Night of the Living Dead

Hodnocení:

autor

80%

uživatelé

85%

Kdo jak hodnotil ...

přečteno: 1759x

tisknout článek

Český název: Noc oživlých mrtvol
Režie: Tom Savini
Rok výroby: 1990
Délka: 92 min
Země: USA

Hrají
Tony Todd ... (Ben)
Patricia Tallman ... (Barbara)
Tom Towles ... (Harry Cooper)
McKee Anderson ... (Helen Cooper)
William Butler ... (Tom)
Katie Finnerman ... (Judy)
... a další

Když jede jednoho slunečného dne Barbara se svým bratrem na hřbitov navštívit hrob své zesnulé matky, určitě ji ani nenapadá, že se bratrovo dětinské strašení oživlými mrtvolami stane holou skutečností. A tak, aniž by věděla co se děje a co chce vlastně sama dělat, utíká. Dostává se do domu, z něhož se záhy stává útočiště několika doposud normálních lidí, kteří sledují, jak se ke stavení pomalu stahují mračna oživlých mrtvol. A padá soumrak.

Tom Savini, slavný maskér a odborník na speciální efekty, se pustil do režie remaku zásadního milníku hororového žánru, a sice Noci oživlých mrtvol George A. Romera z roku 1968. Dal mu barvu a poslal ho do 90. let šířit odkaz minulosti. Že svoji práci neodbyl, není třeba zvlášť zdůrazňovat. O jeho plném soustředění na postu režie vypovídá i skutečnost, že není v titulcích oficiálně veden jako hlavní maskér. Což může na jedné straně zklamat ty, kteří by se domnívali, že když je pod snímkem podepsán Savini, že uvidí právě jeho vizuální kreace.

Že by si duší maskér neohlídal práci svých svěřenců v oboru? To je nemyslitelné, tudíž se divák může kochat několikerými příjemnými výjevy ze světa umrlců. Chodící mrtvoly zde nevypadají vůbec k smíchu. K jejich vzezření stačí přidat vědomí o tom, jak věrohodně se pohybují a máme zážitek okořeněný špetkou reality. Až to děsí. Nadsázka, vtip či odlehčení se zde hledá velmi těžko. Zvláště, když herci nevykazují téměř žádné pokusy o přehrávání či směšné grimasy. Vypadají, že snímek berou vážně, film tak nabírá děsivého rozměru.

Celková atmosféra zdůrazňuje bezvýchodnost situace, v niž nikdo neví, co se pořádně děje, ani jakého rozsahu dané zamoření dosahuje. Neurčité nebezpečí je v noci doplňováno zcela určitými útoky potemnělosti, která signalizuje nevyhnutelnost přímé konfrontace vnitřku domu s tím, co je vně. Protože sedět a čekat, z toho by se jeden zbláznil. A tak nechybí napětí. To se samozřejmě stupňuje. Zombie jsou pomalí a dají se přeprat, ale čím více jich je, čím větší hromady se jich sypou na hlavní hrdiny, tím rychleji buší divákovo srdce. Škoda, že jej v infarktovém tempu nedokázala udržet přímočařejší hudební stránka díla. Je totiž značně chaotická a spíše rozptyluje pozornost, místo aby drtila nervy. Konec je poté značně depresivní, byť nemá daleko ke štěstí. Jde spíše o vědomí toho, jak se dá také zacházet s lidmi.

Noc oživlých mrtvol z roku 1990 je ukázkou kvalitního hororu snad po všech stránkách. Příznivce původního kousku by snad urazit neměl, ale s jeho překonáním bude mít vždy problémy. Už jen proto, že je druhý.