Režie: Gary Sherman
Rok výroby: 1988
Délka: 98 min
Země: USA

Hrají:
Heather O’Rourke … (Carol Anne Freeling)
Tom Skerritt … (Bruce Gardner)
Nancy Allen … (Patricia Wilson-Gardner)
Lara Flynn Boyle … (Donna Gardner)
Zelda Rubinstein … (Tangina Barrons)
Nathan Davis … (Reverend Henry Kane)
… a další

Carol Anne byla po hrůzách, které prožila, poslána svými rodiči k tetě Patricii a její rodině do Chicaga. Má zde nějaký čas chodit do školy pro nadané děti, aby zde dostala pod kontrolu své zvláštní schopnosti. Jenomže doktor Seaton dívce nevěří a považuje ji za manipulátorku svého okolí a stejně tak jsou na tom i teta ze strýcem. Nikdo z nich však nemá ani tušení, že zlověstný reverend Kane tiše zpovzdálí vše sleduje a hodlá Carol Anne jednou provždy unést na “druhou stranu” a využít ji k vlastnímu prospěchu.

Vše podstatné se odehraje v prostorách mrakodrapu, kde žije rodina Gardnerových a strýc Bruce zároveň pracuje jako ředitel. Na Carol Anne má dohlížet sestřenice Donna, ale když dá jednoho večera přednost párty s přáteli, temné síly se dají do pohybu a rozpoutají doslova mrazivé peklo…

Poltergeist trilogie byla zakončena nepříliš zdařilým dílem, který je mnohými označován, a to zcela po právu, za nejhorší ze všech tří filmů (remake zatím nepočítám, protože jsem ho dosud neviděl). Bylo by však záhodno říci, že jeho konce se bohužel již nedožila hlavní hrdinka Heather O’Rourke, která zemřela krátce po svých dvanáctých narozeninách. Již během natáčení měla zdravotní komplikace a doktoři u ní provedli špatnou diagnostiku nemoci, díky čemuž urychlili její skon, nebo mu spíše nezabránili včas. Ani to však dětské herečce nezabránilo v předvedení dalšího solidního výkonu a byla hlavní ozdobou tohoto filmu.

Gary Sherman se sice pokusil navázat na úspěch svých dvou předchůdců, ale největší klacek do cesty za úspěchem si hodil hlavně on sám. Nejenom že usedl do režisérského křesla, ale i on sám se podílel na napsání scénáře, který prostě moc kvality nepobral. Nechci trojku v žádném případě moc hanit (protože v mých očích jde pořád o průměrnou záležitost), ale divák se tu dočká spíše jen několika kvalitních momentů, než aby vše fungovalo jako celek. Navíc si nejsem jistý, zda změna prostředí dům/mrakodrap byla zrovna tou nejšťastnější.

Filmu paradoxně asi nejvíce ublížila doslova chaotická druhá polovina, kdy jednotlivé postavy pořád před něčím (zlem) utíkají, přestože se zde dočkáme několika velice zdařilých scén a speciálních efektů. Ačkoliv se triky tentokrát nedočkaly žádné nominace nebo ocenění – mně osobně se to ledové peklo líbilo. Stejně jako zrcadlové hrátky.

Jenže horší už to bylo se samotnou atmosférou. Občas na nás zpoza rohu kromě reverenda Kanea vykouklo i ono toužebně očekávané napětí, ale vždy jen na velmi kratičkou chvíli. Jinak jsem se totiž dost často nudil. Co se hereckých výkonů týče, ty byly relativně v pohodě (Tom Skerritt i Nancy Allen jsou/byli již v té době ostřílenými herci) a tehdy začínající Lara Flynn Boyle si taky nevedla vůbec špatně. Navíc jí to docela slušelo.