Režie: Wallace Potts
Rok výroby: 1988
Délka: 87 min
Země: USA
Hrají:
Robert R. Shafer … (strážník Joe Vickers)
Jeff Qualle … (Doug)
Palmer Lee Todd … (Laura)
Dan Campbell … (Eric)
Cindy Guyer … (Julie)
… a další
Nejprve se seznamujeme s hlavní postavou psychopatického policisty Vickerse, který zdobí krajinu mrtvolami. Poté se přesouváme do auta mezi několik mladých párů. Parta si vyrazila na výlet do odlehlého domu. Cestou potkávají podivně se chovající policejní vůz. Když dorazí na místo, začínají se dít divné věci. Brzy jim na pomoc přichází policista. Joe Vickers.
Jak by asi vypadal mix Pátku třináctého, Maniac copa a pokusu o komedii? Možná nějak takhle. Vyskytuje se zde totiž klasická šablona vyvražďování party teenagerů maniakem, který je v tomto případě policistou, jenž má evidentně smysl pro humor.
Film trpí hned několika nedostatky. Předně je to ona částečná zaměřenost na komediální prvky. Některé hlášky se snaží být vtipné, ovšem u snahy končí a vyznívají spíše nuceně a krkolomně. Hlavní postava je příliš obyčejná. Nebudí tedy takovou hrůzu jako již zmíněný Maniac cop, je to usměvavý chlapík, z kterého místo démoničnosti sálá touha posedět si u táboráku a kecat u piva. Další chybou je výběr herců, kteří občas neskutečně přehrávali, případně se moc nepředvedli, takže pak není divu, že divák začal fandit záporákovi.
K podobně laděným snímkům patří i logická nedotaženost. Psycho polda není výjimkou. Viditelnými chybami je prosycen od začátku až do konce. Je taktéž plný samoúčelných, tuctových, otravných a přehnaně dramatickou hudbou doprovázených lekaček, díky kterým se vytrácí napětí ještě dlouho před samotným finále.
Film částečně zachraňuje dobově béčkové gore, byť značně skromné. Kdo by navíc čekal povinnou erotiku, bude zklamán, o to víc, že objektů se k ní nabízelo hned několik.
Maniac Cop (film ke kterému je tento kousek nejčastěji přirovnáván) patří k mým nejoblíbenějším filmům z dětství. Tento nepříliš známý filmeček se mu snažil v ledasčem přiblížit, ale ve vzájemné konfrontaci by s ním zcela určitě prohrál. Zvláště vezmu-li v potaz, že Psycho Cop je opravdu béčkový brak, který má tolik viditelných chyb a obsahuje tolik nelogičností, že zcela chápu ten rozptyl v hodnocení (od odpadu až po průměr). Skutečně jej dokáží ocenit asi jen ti, kteří se vyžívají v podobné podívané, nebo jim prostě všechny ty negativa nevadí. Přitom to zpočátku nevypadalo vůbec špatně. Máme tu dalšího psychopata v policejní uniformě, který se vyžívá v zabíjení a docela dost potencionálních obětí. Samozřejmě že jejich IQ nemá moc vysoké číslo, ale to je přece starý známý fakt (nejen u většiny slasherů z osmdesátých let). Dívky byly atraktivní (leč žádné nahoty se tu kupodivu nedočkáme), chlapci měli plnou hubu dvojsmyslných narážek a samozřejmě velkou žízeň. Co víc si může správný zabiják přát, než kupu debilních obětí, které tak rády pobíhají po lese a okolo domu úplně sami. Navíc když vrah zřejmě ovládá teleportaci, jinak si ty jeho nelogické a ultrarychlé přesuny neumím logicky vysvětlit. Čímž se dostávám k hlavnímu problému filmu. Postupná eliminace jednotlivých postav byla docela v pořádku, vrah rád experimentoval a občas použil prostě to, co měl zrovna po ruce. Ale ta nelogičnost okolo toho všeho, to mi prostě lezlo na nervy. Nebýt těch mordů a pěkných holek, asi bych to skopl rovnou do sraček. Nicméně Robert R. Shafer se své role psychopatického policajta zhostil opravdu dobře, sem tam vypustil nějakou tu trefnou hlášku a i díky němu jsem se dokázal vydržet až do samotného konce. Tentokrát zavřu obě oči a dám tomu 50%, ale i tak si myslím, že jsem tento film zbytečně nadhodnotil.