Český název: Polednice
Režie: Jiří Sádek
Rok výroby: 2016
Délka: 85 min
Země: ČR
Hrají:
Anna Geislerová … (Eliška)
Karolína Lipowská … (Anetka)
Zdeněk Mucha … (Mráz)
Daniela Kolářová … (Mrázová)
Jiří Střébl … (Zdeněk Poláček)
Marie Ludvíková … (Dáša Poláčková)
… a další
Od doby, kdy si Bolek Polívka střihnul roli Polednice v Brabcově Kytici (2000), uplynula řada let, a tak se známé balady chopila mladá generace – začínající režisér Jiří Sádek zrealizoval scénář Michala Samira.
Polednice je poměrně zvláštní film. Ačkoliv je jeho zdrojem hororová povídka, ten, kdo by očekával čistý žánrový kousek, bude zklamán. Tady jde spíše o sociální drama osamnělé ženy Elišky, která chce se svou dcerkou v rodné vesnici začít novou životní etapu. Jenže boj se starými traumaty (manželova smrt), technické problémy domu a boj s úředníky ji stojí stále více sil.
Atmosféru trefně dokresluje letní výheň, která k Polednici neodbytně patří. Rozhodně se sluší dodat, že snímek je po audiovizuální stránce na velmi dobré úrovni. Totéž si myslím i o všech hercích s výjimkou dětských rolí, které trochu tahají za oči a uši. Navzdory tomu všemu se nemůžu ubránit dojmu, že příběh vyšumí do ztracena a zůstane jen kvalitní řemeslo.
Přitom právě adaptace balady by si zasloužila depresivnější finále s nějakým tím blázincem (když už jsme v naší době). Tajuplné zlo, které zabíjí děti, je zcela správně naťuknuto jako pořekadlo jedné pošahané báby (Daniela Kolářová) a převedeno do mysli hlavní hrdinky, jejíž stav parafrázuje přicházející zatmění slunce.
Původně jsem chtěl tento nový český kousek ještě nějakou dobu ignorovat, protože nepatřím k těm, kteří musí novinky vidět hned po jejich uvedení. Rád si počkám než ten prvotní „BOOM“ pěkně opadne a já pak uznám za vhodné, zda tomu věnovat svůj čas či nikoliv. Zde jsem se však hlavně ve svém blízkém okolí setkal s tolika rozporuplnými reakcemi, že jsem prostě neodolal. Šel jsem však do toho s tím, že s hororovým žánrem toho moc společného nemá (což se bohužel potvrdilo) – stejně jako s Erbenovou Polednicí. Tudíž jsem ve finále vlastně ani nebyl zklamán či snad rozhořčen, že se mě snad pokusili tvůrci oklamat, jak mnozí tvrdí.
Sádek na to šel jako začínající režisér dobře a společně se Samirovým scénářem se mu podařilo natočit docela obstojné psychologické drama. Celkem věrohodně se mu podařilo zachytit nejen postupnou proměnu psychicky slabé ženy, ale i samotný prostoduchý venkovský život a hlavně to úmorné vedro z obrazovky / plátna sálalo až na mě samotného. Hned jsem dostal sušáka. Děj celkem svižně odsýpal, párkrát jsem se i zasmál a dokonce jsem několikrát zaregistroval i lehce ponurou atmosféru, která prostě v žádném dramatu nesmí chybět. Nejde však o nic světoborného, prostě čistý průměr.
PS: jedna technická, herec se jmenuje Jiří Štrébl…
Otřesná nuda. Chápu, že se jednalo o psychologický film, ale většina kvalitních snímků tohoto typu prostě napíná člověka až do konce, zdali je to vše jen v hlavě, nebo se to skutečně děje.