Český název: Noc komety; Zkázonosná kometa
Režie: Thom Eberhardt
Rok výroby: 1984
Délka: 95 min
Země: USA

Hrají:
Catherine Mary Stewart … (Regina)
Kelli Maroney … (Samantha)
Robert Beltran … (Hector)
Sharon Farrell … (Doris)
Geoffrey Lewis … (Carter)
Mary Woronov … (Audrey)
… a další

K Zemi se blíží kometa. Před 2000 lety tento úkaz zvěstoval příchod Mesiáše. Avšak dnes, přesněji v roce 1984, znamená pro sestry Reginu a Samanthu, že se probudí do vylidněného Los Angeles. Všichni, kdo byli přes noc vystaveni působení komety, byli proměněni v prach, nebo nenávratně postiženi. Stávají se z nic krvelačná monstra. Dívky se vydávají napříč městem, aby našly další přeživší a aby unikaly nejen před bestiemi, ale i vědci, kteří je chtějí zneužít k pokusům.

Dnes již téměř otřepaný námět světa, v němž přežilo jen pár normálních lidí, zažil ve zmíněném roce zpracování, jež má sice spoustu much, ale které ve výsledku vůbec nevypadá špatně.

U podobných post-apokalyptických filmů je jedním z pro zážitek rozhodujících prvků atmosféra. V tomto případě je divák zpočátku poněkud zaskočen. Na dílo z poloviny 80. let je úvod až moc dlouhý a nic neříkající. Prach obyčejné a nezáživné seznamování s hlavními postavami. Divák si říká, že na to je dost času i v průběhu. Možná právě proto, že bylo tolik úvodního prostoru věnováno těm, se kterými se setkává další hodinu a půl, se tvůrcům podařilo přejít do další části filmu velmi plynule. A stejného ražení, kdy se celý děj houpe kupředu lehce jako pírko, je i zbytek. Tím je nakonec i atmosféra budována velmi nenuceně a příjemně. Avšak pouze napůl.

Prázdné město je vyobrazeno v prvních chvílích věrohodně, až dokonale. Scéna, kdy hlavní hrdinka projíždí na motocyklu pustými silnicemi, je působivá. Až diváka jímá úžas, jak bylo možné dané prostory uzavřít. Postupem času si však uvědomí, že je spousta záběrů na město vyladěna dodatečně ve studiu, stejně jako fakt, že se veškeré dění odehrává jen v několika málo lokacích. Takže ačkoli je vtáhnut do atmosféry a věří naprosto všemu, postupně je mu bohužel čím dál víc jasné, že jde pouze o fikci. Takovým záchytným bodem, v němž se tento zlom začíná realizovat, je zhruba polovina snímku. Tato vnitřní diference je způsobena jak dobovou technickou nedokonalostí (na níž má svůj díl viny i rozpočet), tak také prací s vlastním hororovým obsahem.

Oni zářením zasažení jedinci, kteří se snaží urvat kus toho živého masa, zde hrají jaksi druhořadou roli. Není jich moc vidět, což je škoda, protože ten zlomek použitých vizuálních efektů oko rozhodně potěší. Námět navíc nabízí daleko využitelnější potenciál, takže ten, kdo je v dané žánrové odnoži zaměřen hlavně na monstrózitu a gore, bude pravděpodobně zklamán až otráven.

Prim drží v rukou (bohužel někdy křečovitě a za každou cenu) hlavní ženské duo a námět hledání útočiště v nepřátelském bojišti. Veškeré hlubší poselství jde však rovněž stranou. Tvůrcům šlo více o zábavu a akci. Snažili se o vtipem odlehčené scény, ale moc se jim nevedlo. Pustili se do přestřelky, v níž zůstali v mezích přitažlivé naivity. Úplně pak vynechali erotiku, což je další z nedostatků, pramenících z neposkytnutí toho, co se samo nabízelo. Místo toho byl kladen důraz alespoň na svěží a krásné tváře, a to nejen ke kompenzaci toho, co na obrazovce chybí, ale taktéž k odlišení dobra a zla. Skutečně si lze všimnout, že ti dobří jsou krásní a ti zlí naopak seschli, tlustí, oškliví. Znalec díla George A. Romera poté určitě pochopí narážku s obchodním domem.