Piel azul, La (2010)


Český název: Plavba smrti
Režie: Gonzalo López-Gallego
Rok výroby: 2010
Délka: 96 min
Země: Španělsko

Hrají:
Alejandro Albarracín … (Luis)
Miguel Ángel Muñoz … (Germán)
Leticia Fabián … (Amaya)
Nüll García … (Bel)
Marta Milans … (Carlota)
Manuela Vellés … (Sophie)
… a další

Šestice přátel se rozhodne strávit čtyři dny na otevřeném moři na jachtě patřící jednomu z nich. Hodlají si odpočinout od své práce i pozornosti vlezlých paparazzi a užít si nevázanou zábavu. Na palubu přiberou i mladou dívku Sophii, se kterou se seznámili den předtím. Plavba probíhá zpočátku v naprostém pořádku, ale jen do chvíle, kdy všichni nerozvážně naskáčou do vody, aniž by spustili schůdky do vody, a oni tak zůstanou uvězněni v moři. Jediná, kdo jim může pomoci, je Carlota, které se udělalo špatně, a tak zůstala ležet v podpalubí. Ta však při pokusu upevnit žebřík dostane závrať a přepadne do vody. Propuká panika a všechny pokusy dostat se zpět na palubu končí nezdarem. Je to konec nadějí na jejich záchranu?

Jako první jistě každého napadne srovnání s německým thrillerem Open Water 2: Adrift, a tím pádem nejste ani moc daleko od pravdy. Španělé, ač to u nich nebývá moc zvykem, se skutečně nechali zcela zjevně inspirovat jiným filmem, jen si trošku poupravili svůj příběh a přidali k tomu druhou polovinu, ve které se „coby spasitelé“ objeví migranti z Afriky. Kostra zápletky však zůstala obdobná – hlavně co se první cca hodiny týče. Což samozřejmě moc lidí nepotěší, a jak vidno dle nízkého hodnocení na internetu, ani nepotěšilo.

Já však patřím k té skupině diváků, která dá každému filmu šanci, a tak jsem byl zvědavý i na tento televizní kousek. Tedy hlavně na to, jak se s tím Španělé popasovali. Ze začátku to nebylo ani moc zlé. Skupinka lidí mi byla docela sympatická, dívky pohledné, přestože jsem si u každé druhé scény říkal – tohle jsem už viděl někde jinde, ani jsem se u toho moc nenudil. Na můj vkus tu však bylo až příliš málo pokusů o záchranu a až moc okaté nelogické chování snad poloviny osazenstva. Tvůrci se to snažili zamaskovat polonahými děvčaty, které do jedné odhodily svršky plavek (no dobrovolně ne) a jakousi napodobeninou dramatické vložky, kdy se začnou všichni psychicky hroutit a dělat ještě blbější rozhodnutí.

Perličku tomu však nasadila poslední půlhodina a připlutí malé skupinky afrických imigrantů. Ať mi nikdo nevykládá, že čtveřice celkem namakaných týpků, nedokáže dát přes držku dvěma maníkům a jedné nemocné ženské. Tady už šla důvěryhodnost scénáře i některých scén zcela do háje. Jasně, proběhne pár pěstních soubojů, nůž pod krkem atd., ale zbytečně tak tvůrci znehodnotili své předchozí úsilí. Sice se snažili, aby jejich film nebyla jen jedna obyčejná kopie, ale já bych se bez toho klidně obešel.

Hodnocení4
Plavba smrti tak jistě nikdy nebude patřit mezi nejvyhledávanější španělské filmy, ale je docela škoda, že to tvůrci nedokázali ukočírovat alespoň na klasický průměr. Není to totiž z jejich strany vyložená katastrofa, ale divák od toho čekal přece jenom něco lepšího.
40%

Sdílejte článek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář