a já jim stále odpovídám úplně stejně – protože mě moc nebaví, většina z nich je pořád na jedno „brdo“, kopírují již xkrát viděné témata (samozřejmě všechna čest některým výjimkám) a já dávám prostě přednost starším filmům a bizarním (někdy až úchylným) – ujetým kouskům. Navíc se snažím kombinovat různé subžánry, abych se u toho neunudil k smrti (tím myslím hlavně díky obehraným zápletkám). Relic se sice vymyká svým zvláštním pojetím, přesto ani z něj jsem zrovna dvakrát odvařený nebyl. Proč, protože je to film dvou tváří… Na jednu stranu jsem si říkal, ty vole zas film o starém domě na samotě, kde bude někomu jebat v palici, ale musím uznat, že začínající režisérka si nejen pro mne připravila několik velmi zajímavých momentů, které rozhodně zaujali mou pozornost. Zvláště pak postava staré babky. Ta herečka dokázala navodit šílený škleb, ze kterého šel až mráz po zádech, přitom hned v dalším záběru vypadala jako milují babča z domova důchodců, co normálně potkávám, když jdu na návštěvu za tou svou. Dále bych chtěl pochválit i hudební a zvukový doprovod, který dopomohl navodit (alespoň místy vcelku slušnou atmosféru) a ten postupně hnijící a měnící se barák (zevnitř) taky nebyl vůbec špatný. Dokonce to mělo místy i slušné grády. Jenomže nevyzrálost tvůrkyně to sem tam srážela zase do průměru. Navíc ten až „omlouvám se, ale mě to tak přišlo feministicky emoční závěr“ se mi taky zrovna moc nelíbil. Láska ale přece musela zvítězit! Dokážu ale ocenit slušné herecké výkony hlavního tria i snahu samotné režisérky natočit netradiční a trochu i zvrácenou podívanou. Za to jí dávám palec nahoru. Rozhodně se mi tento film nevykouří hned z hlavy a neupadne do zapomnění. Kdyby se jí podařilo odstranit těch pár slabších pasáží, více přitvrdit – přidat nějaké ty nechutnosti navíc a víc si pohrát s poslední pětiminutovkou, mohl být finální výsledek mnohem lepší. Tedy alespoň z mého úhlu pohledu. Australská tvorba patří mezi moje oblíbené, ale tohle řadím spíše k průměru, co jsem měl zatím možnost vidět – a že jsem viděl od protinožců dost lepších filmů (ale i mnohem horších). 50%