Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child, A
13. 02. 2008 / autor: Prasoid / kategorie: Hororové filmy
Český název: Noční můra v Elm street 5: Dítě snu
Režie: Stephen Hopkins
Rok výroby: 1989
Délka: 89 min
Země: USA
Hrají:
Lisa Wilcox ... (Alice Johnson)
Erika Anderson ... (Greta Gibson)
Beatrice Beopple ... (Amanda Krueger)
Matthew Borlenghi ... (Jock)
Beth DePatie ... (Anne)
Whitby Hertford ... (Jacob)
Robert Englund ... (Freddy Krueger)
... a další
Pátý díl opět volně navazuje na předchozí, stejně jako tomu bylo v případě čtvrtého. Alice si chvilku užívá pohody. Má oddaného přítele, otec přestal pít a oslava maturity se blíží. Jenže jednoho krásného dne (nebo spíš pozdního večera?) přichází sen. Alice je v něm svědkem znásilnění Amandy Kruegerové šílenými vrahy v klášteře, po němž následuje porod monstra, které spěchá do kostela, kde byl Freddy v předchozím dílu zbaven hmoty. Zde Freddy Alici ukazuje, že jeho se svět jen tak lehce nezbaví. Vzápětí dívka zjišťuje, že je těhotná. Okolo začínají umírat lidé. Jenže Alice si je jistá, že ona Freddymu oběti nenosí. Nemůže to být její ještě nenarozené dítě, jehož se chce Freddy zřejmě zmocnit? Zdá se, že bude třeba vyhledat starý klášter a požádat o pomoc Freddyho matku.
Dítě snu mi z nějakého zvláštního důvodu kdysi velmi přirostlo k srdci. Učarovalo mi především svou vizuální stránkou a atmosférou. Jaké tedy je?
V jistém smyslu se snaží pokračovat v nablýskaném stylu čtvrtého dílu. Co se týče hudby, nelze říci, že by zde tak dominovaly písně. I když se pětka částečně vrací k tradiční zvukové kulise, přece jen je zaměřena na elektronické hrátky a některé její pasáže místo děsu spíše podporují akci (jež by se dobře hodila do nějakého filmu například o robotech). Je ale plná protikladů, takže na druhé straně je to právě ona, kdo místy vytváří kvalitní snovou atmosféru. Hlavně ze začátku filmu.
Freddy zde rovněž částečně působí jako víceméně sympatický průvodce svými choutkami, jež tentokrát opět nasazují originalitě novou korunu. Jejich vizuální zpracování sice nemá chybu, ale jejich bezprostřední přesvědčivost je již pro mnohé diváky značně problematická. Na druhé straně jde z Kruegera i trochu strach, možná proto si tentokrát více hlášek nechal pro sebe. Taktéž se držel trochu zpět a nezabil tolik lidí.
Velkým kladem je, že tohle všechno doplňuje celkem dobrá myšlenka a slušně odvedená práce po stránce scénáře. K tomu přidejte něco málo z Freddyho historie, zásadní roli jeho matky, slušnou celkovou atmosféru, téměř úplný happy end a máte porci celkem dobře stravitelné směsi hororu, efektů, akce, nějakého toho humoru a fantazie (ze scény, kdy se hlavní postavy honily po schodech, se mi točila hlava).
NoES 5 je jistým způsobem středem mezi snahou vykreslit Freddyho jako ve Vládci snu a snahou vrátit jej zpět do hrůzostrašného hororu. Těžko říct, je-li Dítě snu povedenější, či dokonce horší než jeho předchůdce.
