Quarantine

Hodnocení:

autor

40%

uživatelé

61.9%

Kdo jak hodnotil ...

přečteno: 2305x

tisknout článek

Český název: Karanténa
Režie: John Erick Dowdle
Rok výroby: 2008
Délka: 89 min
Země: USA

Hrají:
Jennifer Carpenter ... (Angela Vidal)
Steve Harris ... (Scott Percival)
Jay Hernandez ... (Jake)
Johnathon Schaech ... (George Fletcher)
Columbus Short ... (Danny Wilensky)
Andrew Fiscella ... (James McCreedy)
... a další

Koncem roku 2007 vnesl španělský filmový průmysl do světa příjemné překvapení v podobě hororu s názvem REC . Jeho handcamové zpracování se potkalo s několika cenami na festivalech, nepopiratelným úspěchem u diváků a také americkou remakovou vlnou, jejíž výsledek si zaslouží být náležitě porovnán se svým předchůdcem.... a to pokud možno v tak přísném měřítku, s jakou vervou a rychlostí se zaoceánská mašinérie rozhodla udělat vlastní verzi originálu.

Reportérka Angela Vidal s kameramanem Scottem Percivalem natáčejí reportáž o noční práci hasičů. Od klasického seznámení s personálem a disponující technikou této hasičské stanice si slibují i nějaký výjezd vhodný bližšímu pozorování zásahové jednotky v akci. Ten nakonec opravdu přichází. Spolu s hasiči přijíždějí do jednoho losangeleského domu, kde v jednom z bytů nacházejí pomatenou ženu, která záhy zaútočí. Nečekané vyústění na první pohled nevinného zásahu se stoickým klidem nezvládá nikdo kromě policie, ta uvrhne na celou budovu přísnou karanténu a uzavře všechny možné východy.

Stejně jako uvězněným postavám dřímá v hlavě otázka, co že se to šíří mezi nimi za smrtonosnou nákazu, kvůli níž nemůžou vyjít ven na ulici a pokochat se igelitem obaleným barákem, tak divák znalý originálu bude násilně vržen do pocitu dejavu, s kterým přichází a odchází i požitek z celého snímku, protože je nucen sledovat drtivou většinu lekajících sekvencí ještě jednou a navíc s obrovskou dávkou předvídatelnosti. Prvek překvapení tímto nabírá na významu jen v několika málo momentech, a to zejména za doprovodu absence světla.

Drobné poupravení scénáře bratří Dowdleových dává za vznik více nakažlivým zrůdám a následnému vzrůstu počtu krvavých scén, díky nimž se z domu toho času stává ještě větší past. Častěji se však Karanténa posouvá do samoúčelného vzbuzování nechutnosti. Rozkousané a vyčnívající části těla (jež jsou zároveň asi tou jedinou největší zbraní, co do souboje s Rec může tasit) převážně slouží jako přehlídka práce tvůrců speciálních efektů. Při uvědomění vážnosti situace, která má diváka pomoci vtáhnout do středu probíhajícího dění, bohužel tyto vsuvky neobstojí a na porch vystupují jen jako typicky americké návyky pro přehánění.

Karanténu doprovází ruku v ruce jen kameramanova schopnost zachytit události, co by mohly být oku diváka zajimavé a těch je tady naneštěstí víc než mnoho na úkor španělského produktu! S originální myšlenkou vnášející do kopírujícího, i když plynule ubíhajícího děje přichází Dowdle nejviditelněji jen jednou, kdy časem postupně zapadající informace o viru prolne vlastní diagnózou, s níž snímek nakonec ztratí i tu sebemenší atmosferickou vložku něčeho neznámého v okolí - toliko potřebného pro gradující finále.

Hodnotit film jako celek je hodně těžké, zvláště pokud měl divák možnost se nejdříve střetnout s předlohou, to pak nezbývá nic jiného než srovnávat obě verze, podobně jako herecké výkony zúčastněných, kteří tak povětšinou zastávají roli věrných klonů. Slovo remake tímto dostává úplně jiný rozměr, mění se ve smysl postrádající kopii a zároveň staví Karanténu mezi nejzbytečnější snímky všech dob, kde nejvíc kladů spadá na vrub Balaguera a Plazy (scénáristi a režiséři Rec - pozn. autora).