Pet Sematary (2019)


Režie: Kevin Kölsch, Dennis Widmyer
Scénář: Jeff Buhler
Hudba: Christopher Young
Rok výroby: 2019
Délka: 101 min
Země: USA

Hrají:
Jason Clarke … (Louis Creed)
Amy Seimetz … (Rachel Creed)
Jeté Laurence … (Ellie Creed)
Hugo Lavoie … (Gage Creed)
John Lithgow … (Jud Crandall)

 

V tomto případě vynechám všem již známý obsah filmu (přeci jen se jedná o druhé filmové zpracování notoricky známé knihy od mistra hororu Stephena Kinga) a přejdu ihned k jádru věci. Úspěch filmu TO z roku 2017 odstartoval novou kingománii a filmové společnosti se rozhodly z tohoto boomu vytřískat co se dá. Proto také začaly fanoušky vábit na další sérii filmů podle Kingových slavných románů a Řbitov zviřátek je jedním z nich.

Film se snaží držet krok s dnešními trendy a tak preferuje strašidelné holčičky typu Samara namísto strašidelných batolat. Nemyslím si, že bych touto nepřímou zmínkou pokazil divákovi zážitek z filmu, protože už samotný trailer vám tuhle skutečnost cpe přímo pod nos – a zasvěcenému fanouškovi knižní předlohy tak nemile kazí překvapení (z jakého důvodu? Kdoví?!).

Film nás zavede do malého městečka Ludlow, kam se za klidným životem přestěhuje rodina Creedových. Příjemná maloměstská idylka končí ve chvíli, kdy odhalí děsivé tajemství skrývající se v místním lese. Hlavní postavy neurazí, ale kvůli špatné práci s jejich charaktery, které působí neuvěřitelně kýčovitě, divákovi moc k srdci nepřirostou a proto nikoho jejich pohnutý osud nezasáhne. Rodinná idylka, kostlivci ve skříni a blížící se nebezpečí není prvkem nijak originálním, ale k příběhu jednoduše patří. Pak už je na režisérovi a scénáristovi, zda dokážou tuhle stále omílanou kaši vydatně přizdobit a prodat. A zde se to nepovedlo. Vůbec ne.

Herecké výkony nejsou také žádnou ódou na radost. Jason Clarke stejně jako v jiných filmech nehraje, on tam prostě je a někdy to opravdu vypadá, jako by se ve filmu ocitnul úplnou náhodou a ještě k tomu nedobrovolně. A i když je de facto hlavní postavou příběhu, zůstává kdesi ve stínu, daleko za Judem Crandallem, snad i samotným kocourem Churchem. O zbytku není potřeba mluvit, protože jednoduše není o čem.

Divák, který se nesetkal s knižní předlohou nebo neviděl filmové zpracování z roku 1989 (které patří spíš mezi ty pokulhávající filmy s Kingovou tematikou), nebudou pravděpodobně hodnotit nový Řbitov zviřátek tak přísně, protože nejde v celku o špatný film. Nicméně ta plochost, nulová dávka emocí (někdy se naopak na emoce tlačí tak moc, až vypadají uměle a jsou pro smích) a nevýrazné herecké výkony – nic z toho diváka na zadek neposadí.

Ani mírně klaustrofobická hudba z dílny Christophera Younga film nezachrání. Všeobjímající nuda, plytké a rozhárané dialogy, střih sem, střih tam, trocha krve a nesmírně laciné bububu, snad aby tvůrci divákovi připomněli, na jaký žánr se to vlastně díváme – to všechno nedělá filmu dobrou značku. Pachuť něčeho, co kuchař vytáhl z trouby ještě syrové a rovnou vám to servíruje na stůl a modlí se, aby vám alespoň kousíček z té odfláknuté nadílky chutnal. Závěrečné hodnocení by znělo asi jako „že to nebylo tak špatné, aby mi to nechutnalo, ale znovu už bych to mít na talíři nechtěl, pane kuchaři. Děkuji mnohokrát, na shledanou!“

Hodnocení5.5
Řbitov zviřátek je film, který se snaží o originálnější pohled na Kingův celosvětově známý román, ale velmi brzy tuhle svoji odvahu ztrácí a nezbude nic jiného než další průměrný horor, jehož potenciál (vzhledem ke knižní předloze) zůstává nevyužit. Deprese ze smrti kamsi mizí, tragické okamžiky nebudí žádné emoce ani šok. Žádné naturalistické pojetí, ze kterého člověku běhá mráz po zádech. Nehezké věci, které mají děsit a působit nepříjemně, jsou vykresleny tak fádně, že prostě nemohou uspět. Více než počin, který se snaží konkurovat vynikajícímu TO (2017), je letošní Řbitov zvířátek jakousi výplní mezery, mírným zpestřením čekání na brzké pokračování filmu o děsivém klaunovi z Derry.
55%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Solo 12 listopadu 2019 v 20:03

    Jak už jsem napsal u původního Pet Sematary, Kingova kniha mě bavila mnohem více, než filmové zpracování, přesto originál režisérky Mary Lambert považuji za lehce nadprůměrnou záležitost, na rozdíl od tohoto nového remaku. Zlo z indiánského pohřebiště mělo zůstat už navždy pohřbeno v lesích a nevracet se v novodobém kabátku jen proto, aby si dnešní generace užila vylepšené efekty a triky. Ty totiž ještě neznamenají vždy úspěch a zvláště upraví-li si jeho tvůrce množství věcí dle obrazu svému, aby tomu dodal „šmrnc“.

    Osobně jsem nikdy nebyl a ani asi nikdy nebudu příznivcem remaků, protože většina z nich jen przní originály a přestože tady nejde vyloženě o průser, tak jsem z nového Pet Sematary moc odvařený nebyl. Jenže v posledních letech a zvláště tento rok nastal doslova „boom“ zfilmovaných Kingovek a tak bylo přeci potřeba vyrýžovat, co se dá na námětu, na který už řadu let sedal jen prach. Vždyť většina puberťáků dnes ani nečte, natož aby se dívali na staré klasiky.

    Nechci však tento film jen hanit, protože měl i pár slibných momentů a v některých pasážích se objevila i zajímavá atmosféra, okořeněná o dávku toho potřebného napětí či slušných scén. Taková kočička vzbuzovala hrůzu i tady, matčina postižená sestra taky neměla chybu, nechyběla ani trocha toho hnusu z nemocnice, nebo emoční závěr, který ovšem páni režiséři až nechutně překombinovali. Navíc se mi nelíbila ani změna ústřední dětské postavy, kdy byl malý Gage odsunut do pozadí a místo něj tu hrála prim jeho sestra. Nový Řbitov zvířátek však vidím jen jako obyčejný průměr, který si už asi nikdy znovu nepustím. 50%

Nový komentář