Český název: Temný dům
Režie: David Bruckner
Rok výroby: 2020
Délka: 108 min
Země: USA
Hrají:
Rebecca Hall … (Beth)
Sarah Goldberg … (Claire)
Vondie Curtis-Hall … (Mel)
Evan Jonigkeit … (Owen)
Stacy Martin … (Madalyne)
… a další
Existují filmy, které by se vám měly líbit. Přitahují vás žánrem, zápletkou, hereckým obsazením nebo nejlépe kombinací toho všeho. Takhle jsem to měl s Temným domem od Davida Brucknera, jehož předchozí horor The Ritual (2017) mě obstojně pobavil na poli minimalismu.
Příběh rozplétá okolnosti kolem úmrtí Owena, který ukončil ranní vyjížďku na loďce střelou do hlavy. Zdrcená manželka Beth – středoškolská učitelka až dosud vedoucí normální život – se s jeho nečekaným skonem nehodlá smířit. Zvláště, když v domě, který si u jezera sami postavili, má pocit, že není sama. Beth začne rozplétat tajemství manželova života.
Typický námět, řekne si kdekdo. A přesto, Bruckner v souladu s náročnějším divákem, nedychtí po tisíci laciných lekačkách a sází na pomalu budované atmosféře. Máte dojem, že tu není proto, aby natočil strašidelnou verzi domu číslo 354, ale že pod tím bublají vyšší ambice. Bohužel sdělení filmu a způsob, jakým k němu dospějeme, byly pro mě zklamáním. Jako bych se nemohl naladit na tu správnou notu, prostě mě to dokonale minulo. A to je potom všechna snaha marná.
Rozjeto je to přitom dobře. Když hrdinka prožívá svoje vize nebo když objeví tajemný druhý dům na protější straně jezera, slibuje to mnohé. Nakonec mě ale ty nekonečné pseudofilozofické rozpravy o nicotě spíše iritovaly.
Dokoukal jsem to tak hlavně díky Rebecce Hall, které zdeptaná žena s pološílenou myslí velmi svědčí. Osvěžujícím prvkem je rovněž absence mužského ochránce – Beth se pouští do všeho na vlastní pěst, občas se poradí s kamarádkou Claire.
Námět filmu vypadal docela slibně, přesto jsem měl prvních čtyřicet minut obrovské nutkání, spáchat taky sebevraždu. Málem jsem se totiž unudil k smrti. Něco tak nezáživného, jsem už hodně dlouho neviděl. Navíc mi hlavní hrdinka byla zpočátku dost nesympatická. Rebecca Hall sice nepředvedla špatný výkon, ale charakteristika její postavy mi byla krajně odpudivá. Pořád jsem si říkal, jestli jí z toho chlastu (a že si dávala řádně do nosu) totálně nejeblo a celé se to bude točit jenom okolo její fantasmagorie. V dnešní době už totiž vrzání podlahy, záhadné zvuky, nebo rádio co se samo pouští moc lidí opravdu nevyděsí. Leda tak ty, co se poserou i z toho, že slyší v noci šumění stromů. Potom se ale konečně daly věci do pohybu a bylo cítit, že se zlepšila i samotná atmosféra. Postupně začala vyplouvat napovrch všechna manželova tajemství a já se těšil na slavné finále. Řádění entity v domě a ukázka vražd mladých žen beru za zřejmě nejlepší a nesilnější moment (pasáž) celého filmu. Bohužel samotné finále už moc ne. Závěr mě opět dost zklamal. Já si nemůžu pomoci, ale tenhle film měl určitě navíc. Potenciál zůstal nevyužitý, je tu spousta hluchých – slabých míst a rozhodně by bylo lepší, kdyby celková stopáž byla osekaná tak o dvacet minut. Takhle jsem z toho dostal jen hodně průměrnou záležitost, kterou už víckrát vidět nepotřebuju. Takže v tomto případě nemohu jinak, ale nedám tomu ani průměrné ohodnocení. Protože zápory převažují nad pozitivními prvky, kterých tu bylo jako šafránu. 40%