Režie: Jim Wynorski
Rok výroby: 1988
Délka: 81 min
Země: USA
Hrají:
Traci Lords … (Nadine)
Arthur Roberts … (pan Johnson)
Lenny Juliano … (Jeremy)
Ace Mask … (Dr. Rochelle)
Roger Lodge … (Harry)
… a další
Na transfúzní stanici zavítá zvláštní džentlmen. Požaduje krev k zachování vlastního života. Je mu vyhověno a dokonce se do jeho sídla vydává i sestra Nadine, aby mu pomáhala s denním přísunem krve do žil. Že tu něco nehraje, je jasné. Neboť se začínají ztrácet lidé a policii to chladnou nenechává. Odkud je ten muž a proč nikdy nesundává sluneční brýle?
Roger Corman natočil v roce 1957 stejnojmenný film. Na jeho základě vznikl o 30 let později remake, jehož se Corman zúčastnil jako producent. A možná proto bylo sáhnuto k následujícímu těžko pochopitelnému filmovému prvku.
Na začátku a během úvodních titulků je divákovi nabídnut sestřih těch nejatraktivnějších scén z několika předchozích sci-fi filmů, na nichž se Corman podílel. Pozorný divák jistě nepřehlédne ukázky z Forbidden World, Galaxy of Terror, Humanoids from the Deep. Tento samoúčelný řetěz vzájemně nesouvislých záběrů by se dal pochopit pouze v případě, že by zbytek filmu pokračoval ve stejném duchu. Tedy atmosférickém sci-fi plném příšer a vesmírných lodí. Nic takového se však neděje a do popředí se dostává spíše rozčarování a chuť snímek zašlapat do země, zvláště, když se ukáže, že vizuální efekty jsou v porovnání s těmi z ukázek fádní. V průběhu děje se navíc ještě jednou objeví zřetelné vykrádání Galaxy of Terror, a to již krev milovníka výše uvedených pokladů vře.
Ať už daná skutečnost působí ve filmu jakkoli rušivě, rozhodně ho to nepotápí (alespoň ne moc hluboko), protože on sám je schopen nabídnout jistou, byť slabou kompenzaci. Na prostoru 80 minut filmového materiálu, takže délka je únosná, předkládá bohatou dějovou náplň. Tajemný muž každou chvíli někoho bací, do hry se zaplétá policie, doktoři, na moment se objeví pouliční gang, scéna jako vystřižená z řadového slasheru, akcí nabitá automobilová honička. I bez příšer a kosmického prostředí je nač se dívat a vůbec není na škodu, že se občas ten který dialog trochu více natáhne.
A protože se jedná o béčko konce 80. let, nechybí lehká erotika, samozřejmě zaměřená na obdivovatele ženských křivek. Odhalených poprsí se ve filmu pohupuje hned celá řada a samozřejmě, že hlavní hvězda a v kategorii mládeži nepřístupných filmů vyhlášená děva Traci Lords nezůstala pozadu. Z nahoty a lechtivých náznaků se postupně stává hlavní zbraň snímku, takže není divu, že mužský divák zapomene vnímat průměrně kvalitní atmosféru. Ve hře dále zůstává pocit, že všeho moc škodí a někdy je lepší zůstat u nahoty v hranicích dobrého vkusu, stejně jako se tam zůstalo v případě humoru. Přestože nejde oficiálně o komedii, sem tam se úsměvu (nikoli výsměchu) ubránit nelze.
Herecké výkony jsou standardně průměrné. Největší pozornost si jistě zaslouží A. Roberts, k němuž se nedá vzhlížet jinak než k sympaťákovi, který rozhazuje charisma plnými hrstmi, a již zmíněná T. Lords, u níž jde však o něco úplně jiného, protože jí z každého oka kouká 10 nezbedných čertů.
Měl jsem tu čest vidět jako první původní film (1957) Rogera Cormana, takže můžu porovnat kvalitu obou filmů. Ty jsou svým způsobem dost rozdílné, ale ač je to k nevíře na velice podobné úrovni, co se kvality zpracování týče. Wynorski se s Cormanem vsadil, že natočí film za 12 dní a tuto sázku vyhrál. Na filmu se to ovšem nějak výrazně nepodepsalo. Rozdíly obou filmů jsou však patrné na první pohled. Zatímco originál se nese v dosti poklidném tempu a sází především na herecký výkon Paula Birche a Cormanovu zručnost, tak remake se mohl opřít o své humorné pojetí a především pak ženskou nahotu. Jakpak by taky ne, když Wynorski sehnal několik pornohereček, které za pár šupů rády ukázaly alespoň na kratičký okamžik své přednosti a v hlavní ženské roli se objevila bývalá pornstar Traci Lords, které to mimochodem opravdu slušelo. Své role se navíc zhostila velice obstojně. Samozřejmě ani ona neměla s nahotou problém, takže si pánové přijdou určitě na své. Ani její kolega Arthur Roberts si nevedl vůbec špatně, ale Paul Birche byl přece jenom lepší (jeho chladný výraz je prostě nepřekonatelný). Každopádně jsem se ani u remaku nenudil a to bylo hlavní.60%