Other Side of the Door, The (2016)


Český název: Temná strana dveří
Režie: Johannes Roberts
Rok výroby: 2016
Délka: 96 min
Země: Velká Británie / USA / Indie

Hrají:
Sarah Wayne Callies … (Maria)
Jeremy Sisto … (Michael)
Sofia Rosinsky … (Lucy)
Logan Creran … (Oliver)
Suchitra Pillai … (Piki)
Javier Botet … (Myrtu)
… a další

 

Maria a Michael se rozhodnout zůstat v Indii a založit tam rodinu. Mají spolu dvě děti, pěkný dům a vše se zdá být v naprostém pořádku. Ovšem jejich rodinná idylka trvá jen pár let. Dojde totiž k tragické autonehodě, při které umírá jejich syn. Od té chvíle trápí Marii děsivé noční můry, výčitky svědomí a dokonce se pokusí spáchat i sebevraždu. Řešení z této situace jí nabídne jejich indická hospodyně, která ženě řekne o tajemném rituálu a prastarém chrámu, ve kterém se nacházejí dveře, jenž od sebe oddělují svět živých a zesnulých. Díky rituálu bude moci naposledy hovořit se svým synem, ale v žádném případě nesmí dveře otevřít – jinak totiž naruší křehkou rovnováhu mezi životem a smrtí. No a jak už to tak bývá, Maria neposlechne a tím odstartuje sérii děsivých událostí, které zásadně ovlivní nejen ji samotnou, ale i celou její rodinu…

Ztráta dítěte je bezesporu hodně bolestivou a traumatizující událostí, zvláště stane-li se tak i nešťastným přičiněním jednoho z rodičů. I proto není divu, že toto téma dost často využívají ve své zápletce nejedni filmoví tvůrci napříč různými žánry. A není žádným tajemstvím, že i v hororovém žánru je toto téma dost často využíváno. Ať už jde o klasické duchařiny, nebo se zoufalí rodičové zapletou s prastarými rituály (viz takové Pet Sematary). A je jedno zda v tom má prsty indiánská, indická nebo hinduistická mytologie.

Britsko-americká spolupráce zasazená do prostředí Indie sebou zprvu nesla i vcelku kýžené ovoce. Mělo to zajímavou atmosféru, krajina taky nebyla nejhorší, divák se dokáže vcítit do smutku hlavních hrdinů i okamžiku, kdy žena poruší daná pravidla. Ostatně i samotní Aghóríové vypadali docela děsivě („Aghóríjský asketa chodí nahý, nosí rubáš, nebo se pokrývá popelem z místa pohřební hranice. Medituje nad mrtvolami jako symbolem vlastního těla. Pojídání masa mrtvol je pro něj symbolickým uvědoměním si vlastního skutečného já jako součásti absolutna“).

Potom to však celé začalo pomalu ale jistě sklouzávat k tuctové duchařině, která diváka ani tolik nevyděsila, jako spíš začala lehce nudit. Žádné originální lekačky (jedinou výjimkou je démonická oživlá socha ženy s prsty přes obličej) a i psychologická stránka příběhu začala místy dostávat menší trhliny.

Hodnocení4
Dneska už moc lidí blikající světla, šoupání židlí a zašpiněné děcka opravdu nevyděsí. Co se hereckých výkonů týče, tak jsem byl docela mile rád za účast Sarah Wayne Callies – kterou si pamatuji ze seriálu Prison Break a ani představitelka dcery si nevedla vůbec špatně. Jeremy Sisto tu byl bohužel odhozen na vedlejší kolej.
40%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář