Orfanato, El
28. 07. 2008 / autor: beonica / kategorie: Hororové filmy
Český název: Sirotčinec
Režie: Juan Antonio Bayona
Rok výroby: 2007
Délka: 100 min
Země: Mexiko / Španělsko
Hrají:
Belén Rueda ... (Laura)
Fernando Cayo ... (Carlos)
Roger Príncep ... (Simón)
Mabel Rivera ... (Pilar)
Montserrat Carulla ... (Benigna)
... a další
Přiznám se bez mučení - o J. A. Bayonovi, režisérovi Sirotčince, jsem donedávna nevěděla nic. A ačkoliv si recenzovaným filmem získal slušné renomé, přesto asi v paměti filmových fanoušků zůstane pod Sirotčincem podepsán jeho producent Guillermo del Toro, jehož vliv je znát.
Vše začíná rodinnou idylkou. Manželský pár a jejich adoptovaný syn obývají velký dům na pobřeží - bývalý sirotčinec. Chtějí mu vdechnout nový život. Malý chlapec se však právě dostává do onoho nebezpečného věku, kdy se u dětí v hororech obvykle začnou projevovat nadpřirozené schopnosti či se z nich stávají duchové. Ani malému Simonovi se tyto nepříjemnosti nevyhnou a po nezbytné přechodné fázi, v níž nikdo nevěří v reálnost jeho imaginárních kamarádů, se záhadně ztratí. Zoufalá matka nejenže vylepí plakáty po celém okolí, ale rovněž se rozhodne hledat příčiny zmizení Simona mimo současnost a mimo realitu. Příliš klasické? No ovšem.
Sirotčinec klame tělem. Díky nesmírné zručnosti svých tvůrců působí vcelku kompaktně a ve světlých okamžicích i původně. Fakticky jde však o notně splácaný film, při jehož sledování diváku přijde na mysl celá řádka již viděných hororů. Oběžující se to však stává až ve chvílích, kdy to scénář s opakovanými klišé přežene - tak třeba dítě kreslící obrázky, na nichž kromě oficiální rodiny figuruje ještě "tajemný neznámý", je filmaři až příliš oblíbený motiv.
Moje upřímné nadšení z prvních dvou desítek minut, v nichž snímek okouzluje krásnými kompozicemi obrazu i kamerou, zbytek stopáže trochu utlumil. Ne snad, že by byl Bayona a jím vybraní herci v akčnějších pasážích vyloženě špatní, ale rozpaky příležitostně budí. Přesto však dílo nevypadne z kategorie dobrého komorního hororu, který by místy mohl být stejně dobře rodinným dramatem.
Za ústřední postavy filmu lze označit matku Lauru a jejího adoptovaného syna Simona. Ten bohužel místy působí příliš sebejistě a okázalost jeho projevu jej posouvá z kategorie "senzitivní dítě" (jejímž patronem je pro mě H. J. Osment v Šestém smyslu) směrem ke skupině "sebejistý spratek". Vztah mezi manžely je bohužel charakterizován převážně klasickým klišé - ona, citlivá žena, on, racionální muž.
Sirotčinec mě potěšil především svou vizuální stránkou, absencí laciných nechutností a také vcelku sympatickou hlavní hrdinkou, s níž není těžké příběhem procházet a které člověk po čtvrt hodině nepřeje co nejhorší smrt. Scénář zdaleka není dokonalý, naštěstí však nenutí aktéry ke zcela iracionálnímu jednání - jak se to občas stává - a tak snažení herců nepotopí.
Sirotčinec je pěkným kouskem do sbírky příznivců duchařin. Nedostatky mu lze odpustit vcelku snadno - vždyť se pod něj podepsal mladý evropský režisér, který dává naději, že vzkříšení hororového žánru by mohlo přijít ze starého kontinentu.
Mně se ale film celkem líbil, jen mi přišlo, že to prostě mohlo být lepší, ale ty lekavky a maska - to je mňamka. Souhlasím se 70%
