Český název: Noční děsy
Režie: Joseph Sargent
Rok výroby: 1983
Délka: 99 min
Země: USA

Hrají:
Cristina Raines … (Lisa, “Terror in Topanga”)
Joe Lambie … (Phil, “Terror in Topanga”)
Emilio Estevez … (J.J Cooney, “Bishop of Battle”)
Mariclare Costello … (Adele Cooney, “Bishop of Battle”)
Lance Henriksen … (Macleod, “The Benediction”)
Tony Plana … (Otec Luis Del Amo, “The Benediction”)
Richard Masur … (Steven, “Night of the Rat”)
Veronica Cartwright … (Claire, “Night of the Rat”)
Bridgette Andersen … (Brooke, “Night of the Rat”)
…a další

Vždycky jsem měl rád hororové příběhy, při nichž jsem nemusel 90 minut čekat na rozuzlení jako u filmu – někdy zkrátka není čas. Jako malé zpestření jsem proto sáhl hluboko do minulosti a vylovil Noční děsy, téměř třicet let starý soubor čtyř povídek, které mezi sebou nejsou nijak propojeny a každá z nich specificky pojednává o nějaké hrůze. Pojďme si je představit:

Kapitola 1 – Terror in Topanga („Noc hrůzy v Topanze“)

Krátká povídka o vášnivé kuřačce, která si neváhá jet pro své milované kuřivo ani pozdě večer a v době, kdy zrovna utekl sériový vrah. Jak se tyto dvě věci sloučí tušíte sami. Klasický hororový námět se v tomto případě snaží zaujmout závěrečným zvratem, který ale v dnešní době není neočekavatelný. Noc hrůzy v Topanze nenabízí nic originálního a jen recykluje již viděné. Naneštěstí je celkem krátká a má spád. (5/10)

Kapitola 2 – Bishop of Battle („Mistr boje“)

I v druhé kapitole se nám představí závislák, tentokrát je to mladík J.J., který rád hraje hrací automaty. Především „bedna“ s tajemným třináctým levelem ho vzrušuje a neváhá pro ni ani utéct z domova a vloupat se do oblíbené herny. Je zajímavé, kolik hororů v 80. letech zobrazuje tyto automaty jako „hrůzné stroje“ – dnes to působí trochu úsměvně. Povídka však trvá relativně dlouho a během ní vás právě tato hrací technika může zaujmout (asi nic pro děvčata). Při zpětném pohledu se může příběh zdát zbytečně natahovaný, což naštěstí částečně zachraňuje závěr. Opět sice platí, že vyděsit diváka se nepodaří, ale i scifi prvky potěší. A triky nejsou špatné. (6/10)

Kapitola 3 – The Benediction („Požehnání“)

Náš starý známý Lance Henriksen si v kapitole č. 3 zahrál kněze, který ztratil víru a odjíždí ze své farnosti. Na cestě však potká tajemné černé auto, které ho nenechá na pokoji. Pokud vám tento námět připomíná Spielbergův thriller Duel, nejste daleko od pravdy – povídka Požehnání si z něj skutečně půjčuje. Pozitivní je, že i na menší ploše se celkem daří budovat pocit beznaděje, který posiluje tradičně dobrý Henriksenův herecký výkon. Povídka je opět trikově zvládnutá, sráží ji však předvídatelné finále a celková pointa. O nějaké hrůzostrašné atmosféře opět nemůže být řeč, jen trochu zoufalství. (5/10)

Kapitola 4 – Night of the Rat („Noc krysy“)

Závěrečný díl vypráví o rodině, která má v domě krysy, z čehož je paní domu pěkně na větvi. A to ještě neví, že toto není jen tak obyčejný hlodavec! Bohužel povídka Noc krysy je i přes nejvyšší hororový potenciál největším zklamáním. Atmosféra sice obšas malinko zhoustne, ale z tématu krys se dalo vytřískat mnohem více i před třemi desetiletími. Postavy se navíc chovají jako idioti (otec rodiny nechce deratizátora z finančních důvodů, i když má ve zdi prokousanou díru jak pro slona) a větší porci napětí nepřináší ani finále. Ani o tajemném tvoru nám nikdo nic neřekne – ono to totiž i tak působí směšně. Škoda. (4/10)