Režie: José Luis Merino
Rok výroby: 1973
Délka: 91 min
Země: Španělsko / Itálie
Alternativní názvy: Hanging Woman / Zombie 3: Return of the Living Dead / Terror of the Living Dead

Hrají:
Stelvio Rosi … (Serge Chekov)
Maria Pia Conte … (Nadia Mihaly)
Dyanik Zurakowska … (Doris Droila)
Paul Naschy … (Igor)
Aurora de Alba … (Mary)
… a další

Serge přijíždí do Skotska kvůli vyřízení závěti svého strýce. Čeká však na něho něco docela jiného. Problémy. Záhady kolem mrtvých lidí, čarodějnic a chodících mrtvol. Okamžitý odjezd je nemožný. Jednak je třeba všemu přijít na kloub, jednak se nesluší opouštět společnost krásné ženy, která je navíc nepochybně v ohrožení života.

Snímek od počátku vsází na určitou tajuplnost. Postupně odhaluje několik důležitých skutečností, které bystrého diváka přivedou k rozuzlení, v podstatě ale nechává to nejdůležitější na závěr. K celkově příjemné atmosféře přispívá na tomto závislá neurčitá hrůza. Může nabýt a nabývá konkrétního tvaru poměrně brzy, její kouzlo nejistoty přesto zůstává. Přímá počáteční neodhalenost je charakteristická i pro erotickou stránku příběhu. Nádech je patrný. Přirozeně nakonec dojde k ukázce, která je naneštěstí nepříliš propracovaná.

Jinak jsou na tom herecké výkony. Jsou tím, co drží vedle vcelku povedené atmosféry film nad vodou. Paul Naschy předvedl náležitě vyšinutého chlápka, jehož pochopit divákovi chvíli trvá. Hlavní ženské postavy jsou velmi okouzlující (na výběru tváří si tvůrci dali záležet), jedna dokonce natolik, že není divu, že se do ní blonďatý cestovatel zakoukal. Do jeho tváře se zase zahledí nejedna divačka. Taktéž mužský pozorovatel, jemuž není cizí jméno akční hvězdy Chucka Norrise. Nejenže je mu S. Rosi podobný vzhledově, ke všemu se v jeho stylu pouští do bitky za spravedlnost, z níž vychází jako neohrožený hrdina. Pravda, jednoho to může rozesmát, ve filmu to své místo přesto má a do zápletky skvěle zapadá.

Otázkou zůstává, zda to i přes uspokojivě zvládnutou úlohu zpestření není spolu s dalšími podobně funkčními skutečnostmi právě to, co dělá děj ve výsledku poněkud více překombinovaným. Kritičtější slovo může dokonce tvrdit, že je film spojnicí mnoha samoúčelných scén z co nejširšího žánrového rozsahu. Výsledek totiž skutečně vypadá jako snaha ukázat co nejvíce epizodických rovin bez striktního následování jednoho zásadního tématu. Což každá odnáší nevyužitím potenciálu, jakým disponuje v plné síle. Nejvíce tak utrpělo téma oživlých mrtvol, které místo aby nahnaly děs, což i přes vlastní jednodušší vzhled při delším výskytu mohly, pouze oživí závěr.