Český název: Poltergeist
Režie: Gil Kenan
Rok výroby: 2015
Délka: 92 min
Země: USA / Kanada
Scénář: David Lindsay-Abaire
Hudba: Marc Streitenfeld

Hrají:
Kennedi Clements … (Madison Bowen)
Sam Rockwell … (Eric Bowen)
Rosemarie DeWitt … (Amy Bowen)
Saxon Sharbino … (Kendra Bowen)
Kyle Catlett … (Griffin Bowen)
Jared Harris … (Carrigan Burke)

Za jediný uznávaný remake hororu osobně považuji kultovní film Kruh, který solidně přehlušil i samotný japonský originál The Ring z roku 1998, což je vzhledem ke kvalitám amerických remaků opravdu ojedinělý případ. Další důkaz, proč by fanoušci legendárních hororů z minulého století měli věřit remakům, byla kontroverzní předělávka Halloweenu v režii známého metalového zpěváka Roba Zombieho, který se své režisérské role zhostil s velikým nadšením a odnesl si s sebou převážně tu kladnější kritiku. Pak ale na scénu přišly katastrofické remaky jako Noční můra v Elm Street, Pátek třináctého, Carrie, Oko, Lesní duch a bylo vymalováno na veliký průšvih i u Poltergeista, do kterého většina filmových fanoušků nevkládala naděje i přes fakt, že na vzniku filmu se podílel i mistr hororu Sam Raimi. Jak tedy nakonec dopadla moderní vize nezapomenutelného hororu z roku 1982?

Jelikož je film téměř (bohužel ne dost) podobný původnímu filmu, znovu se setkáváme s rodinkou (nyní Bowenových, dříve Freelingových), která se přestěhuje do nového domu, kde to i přes nezáviděníhodnou finanční situaci vypadá na krásnou idylku plné té americké zábavy na předměstí. Vše ale vezme za druhý konec ve chvíli, kdy se v domě, který stojí na bývalém hřbitově, začnou dít podivné věci. Když to dojde tak daleko, že se ztratí malá Madison, která jako jediná je schopná s hlučnými duchy komunikovat, začíná boj mezi dvěma světy – mezi světy živých a mrtvých, které se střetávají na samotné hranici neznámého.

Jako absolutně nestranný divák, který nedbal na záporné recenze a úpěnlivé varování, které mě mělo od filmu odradit, jsem sám byl zvědavý, jak tento remake přijmu. Jelikož jsem původní snímek z roku 1982 nejednou viděl, tušil jsem, že mnou budou jímat pocity, při kterých si neodpustím tyto dva filmy srovnávat. Po půl hodině sledování jsem však nabyl názoru, že to vlastně ani nebude potřeba. Srovnávat něco tak odfiknutého s něčím docela obstojným by se rovnalo kacířství nejvyššího stupně lidské zrady proti bohu.
Herecké výkony, často kritiky vyzdvihované, jako obstojný pilíř této slátaniny, u mě neměly v žádném případě zastání. Sam Rockwell přehrával svoji roli úděsným způsobem, který mi k tomuto herci rozhodně nepasoval. Naopak jsem žasnul, kam až herecké výkony mohou klesnout. Postava malého Griffina je tak neuvěřitelně tupá, že člověk s otevřenou pusou zírá, když z něho vypadne něco smysluplného. Na první pohled připomíná panáčka z ulice, kterému za kamerou nechávají předčítat scénář jeho dialogů, kterým sám nerozumí. Ostatní herci se v nenávratnu ztrácí do pozadí… tedy kromě Jareda Harrise, který ve filmu ztvárnil zkušenostmi protřelého vyšetřovatele paranormálních jevů. Ten tomu všemu nasazuje trnovou korunu svými rádoby vtipnými komentáři a stupidním až nehorázně komickým chováním, které by přivítala s otevřenou náručí nejedna parodie.

Když selhal herecký faktor, snažil jsem se najít nějaké kladné stránky filmu v jeho příběhu, ale naprosto marně. Tvůrci vsadili na speciální efekty a světélkující blesky, kuličky a jiskřičky, a úplně zapomněli na budování alespoň jakékoliv hororové atmosféry. Strach z neznáma, který tolik fungoval v původním filmu, se zde vytratil do nicoty pekelné a zbylo jen sarkastické vakuum plné parodující hniloby, kterou ze sebe po zhlédnutí filmu už nikdy nesmyjete. Tvůrci nejspíš zapomněli, že dobrý horor nedělá tucet blyštivých efektů a animovaných kostlivců, ale atmosféra, temná a mrazivá, kterou nikdo nebyl schopný tomuto filmu vštěpit.