Quella villa accanto al cimitero (1981)


Český název: Dům u hřbitova
Režie: Lucio Fulci
Scénář: Lucio Fulci
Rok výroby: 1981
Délka: 87 min
Země: Itálie
Alternativní názvy: The House Outside the Cemetery, The House by the Cemetery, Zombie Hell House

Hrají:
Catriona MacColl … (Lucy Boyle)
Paolo Malco … (dr. Norman Boyle)
Ania Pieroni … (Ann, the babysitter)
Giovanni Frezza … (Bob Boyle)
Silvia Collatina … (Mae Freudstein)
Dagmar Lassander … (Laura Gittleson)
Giovanni De Nava … (Dr. Jacob A. Freudstein)
Daniela Doria … (první ženská oběť)
Gianpaolo Saccarola … (Daniel Douglas)

 

První film, který jsem měl tu čest vidět od Lucia Fulciho. Ocitl jsem se ve světě bizardní dětské představivosti, která ve mě zanechala silný dojem někde mezi hranicí myšlenkového chápání.
Mistr ze staré italské školy nám zde naservíroval nádherné gore, jak má být!

Rodina Boylova se za podzimního času stěhuje do nového prostorného domu, který leží na osamělém místě poblíž hřbitova. Jeho první majitel byl šílený Dr. Freudstain, který zde prováděl odporné experimenty na lidech. Manželé s malým klukem se pomalu zabydlují, aniž by tušili, že jim ve sklepním prostoru přežívá samotné zlo. Pravý a nefalšovaný Slayer!!!
Holduje si zde Freudstain, kterého při životě udržují lidské ostatky návštěvníků osudného domu.

Dům u hřbitova je silně mrazivé dílo s pořádnými dávky krvavého útoku a velmi démonickou hudbou, která přesně vystihuje daný moment. Mezi vrchol patří scéna, kdy je hlava dítěte přitisknuta monstrem na dveře, které z druhé strany rosekává nic netušící otec sekyrou. Za zmínku taky stojí úvod filmu, kde si chlapec Bob prohlíží fotografii starého domu a tvrdí mamince, že v jeho okně viděl děvčátko volající o pomoc.

Pocit bezmocnosti, tajuplná rusovláska.
Hrobka v domě, atakující netopýr.
Kluk hrající si s panenkou.
Dech Dr. Freudstaina.
Úžasná atmosféra.

Na první pohled jsem si oblíbil herečku Catrionu MacColl, která zde stvárnila roli Lucy Boylové. Ještě než vzniklo tohle dílo, tak se Catriona objevila v předchozích Fulciho hororech (City of The Living Dead 1980 a The Beyond 1981), což mi udělalo velkou radost a nejen mně.

Na Dům u hřbitova se vždy rád s úctou podívám.

Sdílejte článek

12 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    Solo 8 března 2018 v 17:48

    Dům u hřbitova se mi do rukou dostal jako poslední z Fulciho slavné Gates of Hell trilogy. Brána do záhrobí byla v mých očích docela kvalitní podívanou, která ode mně dostala 70%. Páter Thomas byl rovněž dobrým filmem, ale spíše mě okouzlil několika scénami, než jako celek a i z toho důvodu jsem mu dal 60%. No a i tento film dokázal udržet velmi solidně nastavenou laťku. A to i přesto, že je mnohými pasován do role jednoho z těch slabších Fulciho filmů. Já osobně byl spokojený. Příběh se mi líbil, ubylo zbytečných nelogičností a atmosféra taky nebyla vůbec špatná. Což je v mém případě vždy velice důležité. Fulci měl totiž vždy na rozdíl od takového Argenta dost značné výkyvy ve svých filmech, ale tady si mě získal na svou stranu. Samozřejmě že za to mohla hlavně slušná dávka brutality a povedené gore. Po této stránce si nemůžu stěžovat. Je ovšem pravda, že více mordů bych určitě nepohrdl. Starý dům byl působivým prostředím tohoto příběhu a především pak scény odehrávající se v jeho sklepení. Jediné co bych snad trochu více vytknul, byly ty pasáže s malou holkou. Bez té bych se klidně obešel. Stejně tam byla více méně na hovno… Co se hereckého obsazení týče, tak Catriona MacColl byla zjevně velkou Fulciho oblíbenkyní, protože to už je snad čtvrtý film, ve kterém jsem na ní narazil. Většinou však její postavy měly jepičí život. Ani Ania Pieroni pro mě nebyla žádnou neznámou, protože se objevila v několika Argenových filmech. Její vražda patřila k tomu nejlepšímu, co mi tento film nabídl. Pak tu máme toho malého fakana, který mi pil krev už v novějším Manhattan Baby. Nechápu, co na něm režisér viděl. Quella villa accanto al cimitero tak sice není žádná pecka, ale pořád jde v rámci Fulciho tvorby o lehký nadprůměr. 70%

  2. Profilový obrázek
    SkuciuS 12 listopadu 2010 v 18:12

    Rok 1981 se určitě zapsal ve Fulciho filmografii jako nadprůměrný. V tomto roce vznikl jeho nadhoror – E tu vivrai nel terrore – L’aldilà a komorní, ale za to mrazivý Gatto nero, Il. Mezi těmito horory vznikl ještě jeden  – Quella villa accanto al cimitero, který nesmazatelně zanechal stopy v hororových dějinách. Při realizaci tohoto hororu se zase sešla parta úžasných lidí. Kamera vedená talentovaným a kreativním Sergiem Salvatim. O parádní hudbu se postaral Walter Rizzati, který do toho dal velký kus sebe. Opět skvěle propracované gore efekty, masky a makeup z dílny Gianetto De Rossiho. Celý film provází mrazivá a hustá atmosféra, která zaručuje s kombinací všech ostatních prvků nezapomenutelný zážitek. Herecké obsazení opět nezklamalo (když nepočítám tu malou blonďatou upištěnou kreaturu). Quella villa accanto al cimitero se určitě může zařadit mezi desítku nejlepších mistrových filmů………………………..a nakonec ……… “Nikdo neví, zda jsou děti zrůdami nebo zrůdy dětmi” < ?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Nový komentář