Omen, The (1976)


Český název: Přichází satan
Režie: Richard Donner
Rok výroby: 1976
Délka: 111 min
Země: Velká Británie / USA

Hrají:
Gregory Peck … (Robert Thorn)
Lee Remick … (Katherine Thorn)
David Warner … (Keith Jennings)
Billie Whitelaw … (Mrs. Baylock)
Harvey Stephens … (Damien)
Patrick Troughton … (Father Brennan)
…a další

 

Milující se manželé z velmi dobře postavené rodiny přijmou pod svá ochranná křídla malého chlapce, kterému při porodu zemřela matka. Jenže kolem Damiena se začnou dít tragické události. Nejprve se na narozeninové oslavě oběsí jeho chůva, při návštěvě zoo se zvířata chovají velice agresivně a Roberta, jeho otce, navštěvuje kněz s tím, že jeho syn je satanův potomek – Antikrist. Nehod přibývá a rodiče si uvědomují, že i přes svou lásku se musí odhodlat ke krutému zásahu…

Tajemný film Přichází satan slavil ve své době (mluvíme o roku 1976) fenomenální úspěch. Diváci i kritici si samozřejmě pamatovali na Friedkinovo mistrovské dílo Vymítač ďábla (The Exorcist), jež vzniklo o tři roky dříve, ale na Damiena nedali dopustit a přisypali mu do kapes – tehdy nezanedbatelných – 60 mil. dolarů.
Snímek pracuje se skvělou atmosférou a přes pomalý a trošku zdlouhavý úvod se rozjede na plné obrátky a nenechá vás v klidu ani minutu (matně si vzpomínám, kdy jsem něco podobného zažil u některého dnešního hororu). A nic na tom nemění ani fakt, že od premiéry uběhlo už více než 30 let. Lvím podílem se na tomto úspěchu podílela i perfektní hudba.

Režisér Richard Donner si sám prosadil, že skladatelem hudby k jeho snímku bude jistý Jerry Goldsmith. Ten stvořil nervydrásající melodie a během sledování filmu staví obyčejné scény do úplně jiné roviny. Neumím si představit tento snímek bez tohoto úžasného hudebního doprovodu a je docela možné, že bez Goldsmithe by jsme o Přichází satan nyní hovořili jako o průměrném díle. Zcela oprávněně si za svůj počin odnesl sošku Oscar. Svoji skladbu pojmenoval Ave Satani! (Sláva satanovi).

Herecké výkony jsou bezchybné. Ať už se jedná o strach (rodiče) nebo o Damienův nevinný úsměv při každé tragické události. Napětí je tvořeno metodou dlouhé absolutní ticho, které střídá nečekaný vývoj situace. A konec je opravdu originální a závěrečné pomrknutí na diváka ve vás jistě zanechá nesmazatelnou stopu.



Hodnocení10
Není co řešit. Tato klasika je opravdu kultovní - 100 % bez mrknutí oka.
100%

Sdílejte článek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

11 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Solo 9 června 2017 v 22:59

    S označením „kultovní“ bývám velice opatrný, zvláště co se hororových filmů, potažmo celých sérií týče, ale tento film si jej zcela po právu zaslouží. Dost dlouho jsem jej vědomě opomíjel (podobně jako celou řadu známých filmů) a věnoval svou pozornost jiným. Uzrál ale čas, abych zjednal nápravu a ten nastal právě teď. Donnerův film mě samozřejmě uchvátil jako celek, ale nejvíce si mou náklonost získal hudební doprovod, který byl doslova orgií pro mé sluchové ústrojí. Jerry Goldsmith – toto jméno je zárukou kvality a jsem rád, že byl za své dílo po zásluze odměněn. Jen je velká škoda, že se tak stalo jen protentokrát. Pojďme ale k samotnému filmu. Přestože filmům s „náboženským podtextem“ moc nehovím, tak tady jsem prostě musel coby zarytý ateista sklonit svůj hřbet a tvůrcům zatleskat. Postupně gradující atmosféra mě doslova usadila hluboko do křesla a bez jediného nudného okamžiku jsem jí hltal až do samotného konce. Skvělá směsice akce i napětí prostě neměla sebemenší chybu. Počet obětí tu byl rovněž uspokojující a pestrost skonů jakbysmet. Jedinou kaňkou na celém filmu a za tu mohl sám osud, byla ta spousta podivných nehod / náhod, které se okolo celého natáčení i po něm odehrály. V neposlední řadě musím pochválit i samotné herecké výkony. Gregory Peck byl úchvatný ostatně jako ve většině filmů, kde jsem jej měl možnost vidět a jsem rád, že tuto roli dostal nakonec on. Lee Remick byla ozdobou filmu – tuto půvabnou dámu jsem sice do té doby moc neznal, ale určitě se rád poohlédnu po nějakém tom dalším filmu, ve kterém si zahrála. Ďábelská Billie Whitelaw mi naháněla svým zjevem hrůzu a podobnou chůvu bych určitě pro své dítě nechtěl ani omylem. No a Harvey Stephens byl samozřejmě rovněž velice dobrou volbou. Sice byl občas na ránu, ale ten jeho zlověstný kukuč byl taktéž okouzlující. Takže status kultovního filmu je zde zcela na místě. Jediný důvod proč tomu nedám plných 100% je ten, že souboj s chůvou mi přišel do jisté míry trochu směšný. 90%

  2. snenat3 2 ledna 2010 v 01:01

    Bol to dobry film na sposob prveho exorcistu no pozrel som si ho hlavne kvoli tomu aby som ho porovnal s tym novsie natocenym lebo ten novsi dostal obrovsku krityku a mne sa pacil a nechapal som preco a mozem s istotou povedat ze to bolo to iste na mierne detaily zmenene a treba priznat trochu skutocnejsie ale to iste ako keby som pozeral dva krat ten isty film

Nový komentář