Plankton
06. 09. 2008 / autor: Prasoid / kategorie: Hororové filmy
Režie: Massimiliano Cerchi
Rok výroby: 1994
Délka: 86 min
Země: Itálie
Další názvy: Creatures from the Abyss, Piranha 4, Sea Devils
Hrají:
Clay Rogers ... (Mike)
Michael Bon ... (Bobby)
Sharon Twomey ... (Margareth)
Loren DePalm ... (Dorothy)
Ann Wolf ... (Julie)
Deran Sarafian
...a další
Pětice přátel vyráží na gumovém člunu na otevřené moře. Nepříliš moudré rozhodnutí, zvláště, když se blíží večer. Když se poté strhne liják a z vody se vynoří mrtvola, vypuká panika, která se chytá náhle se odněkud vynořivší lodi jako stébla. Plavidlo je prakticky opuštěné, plné exemplářů neobvyklých podmořských živočichů, takže jde evidentně o jakousi vědeckou stanici. Ale proč tu nepřenocovat a trochu se nepobavit? Zatím totiž o cizích očích, které je sledují, nikdo neví.
Vypněte mozek, přichází typická zámořská šablona v jihoevropském zpracování se vším všudy.
Již začátek slibuje v podobě několika rychlých střihů slibně vyhlížející umělé monstrum. Než se k němu však dostaneme, musíme přečkat velmi pomalý a monotónní rozjezd v podobě mírně napínavého průzkumu lodi a unavujícího ubytovávání hlavních postav. Že se něco bude dít, o tom svědčí jednak neustálé zkoumání exponátů a informací o nich jedním z hochů, ale také všudypřítomný pohled skrze „rybí oko“ čehosi, co návštěvníky sleduje na každém kroku.
Přestože prostředí samo o sobě nabízí využití k tvorbě temné a vědecko-fantastické atmosféry, byla jeho intenzita v tomto směru přebita hned několika faktory. Jedním z nich je právě absence oné temnoty jak po stránce vizuální, za což mohou až příliš světlé a neonově ozářené interiéry, tak také po té zvukové. Hudba zůstala za hranicí děsuplnosti velmi daleko. Dalším prvkem je erotika, která sice není přeháněná, ale její náznaky jsou v podobě dívek, jež kromě plavek nic jiného nenosí, přítomné všude. Není tedy divu, že projev onoho neznámého pozorovatele čeká právě na jednu z vrcholných lechtivých scén filmu. Zapadá do ní tak, že díky práci kamery budí spíše úsměv. Nemluvě o hereckých výkonech. Mimochodem, onen Deran Sarafian je přesně tím, koho mnozí znají jako režiséra snímku Alien Predator (1987).
Zobrazování hnusu se vyhýbá dobrému vkusu a příjemné podívané v pravém smyslu slova. Cokoli se týká monstra či jeho průvodních jevů, je ukázáno buďto s naprostou amatérskou nezkušeností s digitálními efekty a gumovými proprietami, nebo naopak s nepochopitelnou intenzitou a zaměřením na pohyb divákových žaludečních šťáv. Částečného nalezení středu se podařilo na konci v celkově přijatelné práci animátorů.
Plankton je snímek, který rozhodně zabije čas. Možná znechutí, určitě rozesměje. Milovníkům krátce, zato intenzivně ukázaných monster zase nabídne další způsob a nezvyklou situaci, za níž se může projevit. Tím více je zamrzí, že dostalo tak žalostně málo prostoru.
