Režie: Vlasta Pospíšilová
Rok výroby: 1984
Délka: 15 min
Země: Československo

Loutková pohádka režisérky Pospíšilové mi utkvěla v paměti již v ranném dětství a nedávno jsem na ni narazil i v televizi. Příběh pojednává o staré ženě, která ve špinavých hadrech a se svou bezednou brašnou obchází celý svět. Každý kdo ji potká na tohle setkání nadosmrti nezapomene. Kamkoliv totiž přijde, jen krade a všechno ničí. Postižené osobě je následně nabídnut provaz k ukončení trápení. Paní Bída nedělá rozdíly v tom, kdo je bohatý a kdo chudý. Jednoho dne se však setkává s rodinou chudého tesaře, která se jen tak lehce zlomit nedá.

Tento snímek zná v dnešní době asi jen velmi malý počet dětí, protože ti jsou již odkojení americkou produkcí, nebo tradičními českými pohádkami, které se několikrát do roka objevují zas a znova v TV. Každopádně by se však nemělo zapomínat ani na tento klenot, který se může opírat o velice zdařilou animaci. Ta je zde velmi rozmanitá. Máme šanci vidět zchátralé stavení, honosné panství, ale všechno se po příchodu Bídy změní v jednu velkou spoušť. Na rozdíl od smrtky naše hrdinka nepotřebuje kosu a plně si vystačí se svou brašnou. Co do ní jednou vhodí, již nikdo kromě ní nespatří. Ve svých dřevácích a s hejnem krys dokáže vybílit obydlí během krátké chvíle. Nikdo ji nedokáže zastavit, protože ovládá nejeden magický trik a je horší než veš.

Obrovský aplaus si zaslouží i hudební doprovod, který měl pod patronátem M. Kocáb. Opět mě tento můj nepříliš velký oblíbenec dokázal velmi mile překvapit a že to byla labutí píseň. Jeho tvorba tak dala šanci vzniknout opravdu zajímavé ponuré atmosféře, která se vám během krátké chvíle dostane pod kůži. Začínám mu pomalu přicházet na chuť. Mrazivé momenty a především bezmocnost jenž se na nás valí z obrazovky mi tak trochu připomíná i dnešní realitu. Kdo ví, jak to tady bude brzy vypadat!