Prodigy, The (2019)


Český název: Potomek
Režie: Nicolas McCarthy
Rok výroby: 2019
Délka: 92 min
Země: USA / Hong Kong
Alternativní název: Descendant

Hrají:
Taylor Shilling … (Sarah Blume)
Jackson Robert Scott … (Miles Blume)
Peter Mooney … (John Blume)
Colm Feore … (Arthur Jacobson)
Paul Fauteux … (Edward Scarka)
… a další

 

Narození potomka je nádhernou událostí. Manželům Blumovým se narodil velmi chytrý synek, který svým intelektem převyšuje své vrstevníky. V osmi letech se ovšem s Milesem dějí divné věci a jeho střídající se nálady si začínají u rodičů vybírat svou daň. Když je matka Sarah vystavena děsivé prognóze o druhé entitě bojující o Milesovu duši, nevěří. Kolotoč nehod kolem jejího syna se však nezastavuje a doslova rozkládá zpočátku idylickou rodinu.

První polovina filmu se nese v rovině náznaků, které v dnešní době už označujeme za klišé. Otec je racionální muž, poněvadž většina nepříjemných úkazů se odehrává před očima matky – Miles si maluje divné obrázky, brouká si neznámé písničky anebo ze spaní mumlá cizími jazyky. Hybatelem děje je vztah matky se synem, naštěstí i otec se alespoň jednou rozhodne převzít otěže nad těžko řešitelnou situací.

Dilema nad malým chlapcem, který má být odstraněn, jelikož je ovládán zlem, je hnacím motorem Potomka zejména v druhé půli. Scéna s psychiatrem, v níž Miles vybalí karty, se jednoduše povedla a překlene film do rodičovské deprese. Nelze si přitom nevzpomenout na legendu největší – The Omen (Přichází Satan!, 1976). Oproti němu však Potomek nemá takové ambice a jen ladně pracuje s jeho motivy.

Velkou výhodou jsou herci. Všichni členové rodiny se chovají v rámci možností věrohodně, jsou uvěřitelní a scénář jim nehází pod nohy očividné šílenosti. Nepotěšil mě tak především závěr, který se neobtěžuje uzavřít linii s rodiči a vyšumí relativně do ztracena.

Hodnocení6
Od hororových náznaků až po existenciální thriller o rozhodnutí, které by nechtěl zažít žádný rodič. Potomek je obstojný příspěvek do subžánru děsivých dětiček, byť se na dřeň nedostane.
60%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

  1. Profilový obrázek
    Solo 18 srpna 2019 v 10:42

    Filmy o zlých „spratcích“ mě už poslední roky nechávají zcela chladným. Kdysi jsem toto téma měl i docela rád, ale filmů na podobné brdo už existuje tolik, že jsem jimi naprosto přesycen. Tady se jeho tvůrci snažili alespoň o trochu zajímavou zápletku, která se netočí okolo Satana, ale spíše okrajově připomíná panenku Chucky. Tady máme rovněž sériového vraha, který se pokouší ovládnout a zmocnit se těla malého chlapce. Akorát nejdřív neskončil v panence, ale tady se usídlil už rovnou v těle chlapce. Chlapce, který má stejnou anomálii jako ON. Alespoň už vím, že lidem s různobarevnými rohovkami se mám raději zdaleka vyhýbat… Víc jak polovina filmu však připomínala spíše drama, nežli hororovou podívanou, protože nic moc zajímavého nedělo. Příběh se zaměřil hlavně na svou psychologickou stránku a já byl nucen sledovat zoufalou matku, která zprvu nevěří, že by její dítě mělo být „jiné“ a nesympatického spratka, který tu nastraží střep, tu někoho mázne hasákem, zabije psa (mimo záběr kamer), mluví ze spaní cizí řečí a brouká si nějaký popěvek. To bylo teda terno, již mnohokrát viděné a hlavně poněkud nezáživné. Ne však nudné, to bych lhal. Našlo se tu totiž i několik vcelku sympatických pasáží, které mě dokázali vytrhnout z letargie. Kupříkladu takové posezení u psychologa během hypnózy. To už bylo docela v pořádku a ani samotný závěr nebyl vyloženě marný. Alespoň se tu přidalo na brutalitě a zabránilo mi tak hodnotit podprůměrně. Do té doby jsem byl totiž rozhodnutý, že tohle na průměr prostě nemá. Nejvíc mi však asi vadila ta „předvídatelnost“ a příliš brzké vyzrazení pointy příběhu. I když to se dalo uhádnout svým způsobem už po pěti minutách. Jen doufám, že se z tohohle nestane další několikadílná série!50%

Nový komentář