Nightmares (1983)


Český název: Noční děsy
Režie: Joseph Sargent
Rok výroby: 1983
Délka: 99 min
Země: USA

Hrají:
Cristina Raines … (Lisa, “Terror in Topanga”)
Joe Lambie … (Phil, “Terror in Topanga”)
Emilio Estevez … (J.J Cooney, “Bishop of Battle”)
Mariclare Costello … (Adele Cooney, “Bishop of Battle”)
Lance Henriksen … (Macleod, “The Benediction”)
Tony Plana … (Otec Luis Del Amo, “The Benediction”)
Richard Masur … (Steven, “Night of the Rat”)
Veronica Cartwright … (Claire, “Night of the Rat”)
Bridgette Andersen … (Brooke, “Night of the Rat”)
…a další

 

Vždycky jsem měl rád hororové příběhy, při nichž jsem nemusel 90 minut čekat na rozuzlení jako u filmu – někdy zkrátka není čas. Jako malé zpestření jsem proto sáhl hluboko do minulosti a vylovil Noční děsy, téměř třicet let starý soubor čtyř povídek, které mezi sebou nejsou nijak propojeny a každá z nich specificky pojednává o nějaké hrůze. Pojďme si je představit:

Kapitola 1 – Terror in Topanga („Noc hrůzy v Topanze“)

Krátká povídka o vášnivé kuřačce, která si neváhá jet pro své milované kuřivo ani pozdě večer a v době, kdy zrovna utekl sériový vrah. Jak se tyto dvě věci sloučí tušíte sami. Klasický hororový námět se v tomto případě snaží zaujmout závěrečným zvratem, který ale v dnešní době není neočekavatelný. Noc hrůzy v Topanze nenabízí nic originálního a jen recykluje již viděné. Naneštěstí je celkem krátká a má spád. (5/10)

Kapitola 2 – Bishop of Battle („Mistr boje“)

I v druhé kapitole se nám představí závislák, tentokrát je to mladík J.J., který rád hraje hrací automaty. Především „bedna“ s tajemným třináctým levelem ho vzrušuje a neváhá pro ni ani utéct z domova a vloupat se do oblíbené herny. Je zajímavé, kolik hororů v 80. letech zobrazuje tyto automaty jako „hrůzné stroje“ – dnes to působí trochu úsměvně. Povídka však trvá relativně dlouho a během ní vás právě tato hrací technika může zaujmout (asi nic pro děvčata). Při zpětném pohledu se může příběh zdát zbytečně natahovaný, což naštěstí částečně zachraňuje závěr. Opět sice platí, že vyděsit diváka se nepodaří, ale i scifi prvky potěší. A triky nejsou špatné. (6/10)

Kapitola 3 – The Benediction („Požehnání“)

Náš starý známý Lance Henriksen si v kapitole č. 3 zahrál kněze, který ztratil víru a odjíždí ze své farnosti. Na cestě však potká tajemné černé auto, které ho nenechá na pokoji. Pokud vám tento námět připomíná Spielbergův thriller Duel, nejste daleko od pravdy – povídka Požehnání si z něj skutečně půjčuje. Pozitivní je, že i na menší ploše se celkem daří budovat pocit beznaděje, který posiluje tradičně dobrý Henriksenův herecký výkon. Povídka je opět trikově zvládnutá, sráží ji však předvídatelné finále a celková pointa. O nějaké hrůzostrašné atmosféře opět nemůže být řeč, jen trochu zoufalství. (5/10)

Kapitola 4 – Night of the Rat („Noc krysy“)

Závěrečný díl vypráví o rodině, která má v domě krysy, z čehož je paní domu pěkně na větvi. A to ještě neví, že toto není jen tak obyčejný hlodavec! Bohužel povídka Noc krysy je i přes nejvyšší hororový potenciál největším zklamáním. Atmosféra sice obšas malinko zhoustne, ale z tématu krys se dalo vytřískat mnohem více i před třemi desetiletími. Postavy se navíc chovají jako idioti (otec rodiny nechce deratizátora z finančních důvodů, i když má ve zdi prokousanou díru jak pro slona) a větší porci napětí nepřináší ani finále. Ani o tajemném tvoru nám nikdo nic neřekne – ono to totiž i tak působí směšně. Škoda. (4/10)

Hodnocení5
Jedná se o veskrze průměrné příběhy, které však i přes souhrný název Noční děsy nevyděsí asi nikoho a tipuji, že ani v roce 1983 před televizí neskákali diváci hrůzou. Technicky jde o dobrou práci, scénáristicky se jedná o VELMI jednoduché povídky, které by dnes neobstály zřejmě ani proti libovolné epizodě seriálu „Věřte nevěřte“. Nečekejte tedy strach, spíše jen několik trochu temnějších pohádek na dobrou noc. P.S.: Hodnocení samozřejmě odráží i dobu vzniku.
50%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

  1. Profilový obrázek
    Solo 4 března 2018 v 19:41

    Podobných antologií (souborů hororových povídek) mám ve své složce (sbírce) opravdu požehnaně, ale jaksi jsem jim až dosud nevěnoval tolik pozornosti, jak bych asi měl. Zvláště když dokáží docela zaujmout svou různorodostí a v některých případech jsou tyto krátké příběhy mnohem lepší, než lecjaký celovečerní film. Nightmares jsou sice spíše průměrnou záležitostí mezi svým „druhem“, ale to je dáno hlavně tím, že všechny čtyři povídky byly pod taktovkou jednoho režiséra. Nicméně každá z nich je svým způsobem alespoň trochu zajímavá, přestože mají různou kvalitu svého obsahu. Ale to už tak bývá…1)Tato úvodní kapitola (první povídka) nemá zrovna dvakrát originální zápletku, přesto se v ní režisérovi podařilo vytvořit zajímavou atmosféru, která ve své podstatě neměla skoro žádnou slabinu. Celé to trvalo necelých dvacet minut, takže divák neměl ani moc prostoru k tomu, aby se začal nudit, což bylo jen a jen dobře. V závěru sice lehce zahaprovala logika, ale žádná tragédie se nekonala. Každý svého štěstí strůjce…50%…2)Druhá povídka se mi líbila především díky výběru hlavního hrdiny, protože Emilio Estevez patří mezi moje oblíbence. Její náplň mě zas vrátila do dětských let, kdy jsme s kámoši byli rovněž závislí na herních automatech s videohrami – na které padla většina kapesného. Příběh samotný sice není zrovna okouzlující, ale i zde jsem se dočkal docela zajímavé atmosféry, která byla podtrhnuta celkem povedeným závěrem a především velmi slušným hudebním doprovodem v pozadí (nebo lépe řečeno ve sluchátkách). 60%…3)Třetí povídka bohužel rovněž neoplývá zrovna originální zápletkou a já musím souhlasit s tvrzením, že inspirací pro tento příběh se jistě stal Spielbergův film Duel či Silversteinův The Car. Ono by na tom nebylo nic tragického, jen kdyby se to celé nebylo tak chabé. Atmosféra nemá pořádné grády a místo aby gradovalo napětí v podobě silniční honičky, tak se nám režisér snaží děj „obohatit“ o vzpomínkové pasáže, proč vlastně hlavní hrdina ztratil svou víru. To mě však v dané situaci zajímalo asi nejmíň. Lance Henriksen se snažil, tomu upřít nemůžu, ale vzhledem k tomu, že jsem již dříve viděl jak Duel, tak i The Car – tohle byl jen slabý odvar. 40%…4)Poslední povídka o obří (nesmrtelné) kryse, tak ta už byla spíše pro zasmání. Samozřejmě dalo se z tohoto tématu vytěžit mnohem více a první polovina filmu vůbec nevypadala špatně – náznaky hororové atmosféry tu jednoznačně byli, ale celé se to podělalo oním obřím plyšákem + záběrem přes lupu a nelogickým chováním především pána domu. Ten mi po pravdě moc sympatický nebyl. Našel bych tu pár kladů, ale ty nestačí ani na průměr. O krysách jsem už viděl mnohem lepší filmy a nemuseli být ani nesmrtelné. 40%…V konečném součtu mi tak vychází čistý průměr. Nic světoborného, ale tak snad každý divák si zde najde tu svou oblíbenou povídku. Jejich kvalita i úroveň byla opravdu různorodá, nicméně žádná z nich nebyla natolik úžasná, abych si jí navždy vryl do paměti. Jak už jsem řekl, jde o průměrnou záležitost. Nic víc, nic míň. 50%

Nový komentář